Je jednou z mála hráček, které jsou schopny pravidelně vzdorovat asijským soupeřkám. Ač se o ní tolik nemluví, pozornost si bezesporu zaslouží. Kateřina Mikelová už rok trénuje v dánském Centre of Excellence, které si pochvaluje. “Názory jsou na to samozřejmě různé, ale mně to naprosto vyhovuje, jak po tréninkové, tak osobní stránce, poznám i život v jiné zemi, což mi dává hodně,” kvituje reprezentantka, která se nachází na 233. místě rankingu BWF.
Katko, na Centre of Excellence v Holbæku se názory různí. Ty v Dánsku trénuješ už téměř rok. Jak toto centrum hodnotíš?
Jsem tu od minulého října, takže už skoro rok a musím říct, že mi tu vše vyhovuje. Tréninkový plán se dozvídáme vždy týden dopředu, většinou jsou tréninkové jednotky ve stejnou dobu, takže si rychle zvyknete. Bydlíme v komplexu vedle haly, můžeme využívat posilovnu, fyzio, bazén. Mám tu vše, co potřebuji, včetně dobrého sparingu.
Samotný pobyt ve středisku si ale hráči musí platit sami. Jak zvládáš tohle?
Platíme sumu jednou měsíčně a máme v tom zahrnuté všechno. Při rozhodování samozřejmě hrály roli i finance. Naše finanční situace mi to dovolila, tak jsem se rozhodla to vyzkoušet a zatím rozhodně nelituji.
Vychází to pro všechny badmintonisty v Centre of Excellence finančně stejně, nebo platí kvalitnější badmintonisté za pobyt v centru méně?
Nejsem si stoprocentně jistá, ale pokud jste mezi Evropany v žebříčku BWF do 50. místa, poté to máte levnější. Když jste mezi TOP 25 hráči, mělo by působení v centru být úplně zdarma.
Mezitím vyrostlo Národní centrum i v České republice, nebylo ti trochu líto, že jsi nepočkala a nezvolila “plzeňskou” cestu?
Před rokem, když jsem se rozhodovala, tak v ČR nebylo jasné, jak to bude s Národním centrem a v tréninkové skupině nebyla a dodnes není žádná badmintonistka. Chtěla jsem si také vyzkoušet život v jiné zemi, i proto jsem se rozhodla pro Dánsko.
Takže jsi rozhodnutá v Centre of Excellence pokračovat i do budoucna?
Zatím ano, pokud by došlo ke změně v Národním centru, tak bych se možná rozhodla jinak, zatím jsem ale spokojená v Holbæku.
Přesuňme se k letošním výsledkům, které byly zvláště na začátku sezony velmi dobré, v posledních měsících ale přišel výsledkový útlum…
Začátek byl opravdu dobrý, hrála jsem v Portugalsku nejdelší zápas kariéry proti Indce ( porážka 23:25, 21:14, 18:21 - pozn. redakce), který trval přes 80 minut, potom jsem sehrála další dobré zápasy s Asiatkami, které pak většinou vyhrály celý turnaj. Na květnové akci ve Slovinsku jsem si poranila záda a celý červen a červenec jsem se z toho dostávala, vedlo to také ke skreči na turnaji v Grazu (v zápase s Kate Ludík - pozn. redakce). Teď se úplně nepovedl zápas se Švédkou Ryberg, ale to se občas stane. Celkově hodnotím průběh roku spíše pozitivně.
Kromě jiného jsi také dostala pozvánku do reprezentace. Jak sis kvalifikaci ME družstev ve Skotsku užila?
Vždy jsem měla ráda týmové soutěže, mám to v sobě, družstva mě moc bavila, vyrůstala jsem v lakrosovém týmu a láska k družstvům u mě zůstala. Je to jiné než normální turnaje, všechny tréninky jsou společné, užíváme si týmovou atmosféru, společný kemp… Zahrála jsem si i jeden zápas, což bylo nad plán, a proto je velkou motivací dostat se do týmu i letos, i když to bude náročné, třeba Lucka Krulová teď hraje výborně…
Jako jedna z mála český hráček se dokážeš na turnajích měřit s kvalitními Asiatkami, hrála si už i s Yvonne Li a nebyl to žádný debakl. Ženou tě právě tyto zápasy dopředu a ukazují ti, že patříš na žebříčku výš?
Samozřejmě, stačí se podívat třeba na to, že i Terka Švábíková už byla kolem 60. místa a stále je do TOP 100 na světě. Z tohoto pohledu mě to samozřejmě motivuje a říkám si, že bych to mohla zvládnout také. Je fajn, že dokážete hrát relativně vyrovnaně s Yvonne Li. V některých výměnách jsem ji i přehrála, to má potom člověk radost, že ten rozdíl není až tak obrovský.
V létě proběhly dvě velké akce, Evropské hry a MS v Dánsku. Jsi spíše typ, který hltá badminton a sleduje veškeré dění, nebo se zajímáš o výsledky jen telegraficky?
Na Evropských hrách jsem sledovala především české hráče a viděla snad všechny jejich zápasy. Ráda se dívám také na Dány, konkrétně Viktora Axelsena a deblový pár Skaarup Rasmussen - Kim Astrup. Rasmussen byl několik let zpátky na víkend v Brně a předával hráčům své zkušenosti. Byla to první osoba, kterou jsem z velkého světového badmintonu viděla na živo. V singlu holek mám ráda Carolinu Marín. Už odmalička ji sleduji. Je to první Evropanka, která se dokázala dostat na vrchol, ukazuje cestu, že i hráčka ze starého kontinentu může porážet Asiatky.
Pro tebe jsou určitě tyto akce velkým snem, v blízké budoucnosti ale budeš cílit na menší podniky. Jaké máš ambice pro závěr roku?
Chtěla bych zahrát dobře na Czech Open, každý se chce předvést před rodinou a před kamarády. Jedu na turnaje v Polsku a Skotsku. Chtěla bych poté ještě zkusit Nizozemsko a Wales, snad se mi na těchto akcích podaří zapsat pár vítězných utkání.
A teď ještě k těm dlouhodobějším snům. Jsou to asi právě šampionáty, nebo se pletu?
Cílem je nominace na mistrovství Evropy, Kačka (Tomalová - pozn. redakce) s Terkou (Švábíkovou - pozn. redakce) to dokázaly. Být třeba mistryní republiky je krásné, ale nechtěla bych se k tomu upínat, vím, jak moc se kvůli tomu stresovala třeba Terka Švábíková, takže se rozhodně nechci soustředit pouze na jednu akci.
Turnaj Orlen Polish International, na kterém Kateřina také startuje, sledujte pod tímto odkazem.