logo
Český badmintonový svaz

Radek Votava a Jaroslav Suchan hodnotí vystoupení českých juniorů na ME ve Francii

Série článků hodnotících vystoupení českých juniorů na uplynulém mistrovství Evropy ve Francii pokračuje texty jednoho z trenérů Radka Votavy a maséra a fyzioterapeuta Jaroslava Suchana.

Radek Votava
Na mistrovství Evropy juniorů družstev a jednotlivců vycestovala z České republiky velká výprava. Pět juniorů - Jan Louda, Ondřej Král, Petr Beran, Matěj Hubáček, pro soutěž jednotlivců dorazil Jan Somerlík, pět juniorek - Monika Světničková, Tereza Švábíková, Berta Ausbergerová, Bára Hadáčková a stejně jako Honza i Michaela Zelinková pro soutěž jednotlivců.
 
Trenérským vedením byla Českým badmintonovým svazem pověřena trojice trenérů Josef Rubáš, Luděk Židek a já. Čtvrtým dospělým do týmu byl fyzioterapeut a masér Jaroslav Suchan.

Bylo to pro všechny 11 náročných dní, které začínaly ráno mezi 6.-7. hodinou a končily ve 22:00 hodin pro hráče, po půlnoci pro trenéry a pro Pepu Rubáše až někdy mezi 2-3 hodinou ranní. Komunikace mezi všemi členy týmu byla skvělá a byla základem vynikající atmosféře, ve které jsme celý šampionát prožili. Každý den měl svůj pečlivě sestavený plán, podle kterého se jelo, každý den měl své motivační heslo a další pevná pravidla. 99% zápasů se nám podařilo koučovat ve dvojici. 
Osobně to považuji za důležité a cením si a děkuji svým kolegům za přístup, trenérské rady a energii, kterou do všeho každý z nich dával. Pepo a Luďku, moc vám děkuji.
 
Masér Jarda Suchan mezi nás zapadnul od první minuty a nejenom hráči si ho oblíbili. Jeho každodenní pomoc hráčům, jeho bezedná lednička a dar rozdávat radost. Je jeden z nás a má velké srdce. Jardo, díky.
 
Pomalu se dostávám k hráčům. Děkuji jim, jejich trenérům, klubům a rodičům, že se jim společně podařilo každého připravit na šampionát co nejlépe a pro všechny z vás musí být odměnou, že všichni odehráli opravdu kvalitní zápasy a v mnoha případech hráli svá maxima a možná i kousíček lépe. Hráčům dávám palec nahoru a ještě jednou děkuji. Nebylo by tomu, kdyby vedení českého badmintonového svazu nedalo „zelenou“ mimořádným, pro TOP týmy v Evropě zcela běžným, podmínkám. Věřím, že i pro svaz je tou nejlepší odměnou kvalitní vystoupení všech hráčů a hráček.
 
Některé věci se nerodily úplně jednoduše. Po podzimním mistrovství světa juniorů nastal zvláštní stav, vázla komunikace, nic se nevědělo, neprobíhala žádná smysluplná příprava a ani zásadní podpora juniorským reprezentantům. Dlouho se to vleklo. A tak asi i trochu logicky došlo ke spojení tří trenérů, Rubáše, Židka a Votavy, jejichž hráči tvoří základ týmu. A z toho vzešel požadavek na Český badmintonový svaz, že se o MEJ postaráme. Poměrně dlouho se to řešilo, a jsem moc rád, že vedení svazu nakonec dalo tomuto triu důvěru. 
 
Dlouho jsem z toho ale neměl dobrý pocit, protože se mi to lidsky nelíbilo. Ale věřil jsem, že budeme schopni dát veškeré své znalosti a dovednosti všem nominovaným hráčům. V mnoha případech to veřejnost logicky vnímala špatně. Já jsem vlastně až v polovině pobytu na jedné z porad řekl to, co píši v tomto odstavci, a nakonec jsem dodal, že jsem již 150 % přesvědčený, že to bylo správné rozhodnutí. 


Český tým před turnajem družstev na MEJ ve Francii. 

Hodně to je díky inciativě Pepíka Rubáše, který z nás dal do celé akce nejvíce energie a přinesl mnoho nového včetně skvělé každodenní motivace hráčů i nás trenérů. Pro hráče to bylo skvělé a jsem moc rád, že to tak vnímají. Zároveň bych byl rád, aby si každý z nich uvědomil, jak vše svaz zaštítil, že dokázal uvolnit prostředky pro tři trenéry a jednoho maséra a vyslal do Francie tak početnou výpravu. To je poprvé, co se u reprezentace pohybuji. Ale jsem také přesvědčený, že i v minulosti to bylo o dobré práci a všechny ty trenérský týmy se snažily pro hráče udělat co nejvíce.
,
Z čeho mám radost a na co jsem opravdu pyšný, je fakt, že se po roce, kdy se hrálo MEJ U17 se podařilo našim hráčům posunout svou výkonnost a výsledky vylepšit. Nemůže být přece vše tak špatné, jak někteří stále tvrdí.
 
V soutěží týmů je to srovnatelné. Obhajoba 5. místa, prohry pouze s Dánskem (jak v Polsku, tak ve Francii 2:3) a nyní ve čtvrtfinále s Francií, pozdějším vítězem, 0:3. Na kdyby se nehraje. Ale při jakémkoliv štěstí při losu čtvrtfinálových dvojic by měl náš tým daleko větší šanci na medaili a zcela otevřeně - většina trenérů si jednoduše oddychla, že nehrají proti nám.
 
A pro soutěž jednotlivců. Kdyby někdo řekl, že budeme hrát zápasy o pět medailí, tak si nejsem jistý, že bych dokázal říci všech pět možností. O dvě, spíše tři, v to jsem věřil. Bohužel mě po návratu zatím neopustil smutek z toho, že se to nepovedlo a domů se tento skvělý tým vrací bez medaile. Pomohl mi Pavel Florián, který mi po návratu v sobotu večer věnoval čas a jeho motivační řeč byla pro mě moc důležitá, a také nedělní a pondělní tréninky s Mirkem Janáčkem, Tomášem Švejdou, Bárou Hadáčkovou, Sabinou Milovou a Hankou Milisovou. To mi dává smysl. 
 
Tak směle a s hlavou nahoře do další práce. Neplatí to jenom pro mě, ale pro všechny.

Jaroslav Suchan
 
MEJ ve Francii bylo pro mě, jako pro bývalého sportovce, velkým zážitkem. Směs týmového ducha a soudržnosti,  vzájemné podpory a vědomí, že reprezentujeme Českou republiku na tak významné akci, u všech hráčů a trenérů šroubovalo výkony na maximum a někdy i díky této směsi  nad maximum samotné.
A to se mi líbilo.
 
Díky tomu si hráči mohli ověřit, že se mohou měřit s evropskou špičkou a zároveň mohli na turnaji  vidět, co všechno je třeba podstupovat, aby se ještě více posunuli. Všichni hráči k turnaji přistoupili velmi zodpovědně.  Z mého pohledu se snažili pro co nejlepší výkon udělat svoje maximum. Včetně regenerace a přípravy na zápasy. Někteří hráči i přes  zdravotní problémy chtěli vždycky do zápasu nastoupit a porvat se o vítězství. Takový přístup se mi líbil.

Díky patří hráčům, trenérům a badmintonovému svazu, že jsem mohl být součástí tohoto výborného týmu.
 
About the author  
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading