logo
Český badmintonový svaz

Josef Rubáš a Jaroslav Sobota po mistrovství republiky: Jakákoliv cesta pavoukem je dobrá, když končí vítězstvím.

Rozhovor Livie Linkové s mistry republiky ve čtyřhře mužů, párem Josef Rubáš – Jaroslav Sobota.
 
Pánové, v neděli jste se stali před domácím publikem mistry ČR ve čtyřhře. Jakou atmosféru vám v průběhu šampionátu diváci vytvořili? Svazující nebo povzbuzující?
Jarda: Svazující, turnaje v domácím prostředí jsem nikdy neměl rád, ať už bez diváků nebo s nimi. Atmosféra byla bouřlivá, ale dalo dost práce vnímat diváky ne jako rodinu, kamarády a známé, ale jako anonymní dav.
Pepa: Povzbuzující! Pro mě osobně byla jedna velká výhra, že se mistrovství konalo právě v Plzni. Od začátku, kdy mě domácí mistrovství motivovalo do tréninku, až do proměněného mečbolu ve finále.


Tři mistři republiky ve čtyřhře (zleva): Zdeněk Musil (předseda ČBaS), Jaroslav Sobota a Josef Rubáš.
 
Často a rádi o sobě říkáte, že nejste žádné rychlokvašky. Snad se nebudete zlobit, když čtenářům prozradím, že jste na titul z kategorie dospělých čekali v případě Pepy téměř do třicítky a v případě Jardy do Kristových let. Jak se po mistrovském titulu cítíte - opět na patnáct díky výhře, nebo na sto díky předvedenému výkonu?
Jarda: Já osobně tohle označení použil dvakrát, jednou loni a jednou letos - často a rádi jej používají novináři. Můj věk žádným tajemstvím není, ale těmi Kristovými léty jsi přece jen trochu předběhla dobu. (pozn. aut.: Jardovi bude třiatřicet až v prosinci.) Po výhře se cítím na patnáct, a to především díky předvedenému výkonu, to finále bylo dost nervózní. Ale bývalo ještě hůře.
Pepa: Já se cítím na necelých dvakrát patnáct.

Co si budeme povídat, některé favorizované páry vypadly poměrně brzy. Nemilosrdný los vyřadil hned v úvodním zápase dvojici Herout - Neděla. Jak byste zhodnotili vaši cestu turnajovým pavoukem?
Jarda: Cesta byla pro nás poskládaná naprosto ideálně, náročnost zápasů se postupně zvyšovala. Naopak Pavel s Jirkou sehráli svůj nejtěžší zápas hned v prvním kole proti zmíněné dvojici Herout - Neděla, což bych s nimi neměnil ani za nic.
Pepa: Jakákoliv cesta pavoukem je dobrá, když končí vítězstvím, ale letos jsem věřil tomu, že ať budeme mít jakýkoliv los, jakékoliv soupeře, že vyhrajeme. Byl jsem velmi rád, že jsme narazili na páry Kopřiva – Kopřiva a Drančák – Provazník a byl jsem ještě radši, že jsme je porazili.

Teď už máte doma ve vitríně mistrovskou trofej, v sobotu se však našlo dost lidí, kteří vám proti páru Kopřiva Brothers příliš šancí nedávali. Jak byste zhodnotili semifinálové utkání?
Jarda: Vitrínu nemám, mám pouze radost z vydařeného semifinále. Na naše šance jsem se bookmakerů neptal, věřili jsme si. Na MČR to byl určitě náš nejlepší zápas, dařilo se nám a hrála se rychlá a útočná hra, kterou preferujeme.
Pepa: Na tento zápas jsem se hodně těšil a v jeho průběhu jsem získal pocit, že nemůžeme prohrát. Parádní pocit, doporučuji všem! Byli jsme ve formě, dodržovali smluvenou taktiku, diváci nám fandili – opravdu jsem si to utkání vychutnával a pocitově bych ho zařadil mezi naše nejlepší. 

A finálový zápas?
Jarda: Finále mělo být stejné, ale bylo ovlivněno zdravotní indispozicí Pavla Drančáka, takže se hrála jiná hra, než jsme očekávali. V kombinaci s nervozitou v domácím prostředí to byl málem smrtící koktejl. Začátek finále se nám opravdu nepovedl a za stavu 1:9 to s námi vypadalo velmi zle. Naštěstí se nám ale podařilo ten set vyhrát. Druhý set nebyl o mnoho lepší, pouze se žádné zázraky nekonaly. Až ve třetím setu se nám podařilo vyhnout se vlastním chybám a hrát, jak jsme potřebovali.
Pepa: Jenom doplním, že před třetím setem jsme si velmi důrazně vysvětlili, co máme hrát, abychom vyhráli, a jak velcí bychom byli idioti, kdybychom nevyhráli.

Co vám, protřelým pardálům českého badmintonu, špital při předávání cen předseda svazu Zdeněk Musil? Vzpomenete si vůbec?
Jarda: Že si příště nemáme brát trička Meteoru Praha, že je to pro diváky matoucí. Jsem si toho vědom, ale vítězný dres má své kouzlo, takže když jsme v nich vyhráli semifinále, nešlo jinak než je večer narychlo přeprat; jedna z mála výhod domácího prostředí.
Pepa: Jako nedoslýchavému mi příjem špitaných informací moc nejde, takže budu muset věřit Jardovi.

Dostali jste po triumfu nějakou speciální gratulaci, dárek nebo odměnu?
Jarda: Nic až tak zvláštního se nestalo, největší odměnou bude, že Pepa už snad přestane dělat kolem mistrovství ČR takový humbuk. (úsměv)
Pepa: Gratulací bylo nespočet a ještě jednou za všechny moc děkujeme! A mimochodem – mě zase nejvíce potěší, když Jarda bude k našemu deblu přistupovat tak, že žádný humbuk nebudu muset dělat. (úsměv)

A dokázali jste si mistrovství republiky vůbec užít?
Jarda: Z finálových zápasů jsem toho moc neviděl, jinak když odhlédnu od domácího prostředí, byl to hezký turnaj. Díky losu byly už v prvních kolech k vidění velmi kvalitní zápasy.
Pepa: Samozřejmě!

Není žádným tajemstvím, že k vašim životním prioritám dlouhodobě patří rodina a práce. Takže jak výhru vzali vaši nejbližší, kolegové v práci či nadřízení?
Jarda: Mí nejbližší nám to samozřejmě moc přáli a s odstupem času jsem rád, že mohli být u toho. Kolegové v práci mi odpustili, že jsem s nimi ten víkend nejel na běžky a v pondělí po turnaji jsem výjimečně nemusel jít pro vodu na čaj. (úsměv)
Pepa: Vzali ji velmi dobře, gratulovali mi, byli šťastní a jasně dokázali, že sdílená radost je dvojnásobná radost.

Na kontě už máte i ten nejcennější skalp. A co dál? Budete se držet hesla "v nejlepším se má přestat"?
Jarda: To nepředpokládám, dokud zdraví dovolí, vždy se rád proběhnu a odreaguju a je celkem jedno, na jaké to bude úrovni.
Pepa: Obávám se, že už jsme naše „The best of“ prošvihli, takže nezbývá než pokračovat.

Jak vnímáte, i vzhledem k vaší výhře, úroveň českého badmintonu? Přece jen se už našlo několik odvážných, kteří svůj život zasvětili badmintonu, a přesto pořád vítězí lidé, co v pondělí zase nastoupili do pracovního procesu.
Jarda: Nutno podotknout, že zmínění odvážlivci se v drtivé většině věnují dvouhře a na jejich výkonnosti je to znát. Ve čtyřhrách je situace odlišná, český párový badminton je stále velmi amatérským sportem a konkurence je značně omezená. I když bych se v zájmu celého českého badmintonu rád pletl, v dalších letech se to pravděpodobně moc nezmění. Všem současným i budoucím badmintonovým profesionálům samozřejmě fandím, nicméně děkuji svým rodičům za to, že mi myšlenky na kariéru profesionálního sportovce velmi rychle rozmluvili.
Pepa: Protože vím, jaké jsou naše dispozice, možnosti a kolik času nám zabere práce, vyslovím kacířskou myšlenku, že mě kvůli kvalitě českého badmintonu až trochu mrzí, že jsme vyhráli právě my. Těch nemnoho hodin týdně, které využíváme na trénink, se snažíme využít co nejprofesionálněji, nicméně to je asi jediný závan profesionality v našem deblu. Byl bych mnohem radši, kdyby na mistrovství republiky startovalo šestnáct silných, mezinárodně konkurenceschopných dvojic a kdyby to byly pořádné debly od prvního kola po finále; i když by to asi znamenalo náš brzký konec v soutěži.

Chystáte se i letos na mezinárodní mistrovství Rakouska, váš oblíbený turnaj, který dnes začíná? Jako úřadující mistři republiky jste se ještě neúčastnili. Nebo si necháte dovolenou na jiné příležitosti?
Jarda: Ne, do Vídně letos nejedeme, nechceme šňůru vítězných zápasů ukončovat tak rychle. (úsměv)
Pepa: Za posledních tři roky jsem na badminton vyčerpal přes 75% dovolené, takže letos bych si opravdu rád odpočinul. I o dovolené. 
 

 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading