logo
Český badmintonový svaz

Petr Koukal hodnotí MEJ U17: Hráči musí být ochotní obětovat badmintonu všechno.

Petr Koukal st., reprezentační kouč juniorské reprezentace, se v obsáhlém hodnocení vrací k mistrovství Evropy juniorů do sedmnácti let:
 
V krásném prostředí národního badmintonového centra Portugalska v Caldas da Rainha se za účasti mladých hráčů 37 zemí uskutečnilo Mistrovství Evropy kategorie U17. Český reprezentační tým ve složení Veronika Úblová, Michaela Myšáková, Denisa Šikalová, Magdalena Lajdová, Adam Mendrek, Jaromír Janáček, Bedřich Valenta a Jan Hubáček odehrál pod vedením trenérů Petra Koukala a Stanislava Kohoutka soutěž družstev i následující turnaj jednotlivců. Výsledky už všichni znáte, tak se vrátím k celé akci trochu obecněji.

Zamyšlený Petr Koukal st.
 
Konfrontace s nejlepšími juniory starého kontinentu potvrdila skutečnost, kterou si všichni dobře uvědomujeme. V současné mladší juniorské generaci máme pouze dva hráče, kteří snesou přísné evropské měřítko a oba to na právě skončeném šampionátu výsledkově potvrdili. Přítomnost české vlajky mezi elitní osmičkou v soutěži jednotlivců je vynikající výsledek zvláště z toho pohledu, že tam chybí i takové silné země jako např. Nizozemsko, Turecko, Skotsko, Španělsko nebo Polsko.

Na druhé straně jsme bohužel neuspěli v soutěži družstev.

Ostatní naši reprezentanti za výkonností širší evropské špičky zatím výrazně pokulhávají. U dvou mladých hráček, které se do nominace svými výkony dostaly, se to dá ještě mírně tolerovat, ale všem ostatním začíná mezinárodní vlak dost ujíždět. Situace mezi děvčaty je ještě o trochu horší než mezi chlapci. O tom koneckonců svědčí fakt, že se do nominace dostal právě pár čtrnáctiletých hráček, protože mezi jejich staršími domácími soupeřkami nebyla adekvátní alternativa. Příčin tohoto stavu je jistě víc, ale jedno je neoddiskutovatelné.
 
Hráči musejí začít především sami u sebe. Bez toho, že budou ochotní obětovat svému badmintonu prakticky úplně všechno, to na slušné evropské úrovni už zkrátka nejde.      



Český výběr na evropském šampionátu sedmncátiletých (zleva nahoře): Adam Mendrek, trenér Stanislav Kohoutek, Jaromír Janáček, Bedřich Valenta, Jan Hubáček, (dole) Michaela Myšáková, Magdaléna Lajdová, Denisa Šikalová, Veronika Úblová.
 
Věcí, ve kterých nějakým způsobem zaostáváme za těmi nejlepšími, je jistě víc, ale zmíním alespoň dvě, které mě nejvíc „udeřily“ do očí. Herní nasazení a bojovnost považuji na mistrovství Evropy za prakticky samozřejmé. Musím s lítostí říci, že jsem tyto vlastnosti v několika zápasech našich hráčů neviděl v dostatečné míře. Druhá věc je herní nevyrovnanost. V zápasech střídáme často výborné okamžiky s poměrně lacinými chybami a hra potom postrádá potřebnou kvalitu. V Portugalsku jsme viděli, že výkony těch nejlepších jsou v jednotlivých zápasech už v tomto věku velice kvalitní a vyrovnané. Navíc prakticky všichni tito hráči byli v soutěži družstev i jednotlivců maximálně herně vytěžovaní.

Jsem přesvědčen, že tento náš problém hodně souvisí právě s obecnou fyzickou připraveností a s množstvím a především intenzitou odtrénovaných hodin. Na reprezentačních soustředěních nejvíce „bojujeme“ právě s tím, že většina hráčů má kondiční problémy již od druhé, třetí tréninkové jednotky a úroveň hry tomu potom také odpovídá. Řada z nich není zkrátka na takovou zátěž zvyklá a připravená.

Další věc, se kterou se u mnoha našich mladých hráčů hodně potkáváme, jsou minimální mezinárodní zápasové zkušenosti. Vím, že to hráče i jejich okolí stojí spoustu času, peněz a energie, ale bez toho nelze na takové akci, jako je mistrovství Evropy, pomýšlet na úspěch. Není náhodou, že právě oba naši nejúspěšnější hráči mají těchto zkušeností zdaleka nejvíc.
 
Co tedy dál?
 
Nyní po několika měsících práce u juniorské reprezentace a po některých zkušenostech z tréninků v Nymburku i z domácích a mezinárodních turnajů, jsem připraven především přitvrdit ve výběru sledovaných hráčů i ve vyžadování jejich účasti na společných soustředěních. Náš nejbližší cíl je nyní MEJ U19 na jaře 2013, ale zároveň i paralelní příprava na MEJ U17, které bude na podzim téhož roku.
 
Ve výběru sledovaných hráčů se od ledna 2012 ocitnou pouze ti, u kterých budeme přesvědčeni, že jejich hráčská i osobnostní perspektiva je pro tyto akce dostatečně jasná. Současně s tím budou časté omluvenky ze společné přípravy považovány za nezájem reprezentovat se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Pokud mám být za přípravu a výsledky reprezentačních juniorských týmů plně zodpovědný, chci mít možnost s nimi alespoň na těchto soustředěních pracovat v kompletním složení.
 
V souvislosti s tím chci také TMK navrhnout, aby na Výkonném výboru ČBaS projednala úpravu hodnocení jednotlivých regionálních center a oddílů. Tato úprava by měla stanovit nějakou paušální odměnu, kterou by centra a oddíly mohly dostávat za každého hráče zařazeného do užšího reprezentačního kádru.   
 
Z právě skončeného juniorského ME jsme se vrátili s jedním výborným individuálním výsledkem, ale také s poznáním, že pokud ho budeme chtít za 2 roky zopakovat nebo ještě vylepšit, čeká nás všechny, trenéry a především samotné hráče, hodně tvrdé práce. Všechny nedostatky, které kategorie U17 ještě někdy trochu odpouští, kategorie U19 už nemilosrdně trestá.
 
Děkuji Standovi Kohoutkovi za asistenci i všem hráčům, kteří s námi byli v Portugalsku, za jejich výkony a těším na další společnou práci.
 
Petr Koukal,
trenér juniorské reprezentace

About the author Pepa
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading