Ve velkolepém stylu evropských dobyvatelů 15. a 16. století zvládla Kristína Gavnholt dlouhé cesty do Afriky a Asie. Z Dánska přes nigerijský Lagos do ruského Vladivostoku a zpět, dvě turnajová vítězství a posun ze 105. místa světového žebříčku, na kterém byla ještě před dvěma týdny, na aktuální 61. příčku.
Dekorování nejlepších hráček na Russian Open (foto: Kristína Gavnholt)
„Velmi mě potěšilo vítězství na turnajích v Lagose a ve Vladivostoku. Měla jsem dlouhé období, kdy jsem bojovala se zraněním a následně s úspěšným návratem do turnajového kolotoče. Byly chvíle, kdy jsem už ztrácela naději na úspěšný návrat. Naštěstí mě v těchto momentech podržela moje rodina a přátelé. Jsem jim za to velmi vděčná, neboť jejich podpora mi dodávala sílu pokračovat a vydržet,“ připomíná Gavnholt nejdelší herní pauzu ve své kariéře, kdy od loňského srpnového mistrovství světa pět měsíců nehrála žádný turnaj.
„Nakonec – když už jsem to nejméně očekávala – přišla zasloužená odměna. Výhra na dvou kvalitních turnajích za sebou, porážka mnohých vynikajících hráček, skvělé body do olympijské kvalifikace a hlavně tečka za mým těžkým obdobím. To jsou nepopsatelně krásné události, které ve mně stále ještě vyvolávají neuhasínající euforii. Momentálně jsem nabitá pozitivní energií a připravená ukázat, co se ve mně skrývá. Věřím, že to je jen první krůček k mnoha dalším vítězstvím.“
Kristína Gavnholt ale připomíná rovněž temnější stránku ruského turnaje: „Z organizační stránky byl trochu nekvalitní. Velký problém pro mnoho hráčů nastal, když organizátoři nedokázali zpracovat dostačující zvací list. Z toho důvodu mnoho hráčů nepřijelo nebo si muselo kupovat novou letenku. Naštěstí pro mě se nevyskytly žádné problémy a také jsem měla radost z toho, že mi vyhovovaly podmínky v hale.“