Až do listopadu 2007 reprezentoval Kenn Lim malajské národní družstvo. V silné asijské konkurenci se však výrazně neprosadil. A tak badmintonová kariéra vzala za své a nenápadný smíšek začal pracovat u svého otce. V létě roku 2008 však přišla studijní nabídka z anglické Leeds Metropolitan University. A pětadvacetiletý Kenn Lim platí na turnajích okruhu Badminton Europe za černého koně soutěže. Nyní přijel do České republiky na tréninkový kemp a pauzu po večeři jsme využili k rozhovoru.
Kenn Lim na soustředění v Madridu. Foto: archiv Badminton Europe.
V listopadu 2007 jsi ukončil hráčskou kariéru v malajské reprezentaci. Jak ses dostal do Anglie a jak dlouho tam žiješ?
Jednoho dne prostě přišel e-mail s nabídkou stipendia. Berete nebo ne? Zeptal jsem se táty, zrovna jsem pro něj pracoval, a ten souhlasil. V Anglii žiju od září 2008. Studuju bakalářský program Obchod a management na univerzitě v Leedsu a absolvovat budu snad příští léto. (úsměv)
Ve kterém klubu trénuješ? Patří mezi tvé spoluhráče také nějaká známá jména evropského badmintonu?
Trénuji s univerzitním týmem přímo na univerzitě. Máme tam dobré podmínky i zázemí. V týmu jsem mimo jiné s Harry Wrightem, který reprezentoval Anglii v základní části Thomas Cupu.
Na světovém žebříčku ti patří „až“ 225. příčka, ale my dobře známe tvůj oblíbený turnajový styl – z kvalifikace až do finále – jako se ti to podařilo na mezinárodním turnaji v Portugalsku v roce 2010, kde jsi zvítězil, nebo na rakouském turnaji typu challenge letos v únoru, kde jsi prohrál až v semifinále s pozdějším vítězem.
Tohle opravdu není můj oblíbený styl, je to strašně vyčerpávající! (smích) Bohužel teď budu hrát turnaje jen výjimečně. Potřebuji hlavně studovat a najít rovnováhu mezi studijními povinnostmi a badmintonem. Hrávám asi jen tři až čtyři turnaje za sezónu, což je důvod, proč jsem tak nízko na žebříčku a na každém turnaji musím začínat v kvalifikaci.
Co je v badmintonu tvým herním cílem?
Jako hráč bych si teď chtěl badminton víc užít, dokud můžu hrát.
A jako trenér? Jen si tak cestuješ po světě a užíváš života, nebo bys chtěl být, řekněme, trenér národní reprezentace?
Jsem úplně spokojený se svým současným životem. Vůbec nepochybuji, že mi badminton mnoho dal. Rád poznávám nové přátele, se kterými mě pojí stejný zájem – badminton. Stát se trenérem by byla jedna z možností, ale chtěl bych v životě zase zkusit něco nového. Badmintonu se přeci věnuji už dvacet let! Těším se, jak budu od devíti do pěti v kanceláři, ale jsem si absolutně jistý, že mi badminton bude chybět velice brzy, hraní i trénování. Protože už teď tvoří badminton velkou část mého života.
U hráčů je velmi oblíbený. "Je s ním sranda", shodují se účastníci všech kempů. Foto: archiv Badminton Europe.
Byl jsi součástí trenérského týmu červencové Letní školy pořádanou Badminton Europe v Madridu, teď dokončuješ soustředění s českými dětmi v Brně. Jak bys charakterizoval české děti na kurtech?
Kemp v Madridu byl velmi odlišný od toho českého. Všichni hráči, kteří byla v Madridu, jsou na národní úrovni, zatímco děti v Brně, zahrnujících i pár dospělých, jsou kluboví hráči. Řekl bych – české děti na kurtu, obrovská výzva pro trenéra! (smích)
A na závěr, Kenne, už máš svou Barbie?
Ještě pořád ji hledám.