Rozhovor s Mojmírem Hnilicou, který působil na olympijských hrách v Rio de Janeiru jako vrchní rozhodčí.
Jaký byl olympijský turnaj z tvého pohledu?
Vzhledem k tomu, že se mi nestal během turnaje žádný průšvih, tak skvělý. (usmívá se)
Až na jeden zápas o bronz to nebylo „one man show“ pro jednu zemi jako v Londýně, Evropa získala zlatou medaili, hodně zápasů bylo i v naší televizi.
Hlavní nedostatky, které se objevily v rámci příprav, se podařilo vyřešit včas. Takže velká spokojenost.
To je dobře. Měl jsi vůbec čas si vychutnat některé zápasy? Co tě sportovně nejvíce zaujalo?
Určitě semifinále Lin Dan – Lee Chong Wei. První dva sety opatrné a třetí dramatický, kdy po několika neproměněných mečbolech za stavu 20:20 jsem Malajsijci už nevěřil. Ale většinu zápasů jsem nějak nevnímal, i když jsem byl neustále ve střehu, kdyby se něco přihodilo.
A ještě nekonečné slzy štěstí Axelsena po zisku bronzu.
Co tě zaujalo z pohledu vrchního rozhodčího?
Z hlediska organizace ze strany domácího pořadatele – jak dokáže tak mnoho lidí tak málo vyřešit.
Dobrý výkon čárových rozhodčích, slušné chování hráčů i trenérů, namyšlenost některých rozhodčích. Příjemná nedůslednost u bezpečnostních kontrol při vstupu na sportoviště.
Vyskytly se během turnaje nějaké problémy, ať už s hráči, trenéry nebo rozhodčími?
V podstatě ne, jen jedna neoficiální stížnost Britů po prohraném semifinále čtyřhry mužů na výkon rozhodčího na servisu, ale nebyla opodstatněná.
Jak byl turnaj hodnocen z pohledu BWF a MOV?
První reakce velmi kladné, jak s průběhem turnaje, tak i s kvalitou zápasů a rozložením medailí mezi různé země.
Proč byly v časovém plánu základních skupin tak malé rozestupy, když bylo jasné, že program nabere zpoždění. Petr Koukal potom proti Japonci Sasakimu nastupoval s tříhodinovým odstupem oproti původnímu plánu.
To bylo cílené a vidím, že nejen Adam Mendrek při komentování, ale i jiní – včetně tebe – měli špatné informace. Olympijský turnaj se nehraje podle časového plánu, ale systémem „follow by“ a „not before“. Jinými slovy zápasy jdou po sobě, jak to časově vyjde, a časy informují pouze o tom, že zápas nezačne dříve, než je uvedeno. Tento způsob vychází z požadavku televize, že mezi jednotlivými zápasy nesmí nastat jakákoliv pauza. Bohužel tyto časy, které v podstatě nejsou určeny pro veřejnost, se uveřejňovaly i v médiích, protože oficiální software Omega to jinak neumí a není síla, která by to změnila.
Ale právě tyto informace o konkrétních začátcích časů měla veřejnost k dispozici a nikoliv tebou zmíněný logický systém navazování zápasů. Proto to zmatení.
Trenéři a hráči toto věděli, takže si nestěžovali – v tenise je čekání na zápasy také běžné – ale je pravda, že ve dvou případech se dopolední program hodně protáhl, s čímž nakonec měla největší problém právě televize.
Schéma vycházelo ze zkušeností z Londýna, ale v současnosti jsou zápasy v průměru delší, takže na další olympiádě se k tomu bude muset přihlédnout.
A jaký byl tvůj časový plán na turnaji, jak vypadal tvůj den?
Dal by se rozdělit na tři části – před začátkem turnaje, v době hry ve skupinách a na závěrečné dny se zápasy na jednom kurtu.
První dvě části byly hektické, s průměrnou dobou spánku 4 hodiny. Každý den jsme odjížděli z hotelu před sedmou a vraceli se z haly po půlnoci. Zbytek pobytu to ale vynahradil; i když jsem toho nenaspal o mnoho déle.
Jaké zajímavosti ze zákulisí nám odhalíš?
V zákulisí se nic nedělo, každý si jen přál, aby vše fungovalo.
Tak spíše zajímavost spojená s míčky. Hrálo se se speciální edicí Yonex 90. Míčky byly velmi kvalitní a shodných letových vlastností. Testování míčků proběhlo netradičně ještě před začátkem turnaje, a poté se už nekonalo. Zde jsme se dohodli s Yonex týmem, že další testování vzhledem k průvanu v hale a různé kvalitě hráčů by bylo spíše na škodu. Podmínky v hale byly jinak stabilní a v průběhu turnaje si nikdo na míče nestěžoval. Průměrná spotřeba někde kolem 16 míčů na zápas.
Ještě jedna zajímavost – na všech kurtech na poslední chvíli zesilovala dřevěná podkladní podlaha, protože se začala už před turnajem místy prolamovat.
Jako redaktor tě mám rád jako bystrého pozorovatele schopného popsat zajímavé detaily. Zkus, prosím, ještě nějaké zajímavé detaily.
Brazilci nespěchají. Bylo to vidět při turnaji i mimo něj. Za autobusem neběhají, pokud nejsou volná místa k sezení, raději počkají na další. Pokud se uvolní místo, často si ho nabízejí navzájem – i mladí i důchodci; u nás nevídané.
Pokud Brazilec něco slíbí zařídit, je to vždy problém. Pokud sám řekne, že něco je problém, je to definitivně ztracené.
Většina hovoří pouze portugalsky a neřeší, že jim nerozumíme – pořád něco melou.
Řidiči jsou ohleduplní, kromě taxikářů nezávodí a dávají chodcům přednost i mimo přechody. Brazilky rády jedí a je to vidět i na jejich postavách; „dolňáci“ si zde přijdou na své. Nedostatek komárů, nikdo nebyl nakažen. Asi zjistili, že prachatí sportovci nepřijedou, tak se zakuklili; novináři byli zklamaní. Žádné mrtvoly ani svinčík v Laguně; novináři byli znovu zklamaní.
Oproti Londýnu se udělaly určité změny. Losování čtvrtfinále párových disciplín, třináct postupujících do osmifinále dvouher. Byly tyto změny ku prospěchu?
Losování u čtyřher s dvěma postupujícími páry bylo po zkušenosti z Londýna nutností, u dvouher by bylo lepší mít postupující šestnáctku, ale program je nabitý.
Změny ještě jednou, pokud bys měl tu moc, co bys na olympijském badmintonovém turnaji udělal jinak?
V prvé řadě bych zvýšil diety pro vrchního rozhodčího, byly to nervy. (usmívá se)
Ne vážně, přesunul bych několik zápasů z ranních směn na pozdější, aby bylo hrací schéma vyrovnanější. Rozšířil bych počet startujících v deblech.
A chtěl mít možnost zasáhnout do výběru rozhodčích; to bude v budoucnu asi možné.
Jaký dojem na tebe udělal hry v Riu, co si určitě budeš dlouho pamatovat?
Mně se v Riu moc líbilo, na rozdíl od Číny. Tam jsem měl tak nešťastně rozložené zápasy, že jsem se jinam moc nedostal. Protože jsem očekával po testovacím loňském turnaji mnoho problému, ani jsem nebyl nedostatky zaskočen.
Brazilci mají jinak nastavené hodnoty, než lidé v uspěchaném pseudodemokratickém západním světě.
A co si budu pamatovat? Bylo toho hodně, tak jen namátkou.
Badminton: hezké zápasy, každodenní nechutné bagety se sýrem, organizátory, kteří i z maličkostí dokázali vytvořit neřešitelný problém.
Nebadminton: návštěva závodu horských kol, úžasné posezení na plážích s caipirinhou, nechat se semlít v obrovských vlnách, pocit bezpečí na ulici i v pozdních hodinách, přátelskost Brazilců a návštěvníků her, velmi dobře fungující veřejná doprava v čele s express busy.
Vrchní rozhodčí na olympijských hrách, výš už to ve světě badmintonových rozhodčích nejde. Co tě dál čeká v badmintonovém životě?
V tuto chvíli řeším problém se zmeškaným letadlem z Říma do Prahy; poletím přes Brusel.
A pak rovnou na týdenní soustředění do Liberce. V září dvě krátká odskočení na meetingy rozhodčích do Belgie (BE) a Kuala Lmpuru (BWF), říjen SuperSerie v Dánsku, listopad mistrovství světa juniorů a prosinec Italy International.
Jinak každodenní trénování dětiček, což mne baví nejvíc.