31. červenec 2012 nesmazatelně vstoupil do historie světového badmintonu. V tom nejhorším slova smyslu. Osm deblistek, které patří ke světové elitě, bylo vyřazeno z olympijského turnaje.

Přitom vše začalo z pohledu fanoušků evropského badmintonu tak idylicky. Dánky Kamilla Rytter Juhl a Christinna Pedersen porazily ve strhující bitvě světové dvojky, Číňanky Tian Qing - Zhao Yunlei, a do závěrečné fáze turnaje postoupily z prvního místa ve skupině D. Tím však pohádka olympijského turnaje v ženské čtyřhře definitivně skončila.

Pravidla turnaje byla dána jasně - ze skupiny postupují dva nejlepší páry do předem stanových míst v pavouku. A právě předem známé rozestavění dvojic ve vyřazovací fázi turnaje se osmi deblistkám stalo osudným. Vítězství dánského páru udělalo tlustou čáru přes čínský rozpočet - najednou nepřipadalo v úvahu čistě čínské finále, ale už semifinále. A každému, kdo zná události ze světových turnajů předchozích let, je jasné, že takový debakl by činovníci badmintonové velmoci nikdy nepřipustili.

Pravidla badmintonu i zásady fair-play vzaly za své s nástupem světových jedniček (!) Yu Yang a Wang Xiaoli na kurt k poslednímu zápasu ve skupině proti korejskému páru Jung - Kim. Cíl byl jasný - prohrát za každou cenu, uhájit druhé míso ve skupině a udržet čínskou naději na finále. Sedm podání v řadě směřujících do sítě, to je výkon, který se nevidí ani v předkole oblastního přeboru mladších žáků!


Nevyloučí nás?  

Absolutní vrchol zmaru přišel s nástupem korejského páru Ha - Kim a indonéské dvojice Polii - Jauhari.

Úvod zápasu zahájila série dobrovolných podání do sítě. Netrvalo dlouho a nastalou situaci se snažil za přítomnosti hráček, trenérů a tlumočníků vyřešit vrchní rozhodčí. Bizarní scénka však i po rozdání černých karet a protestech ze strany hráček pokračovala až do třetího dějství. Pískání davu platících diváků ve Wembley Aréně bylo ohlušující, nejedna badmintonová legenda jen smutně sledovala, cože se to děje během celosvětových oslav sportu.

Dohru pak celá blamáž měla u kulatého stolu. A rozhodnutí Světové badmintonové federace bylo po zásluze drtivé - všech osm aktérek bylo vyloučeno z olympijského turnaje.

Kde pro své rozhodnutí našli funkcionáři Světové badmintonové federace oporu? Odpověď by mnohé, jež včerejší frašku nazývají taktikou či využitím slabiny ubohého systému, mohla překvapit, ale je naprosto logická - v pravidlech.

Nedílnou součástí Obecného soutěžního řádu je totiž rovněž Kodex chování hráče. A právě v této části pravidel badmintonu platných na všech turnajích pořádaných Světovou badmintonovou federací porušily ony zmíněné deblistky nejméně dvě pravidla: nevynaložily veškeré úsilí k vítězství v zápase - v každém jednotlivém zápase a nikoliv v turnaji - a jednaly způsobem, který zjevně škodí sportu.

Diskuze, zda vyloučení oněch hráček bylo oprávněné či nikoliv, tak vůbec není na místě.

Pohrdání pravidly, zásadami fair-play, diváky, přítomnými dobrovolníky a v neposlední řadě samotnou olympijskou myšlenkou, je neslučitelné s morálním kreditem, který by měl každý vrcholový sportovec představovat celému světu!     

Na adresu Světové badmintonové federace pak musí směřovat jen jediná výtka - že takto důsledně nezakročila už při dřívějších zřejmých manipulacích se zápasy. Mohla tak předejít londýnské aféře, která ukázala badminton široké veřejnosti v dehonestující situaci.