Kvalifikace o mistrovství Evropy družstev v Karviné, to nebyly jen bojovné výkony badmintonistů, vynikající divácká kulisa a precizní organizace. Atmosféru turnaje tvořil po celý uplynulý víkend i moderátor Jan Slepička, kterého badmintonoví diváci znají už z letošního republikového šampionátu ve stejné hale.
Sedmašedesátiletý Jan Slepička, to je matador mezi sportovními komentátory a moderátory, ale také sympatický chlapík s plnými kapsami originálních přirovnání.
Jaké to pro Vás je, moderovat badmintonový turnaj?
Já to dělám rád v podstatě ze tří důvodů. Prostředí v Karviné dobře znám, mám tu spoustu kamarádů, třeba právě Radima Slívu (hlavní organizátor kvalifikace o ME družstev, pozn. red.), který mě oslovil, když se tu letos konal druhý ročník mistrovství republiky. Slovo dalo slovo a řekli jsme si, že to zkusíme, byť já s badmintonem do té doby žádné zkušenosti neměl a šel jsem úplně do cizího sportovního prostředí. To prostředí tady v hale znám, protože tu děláme pravidelně už dvacet let turnaj světové série v tenisu na vozíku.
Badminton je v Karviné hodně populární, Vás tedy ještě nezlákal?
Badminton je v Karviné hodně populární, Vás tedy ještě nezlákal?
Já hraji tenis. Navíc ta náročnost je v 67 letech u badmintonu daleko větší než u tenisu, kde hrajeme debla, tam si člověk trochu víc odpočne. Ale ještě k těm důvodům – přišel jsem mezi sportovce, kteří mě zaujali tím, že jsou skromní, nevyvyšují se, nedělají ze sebe hvězdy. Každé ráno potkávám usměvavé tváře, které mi popřejí dobré ráno, dobrou chuť u snídaně. Někomu to vyvolá úsměv na tváři, ale já to za samozřejmost nepokládám, protože jsem se během své čtyřicetileté kariéry u mikrofonu setkal s mnoha vrcholovými sportovci, a hráči badmintonu mi jsou jedni z nejsympatičtějších. Možná je to vzájemné fluidum, ale i ta parta tady na tomhle turnaji je podle mě úžasná.
Jan Slepička v akci, v pozadí rozmazané nejlepší francouzské deblistky Emilie Lefel a Anne Tran.
Jan Slepička v akci, v pozadí rozmazané nejlepší francouzské deblistky Emilie Lefel a Anne Tran.
Jak dlouho se věnujete moderování a komentování sportovních akcí?
Začal jsem v rádiu v roce 1969, to byly pořady „s mikrofonem za fotbalem i za hokejem“. Pak jsem to dělal profesionálně v rádiu dva roky a od roku 1975 do roku 1991 jsem byl komentátorem Československé televize. Potom jsem dělal skauta, byl jsem mimo republiku delší dobu, pak mě ale oslovili Američani, když zakládali sportovní kanál, takže jsem se k té profesi znovu vrátil a dneska komentuji házenou a futsal na kanálech Sport 1 a Sport 2. Jinak jsem ale vyzkoušel skoro všechny sporty, komentoval jsem hlavně hokej a tenis, ale i cyklistiku, rugby, box. Tenkrát nás bylo méně, takže jsme museli dělat víc sportů.
Jak se Vám líbí badminton jako sport?
Líbí se mi, protože zaměstnává celé tělo, to je tedy můj laický pohled. Tenhle turnaj to plně ukazuje – jsou tu hráči vysocí, fyzicky zdatní, ale i menších postav, třeba jako Misha Zilberman, který je se 170 cm jeden z nejmenších, ale dokáže to tím výborným pohybem a nasazením eliminovat. To je právě na tomhle sportu krásné, že se tu dokáží prosadit jak ti vysocí 190cm, tak i ti malí.
Kdo z hráčů na tomto turnaji Vás nejvíc zaujal?
Asi právě Zilberman, že i se subtilnější postavou umí hrát výborný badminton okolo 50. místa na světě. To je samozřejmě i případ hráčů Asie, která v tomhle sportu dominuje.
Co říkáte na to, že Zilberman nastoupil o víkendu k mixu se svou matkou? Je to obvyklé i v jiných sportech?
To moc ne, bráchové ano, sestra bratr nebo dvojčata ano, ale že by se na vrcholné scéně představila matka se synem, to nepamatuji. Zažil jsem v hokeji otce se synem, ale matku se synem ne. Dokumentuje to, že Světlana se udržuje ve skvělé fyzické kondici. Já se jí samozřejmě neptal na věk, to mi vůči ženě přijde nepatřičné, ale když jemu je 27… Zkrátka to dokazuje, že tenhle sport má širokou základnu a je to vynikající sport pro rekreaci. I když ne každý se udrží na úrovni jako ona.