Až do 14. června můžete nominovat svého trenéra v soutěži Díky, trenére. V českém badmintonu působí desítky trenérů mládeže, kteří by si nominaci zasloužili, proto na ně nezapomeňte a nominujte je!
V souvislosti s touto soutěží jsme oslovili vítěze ankety Hráč roku a Junior roku 2014 se dvěma dotazy.
1. Jakého trenéra bys vybral/a jako nejdůležitějšího pro tvou kariéru a proč?
2. U koho se v současné době připravuješ a čím je pro tebe tvůj současný trenér nejvíce přínosný?
2. U koho se v současné době připravuješ a čím je pro tebe tvůj současný trenér nejvíce přínosný?
Kristína Gavnholt, dvojnásobná účastnice olympijských her, čtvrtfinalista mistrovství Evropy, Hráčka roku 2014
1. Nejdůležitějším trenérem pro mou kariéru byl určitě můj otec Petr Ludík. Je trenérem více než třicet let v oddíle BK MI Trenčín, kde naučil hrát badminton několik stovek hráčů. Vyrůstali jsme v malé tělocvičně s nízkým stropem, plastovými míčky a pouze třemi kurty. Ale lásku, kterou můj otec věnoval tomuto sportu, si jen málokdo dokáže uvědomit. I po mých pěkných výsledcích na mistrovství Evropy nebo účasti na olympijských hrách v Pekingu a Londýně stále vzpomínám na časy, kdy mě tatínek učil hrát badminton spolu s ostatními dětmi. Učil nás pracovitosti, že máme vždy jít za svým snem a nikdy se nevzdávat. Říkal, že nezáleží na tom kolikrát spadneme, ale jak rychle se postavíme zpět na nohy. Naučil mě správný pohyb po kurtě, všechny důležité údery a hlavně jak při hře přemýšlet. Jsem moc pyšná na to, že pocházím z tohoto oddílu, navždy zůstane v mém srdci. Nikdy nedokáži dostatečně poděkovat svému otci za všechno, co mě naučil, za jeho lásku k tomuto sportu a za všechnu námahu a snahu, kterou dal do badmintonu.
2. V současné době trénuji v Dánsku, které je tradiční badmintonovou velmocí. Z evropských hráčů především Dánové dokáží konkurovat Asiatům, kteří jsou v čele světového žebříčku. Kvalitní tréninkové podmínky a trenéři mě přitáhli do této severské země, kde jsem získala možnost naplno rozvíjet můj talent a kráčet vpřed za mým badmintonový snem. Bylo to pro mě šťastná volba nebo jsem se setkala a začala pracovat se skvělým trenérem Andersen Gavnholtem, který se stal zanedlouho i mým manželem. Anders byl sám profesionálním hráčem až do doby, kdy kvůli vážnému zranění kolena musel ukončit svou kariéru a začal se věnovat trenérství. Právě on dokázal vylepšit mou techniku na novou úroveň, zrychlil můj pohyb a též se mu podařilo zapracovat na zlepšení mojí psychické stránky. Spolu se připravujeme už několik let a byl to on, kdo stál za mými úspěchy na mistrovství Evropy 2012 a 2014. Anders mě umí kvalitně připravit před turnajem a dokáže mi strategicky poradit během zápasu. Prožíváme spolu skvělou symbiózu, jak na kurtu, tak mimo něj. Věřím, že se společně se dokážeme propracovat až k medaili pro Českou republiku na mistrovství světa či Evropy.
Petr Koukal, dvojnásobný účastník olympijských her, Hráč roku 2014
1. Jednoznačně svého tátu, který mě k badmintonu jednak přivedl, následně u něj v nelehkých chvílích mé kariéry udržel a dodnes mi velmi výrazně pomáhá (nejen) v mém badmintonovém životě. Vážím si ho především pro jeho upřímnost a schopnost říkat věci narovinu.
2. V současnosti se ještě připravuji s Dickym Palyamou, jehož největší přínos vidím v tom, že ještě před pár roky hrál ve světové špičce a proto je pro mě výbornou kombinací trenéra i sparing partnera zároveň. Stejně tak jsou nesmírně cenné jeho obrovské znalosti o současném světovém trendu badmintonu.
2. V současnosti se ještě připravuji s Dickym Palyamou, jehož největší přínos vidím v tom, že ještě před pár roky hrál ve světové špičce a proto je pro mě výbornou kombinací trenéra i sparing partnera zároveň. Stejně tak jsou nesmírně cenné jeho obrovské znalosti o současném světovém trendu badmintonu.
Magdaléna Lajdová, Juniorka roku 2014
1. Nejdůležitějším trenérem je určitě Markéta Osičková. Od Martiny Maixnerové, která mi dala základy, mě Markéta asi v deseti letech převzala. Od té doby mě trénuje a věnuje mi opravdu spoustu času. Někdy se mi zdá, že dokonce i na úkor rodiny. Moc jí tímto děkuji a doufám, že naše spolupráce bude ještě dále pokračovat.
2. Momentálně trénuji, jak už jsem zmiňovala, s Markétou Osičkovou. Dále se připravuji s Dickym Palyamou, což je bývalý hráč evropské i světové špičky. Trenéři mi dávají motivaci a chuť do tréninku, která je, podle mého názoru, nejdůležitější.
Jan Louda, Junior roku 2014
1. Jako nejdůležitější osobu mojí dosavadní kariéry považuji trenérku Květu Duškovou. Vše to začalo s mým taťkou, který hraje badminton už několik desítek let, a tak mi asi nic jiného nezbývalo. Poprvé jsem si "zapinkal" už v pěti letech, když jsme jeli s taťkou vyzvednout z tréninku mého o 4 roky staršího bratra Jirku. Později jsem se stal členem družstva a začal jsem s ostatními, většinou staršími, dětmi trénovat. K velice přísné trenérce jsme všichni měli velký respekt a nikdo si netroufnul švindlovat, protože věděl, že bude muset dělat ještě náročnější cvičení. Trénink začal pořádnou hodinovou rozcvičkou a pak se šlo na kurty. Základem co jsem se musel naučit bylo mít raketu pořád nad hlavou a správnou techniku úderů. S přibývajícími roky jsme začali s Květou a taťkou objíždět žákovské turnaje. Protože jsem v té době neměl dostatečnou ránu Květa mi vždycky říkala: „Poraz je hlavou." Což se většinou vyplatilo, ale někdy jsem dostal "čočku" a pořádně to oplakal.
Vzhledem k tomu, že na Bílé Hoře u paní trenérky byli většinou mladší děti než jsem byl já, tak jsem se rozhodl přejít na USK Plzeň, kde to se sparingem je skvělé.
2. V současné době je připravuji převážně v Plzni pod vedením mého trenéra Pepy Rubáše. Občas trénuji v Praze pod vedením Dickyho Palyamy, bývalého hráče TOP 10, tyto tréninky jsou velice intenzivní a zde je také velice dobrý sparing. Tyto tréninky jsou přibližně 1 - 2 týdně. V trénincích s Pepou se klade mnohem větší důraz na techniku než v trénincích v Praze. V následujícím týdnu mě čeká ME juniorů, a tak se velice intenzivně připravuji převážně v Plzni.
1. Jako nejdůležitější osobu mojí dosavadní kariéry považuji trenérku Květu Duškovou. Vše to začalo s mým taťkou, který hraje badminton už několik desítek let, a tak mi asi nic jiného nezbývalo. Poprvé jsem si "zapinkal" už v pěti letech, když jsme jeli s taťkou vyzvednout z tréninku mého o 4 roky staršího bratra Jirku. Později jsem se stal členem družstva a začal jsem s ostatními, většinou staršími, dětmi trénovat. K velice přísné trenérce jsme všichni měli velký respekt a nikdo si netroufnul švindlovat, protože věděl, že bude muset dělat ještě náročnější cvičení. Trénink začal pořádnou hodinovou rozcvičkou a pak se šlo na kurty. Základem co jsem se musel naučit bylo mít raketu pořád nad hlavou a správnou techniku úderů. S přibývajícími roky jsme začali s Květou a taťkou objíždět žákovské turnaje. Protože jsem v té době neměl dostatečnou ránu Květa mi vždycky říkala: „Poraz je hlavou." Což se většinou vyplatilo, ale někdy jsem dostal "čočku" a pořádně to oplakal.
Vzhledem k tomu, že na Bílé Hoře u paní trenérky byli většinou mladší děti než jsem byl já, tak jsem se rozhodl přejít na USK Plzeň, kde to se sparingem je skvělé.
2. V současné době je připravuji převážně v Plzni pod vedením mého trenéra Pepy Rubáše. Občas trénuji v Praze pod vedením Dickyho Palyamy, bývalého hráče TOP 10, tyto tréninky jsou velice intenzivní a zde je také velice dobrý sparing. Tyto tréninky jsou přibližně 1 - 2 týdně. V trénincích s Pepou se klade mnohem větší důraz na techniku než v trénincích v Praze. V následujícím týdnu mě čeká ME juniorů, a tak se velice intenzivně připravuji převážně v Plzni.