Zvláštní zpravodaj serveru Czechbadminton.cz Bad Agent Orange v Londýně opravdu řádil, podobně jako jiní mladí deprivanti v ulicích. Požádal o interview bývalou světovou jedničku Malajce Choong Hann Wonga, se kterým bydlel ve stejném hostelu, a rozhovor dostal. Otázky mu pokládal ve čtvrtek ráno, po jeho středeční prohře ve druhém kole turnaje s Boonsakem Ponsanou.
Nejprve malé představení Chonng Hann Wonga: narozen 17. 2. 1977 v Kuala Lumpuru, Malajsie. Bývalá světová jednička, aktuálně na 42. místě světového žebříčku. Největším úspěchem v kariéře je stříbro z mistrovsví světa v Birminghamu v roce 2003. Levák, ženatý, dvě děti - syn a dcera.
Choong Hann Wong a Bad Agent Orange.
Jak hodnotíš tento světový šampionát? V prvním kole jsi hrál s Tchajwancem Yu Hsing Hsiehem. Porazil jsi ho velmi lehce ve dvou setech za 18 minut a soupeř si uhrál jen 16 bodů. Zpotil jsi se vůbec? (úsměv)
(úsměv) Ano, první zápas byl jednoduchý. Ale on má nějaké problémy s kolenem a nepohyboval se na kurtu vůbec dobře, jinak by to nebylo tak lehké. V minulosti jsem s ním hrál už dvakrát a ani jednou jsem nevyhrál.
Zápas druhého kola, to byla úplně jiná písnička – desátý nasazený Thajec Ponsana. Začal jsi dobře, vedl jsi 4:0, ale soupeř pak devíti body průběh prvního setu otočil, převzal iniciativu a set vyhrál. Ve druhém setu jsi celou dobu vedl až do stavu 16:11, pak ale Ponsana osmi body v řadě zápas rozhodl. Jaké byly z tvého pohledu důvody porážky?
Ano, bohužel jsem v průběhu setu pokaždé ztratil svůj rytmus a on se chytil a dostal se do zápasu. Byl ve výměnách trpělivější. Ale i jinak - on hraje teď skvěle, lépe než předtím.
Slyšel jsi mé povzbuzování „Malaysia boleh“ a „Choong Hann boleh“? Pomohlo ti to aspoň trochu? (široký úsměv) Co doslova v překladu znamená „boleh“?
Ano, ano, slyšel jsem. (úsměv). „Boleh“ znamená něco jako „do toho“.
Přejděme teď k tvým posledním odehraným turnajům před tímto mistrovstvím. Na letošním Thailand Open Grand Prix Gold jsi hrál s juniorskou světovou hvězdou, Dánem Axelsenem a porazil jsi ho ve dvou setech 21:18 a 21:12. Hned o týden později jsi s ním však v prvním kole na Singapore Open prohrál 23:25 a 19:21. Co si o něm a jeho hře myslíš?
Je velmi talentovaný, velmi mladý. Ale pořád má ještě hodně potenciálu k růstu. Potřebuje tak dva, tři roky, aby ještě zdokonalil svoji fyzickou kondici. Jeho svaly se pořád ještě vyvíjejí, ještě chvíli mu potrvá než se dostane na vrchol svých fyzických možností a bude v opravdu dobré kondici.
Považuješ za svůj největší úspěch stříbro z mistrovství světa 2003 v Birminghamu? Ve finále jsi prohrál s Xia Xuanzem ve třech setech. Co ještě navíc bylo tenkrát potřeba ke zlatu? Nebo si více ceníš nějakého vítězného turnaje nižší kategorie – vyhrál jsi Hry Commonwealthu v roce 1998, dvakrát Dutch Open (1997 a 2002), China Open 2002, Chinese Taipei Open 2003 a Copenhagen Masters 2003.
Ano, byl to velmi vypjatý zápas. Oba jsme tenkrát odehráli skvělý zápas - byli jsme v té době oba na svém vrcholu. Byl to opravdu zápas nejvyšší úrovně. Ke konci zápasu Xuanze hrál chytřeji než já. Oba jsme měli v tom zápase šanci na zlato, ale on tu svoji příležitost dokázal zvládnout a přetavit ve vítězství.
V době mistrovství světa 2003 jsem byl na vrcholu už asi dva roky a získal jsem tehdy nějaká cenná turnajová vítězství. Přesto si však mnohem více cením toho stříbra, protože nezapomeň, že v minulosti se mistrovství světa konala jen jednou za dva roky a bylo tak těžší takový turnaj vyhrát než dnes.
Tvoje statistiky jsou opravdu skvělé. Přesto však máš negativní bilanci s největšími hráči poslední doby – s Lin Danem 0:8, s Peterem Gadem 6:8, s Xia Xuanzem 0:5.
Opravdu to mám s Peterem 6:8? Známe se už od našich sedmnácti let, kdy jsme se potkávali ještě jako junioři, to už je dlouho. (úsměv) Jsme velmi dobří přátelé, to ale neznamená, že jsme proti sobě na kurtu nebojovali, naopak, brali jsme to vždy vážně, ale ve velmi sportovním duchu. Každý náš zápas jsme si myslím oba vždycky nesmírně užívali a vždy mě bavilo s ním hrát.
Bylo nejhorším okamžikem tvé kariéry přetržení Achillovy šlachy v roce 2006? Nebo se ti přihodilo ještě něco horšího? Jak těžké bylo dostat se zpátky do hry na světové úrovni?
Ne, za nejhorší okamžik své kariéry považuji zranění zápěstí v roce 2001. To jsem byl mnohem mladší a měl jsem o svou kariéru opravdu strach. V době, kdy jsem si přetrhl achillovku, jsem už byl starší a právě na základě zkušeností z roku 2001 jsem byl dostatečně poučený, abych se z toho dokázal dostat, abych zvládnul vše, co je potřeba, aby se člověk dokázal vrátit zpátky do kolotoče světových turnajů. Pro mě ta achillovka nebyla vážnějším psychickým problémem, prostě jsem tehdy už věděl, že je to jenom otázka regenerace a času. Pro mě bylo tenkrát psychicky horší prohrát zápas, které jsem měl vyhrát, než ta přetržená šlacha.
Podpis pro Czechbadminton.cz.
Podpis pro Czechbadminton.cz.
Co považuješ za svou největší přednost a naopak za největší slabinu? Neboj, ten rozhovor vyjde jen v češtině, nikdo z tvých světových soupeřů si to nepřečte.
(úsměv) Největší přednost... Jak se moje kariéra rozvíjela, byl jsem stále víc a víc zkušenější. Většinou jsem si úspěšně dokázal připravit podrobnou taktiku, se kterou jsem šel do zápasu, a která pak v zápase fungovala. Na některé soupeře jsem si připravoval taktiku speciálně ušitou proti nim. A slabina... Právě když jsem byl mladší, nerozuměl jsem ještě dokonale taktické přípravě na zápas, vynakládal jsem na kurtu energii zbytečně, neefektivně. Posledních několik pár let už to umím o mnoho lépe.
Pobavme se teď o malajském badmintonu obecně. Malajská badmintonová federace už tě nepodporuje, hraješ s relativně neznámou značkou. Čím to?
Po olympijských hrách 2008 v Pekingu jsem se rozhodl z federace odejít a hrát nezávisle, samostatně, jako volný hráč. Bylo to moje vlastní rozhodnutí a získal jsem tak volné ruce k tomu, abych mohl ve svém životě začít dělat to, co jsem opravdu chtěl, nejen v oblasti badmintonu, ale hlavně v soukromém životě. Pořád si myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Zajistil jsem si sponzora - značku Dunlop. Byl to dobrý krok.
Ve 34 letech jsi stále číslo dvě v Malajsii a nikdo z dobrých mladíků není na obzoru, snad jen kromě Zulfadli Zulkiffliho.
Otázku ohledně malajských mladíků dostávám neustále. Každý mladý hráč musí nejdřív podstoupit tréninkový dril, být dobře fyzicky připravený a i potom ho čeká ještě hodně dlouhá cesta. Mentálně jsou sice skvěle nastavení a bez problémů hrají při tréninku, ale hrát zápas, to je něco úplně jiného. Někteří hráči jsou v tréninku výborní, ale na kurtu zkrátka nejsou schopni opravdu bojovat. A jen prostřednictvím vybojovaných, urvaných vítězství se můžeš posunout zase o kus dál. Bojovat, přemýšlet při hře, dokázat měnit taktiku a rytmus hry během zápasu, hledat řešení, jak protivníka dostat, být schopný reagovat na jeho taktiku, přizpůsobit tomu svoji hru, dělat správná rozhodnutí, tím bohužel prostě někteří nejsou obdaření. Musíš být osobnost, mít bojovného ducha, mít to prostě v sobě. Musíš se sám donutit toužit po tom, aby ses chtěl neustále zlepšovat, pokud si jen jednou povolíš a řekneš si: "Dobrý, prohrál jsem, nic se neděje!", začneš si to říkat pokaždé a jsi tak na nejlepší cestě do pekel. Takových „příště“ si budeš nalhávat stále víc a to je začátek tvého konce.
Ve 34 letech jsi stále číslo dvě v Malajsii a nikdo z dobrých mladíků není na obzoru, snad jen kromě Zulfadli Zulkiffliho.
Otázku ohledně malajských mladíků dostávám neustále. Každý mladý hráč musí nejdřív podstoupit tréninkový dril, být dobře fyzicky připravený a i potom ho čeká ještě hodně dlouhá cesta. Mentálně jsou sice skvěle nastavení a bez problémů hrají při tréninku, ale hrát zápas, to je něco úplně jiného. Někteří hráči jsou v tréninku výborní, ale na kurtu zkrátka nejsou schopni opravdu bojovat. A jen prostřednictvím vybojovaných, urvaných vítězství se můžeš posunout zase o kus dál. Bojovat, přemýšlet při hře, dokázat měnit taktiku a rytmus hry během zápasu, hledat řešení, jak protivníka dostat, být schopný reagovat na jeho taktiku, přizpůsobit tomu svoji hru, dělat správná rozhodnutí, tím bohužel prostě někteří nejsou obdaření. Musíš být osobnost, mít bojovného ducha, mít to prostě v sobě. Musíš se sám donutit toužit po tom, aby ses chtěl neustále zlepšovat, pokud si jen jednou povolíš a řekneš si: "Dobrý, prohrál jsem, nic se neděje!", začneš si to říkat pokaždé a jsi tak na nejlepší cestě do pekel. Takových „příště“ si budeš nalhávat stále víc a to je začátek tvého konce.
Co mi řekneš o Lee Chong Weiovi? Trénujete spolu?
Dostal se do naší tréninkové skupiny už jako junior v roce 2001. Od té doby neuvěřitelně vyspěl, zlepšil se ve všem. Trénovali jsme spolu dlouhé roky.
Myslíš, že konečně vyhraje? Doufám, že ano, a neříkám to jen proto, abych ti zalichotil, prostě si to zaslouží. Kdo je jeho největším protivníkem v pavouku? Kromě Lin Dana?
Lin Dan je největší výzva, myslím. Jinak asi nikdo. Má opravdu dobrou šanci tentokrát vyhrát.
Co si myslíš o Leeově věčné nemesis – Lin Danovi? Na olympijských hrách Leeho prostě smetl. Co se s ním tenkrát stalo?
Co se týče toho prohraného finále v Pekingu, ve výsledku byl sice velký rozdíl bodů, ale jinak mi nepřišlo, že by byl o tolik horší. Udělal dost nevynucených chyb, v takových zápasech rozhodují maličkosti, štěstí, pár bodů.
A co šance malajského mužského deblu Kien Keat Koo a Boon Heong Tan na zisk titulu?
Při srovnání s Lee Chong Weiem mají menší šanci. Budou muset hodně bojovat, mužská čtyřhra se těžko tipuje, tam je vždycky několik možných vítězů a souboje bývají těsné.
Děkuji moc za rozhovor, za tvoji ochotu, čas a trpělivost. Přeju Malajsii, aby vyhrála svůj první světový titul, ať už v singlu nebo v deblu. A hodně štěstí do tvých dalších turnajů.