Já osobně nevím, jak moc a jak dlouho se o mé kandidatuře spekulovalo. Já jsem byla velmi překvapená kolika lidmi jsem byla oslovena. Definitivně jsem se rozhodla až po poslední schůzi VV ČBaS, protože pro mě bylo důležité, jak se na moji kandidaturu dívají také členové VV.

Rozhodování bylo velice těžké, a to z několika důvodů – nastoupit po Zdeňkovi Musilovi je opravdu těžké, byl velmi výjimečným předsedou, myslím, že většina členské základny si možná ani neumí představit, kolik badmintonu obětoval. Dalším důvodem bylo, že jsem žena a ne zrovna „velící“ typ, důležité pro mě také bylo, jak se k tomu postaví moje rodina.

Nakonec zvítězil pocit, že mi na badmintonu záleží, že mi není zcela lhostejné, co se kolem děje a pokud tedy badmintonové hnutí má pocit, že mohu pomoci, tak to tedy zkusím.

 

Tréma nebyla poznat? Moc děkuji, i když si nejsem jistá, zda ti mohu věřit. (úsměv)

Já jsem spíše introvert než extrovert a tedy projevy před velkou veřejností nejsou zrovna můj šálek kávy.

Nechala jsem si tedy malinko poradit – snažila jsem se tedy myslet na dvě věci – nezapomenout dýchat a mluvit cca o 30 % pomaleji než obvykle. (úsměv)  

 

Byla jsem velmi překvapena, že rozhodnuto bylo hned po prvním kole.

Moje první dojmy? Já ani vlastně nevím, byla jsem příjemně překvapená tak velkou podporou, první gratulace od protikandidátů byly také potěšující a pak už na mě asi zase usedla ta moje nervozita, zda stačí, když velice stručně poděkuji nebo zda je vhodnější delší projev. (úsměv)

 

Myslím, že sněm proběhl ve velmi klidné a přátelské atmosféře. Vše proběhlo bez větších zádrhelů či nejasností.

Petr a Láďa (Petr Martinec a Ladislav Vorel, další dva kandidáti na předsedu ČBaS, pozn. aut.) měli svá vystoupení velmi důkladně připravena, odrážela se zde velká zkušenost z vedení jejich klubů.

 

Přesně tak, doufám a věřím, že jak Zdeněk, tak Martin budou mými největšími rádci.

 

Chtěla bych určitě navázat na demokratické vedení VV, i nadále podporovat a pokračovat v nastartovaném projektu „péče o talentovanou mládež“, podporovat naše reprezentanty, zlepšit fungování TMK...

Jak jsem řekla v projevu, v současné chvíli nemám připraven žádný revoluční plán.

 

Jistě je to stav členské základny, se kterou však bojuje většina sportů, stav metodiky a trenérských manuálů a komise mládeže, která doposud nefungovala tak, jak bychom chtěli. Spíše nefungovala vůbec, protože nedošlo k řádnému zahájení její činnosti a po odstoupení Lukáše ani k jeho nahrazení.

 

Co se týče výkonného výboru, tak prozatím neplánuji jeho zeštíhlení, spíše si umím časem představit fungující komisi mládeže, která by byla regulérním členem výboru.

Mediální prezentace je jistě důležitá, ale prosazení v celorepublikovém vysílání je jistě běh na dlouhou trať – vše souvisí se vším, tedy finance – výsledky – prezentace. Nápad dostat naši nejvyšší soutěž družstev do televizního vysílání je jistě fajn, ale ze strany diváka si neumím v současné chvíli představit, že by bylo atraktivní utkání např. mezi oddílem TJ Sokol Brno Jehnice (v podstatě „profesionální“ tým) a Slavii TU Liberec (můj domácí tým mi jistě promine, v podstatě „amatérský“ tým).

Avšak finále play-off určitě stojí za celorepublikové vysílání.

Členskou základnu bych ráda řešila ve spolupráci s předsedy oblastí, částečně např. využitím možností projektu BWF „Badminton do škol“.

 

Složení TMK si volí volený předseda TMK, ale samozřejmě jsem o složení s Tomaszem předem diskutovala. Tedy pro mě osobně optimální toto složení:

Předseda TMK – Tomasz Mendrek

Členové TMK – Markéta Osičková (předseda Komise mládeže), Radek Votava, Petr Koukal st. (z pozice trenéra jun. reprezentace).

Další spolupracovníci – Jan Segeč (Komise mládeže), Jaroslav Fröhlich (Komise mládeže), Martina Bernaciková (školení trenérů).

 

V dohledné době neuvažuji o vypsání výběrového řízení na pozici generálního sekretáře, ale samozřejmě počítám se zapojením výpomoci – částečný pracovní úvazek nebo dohoda o provedení práce – na sekretariátu.

 

Přesně jak říkáš, nejdřív práce, potom zábava. (úsměv)

Neplánuji účastnit se turnajů – ani v loňské sezóně jsem se, vyjma MČR, nezúčastnila žádného turnaje – ale chtěla bych stále ještě zůstat oporou rakouského týmu ASV Pressbaum s tím, že pracovní povinnosti budou mít samozřejmě přednost.

 

Českému badmintonu přeji stále spoustu nadšenců, kteří dokáží obětovat svůj volný čas právě pro tento sport. Spoustu dobrých nápadů, které posunou badminton zase o krůček dále, větší mediální zájem a spoustu skvělých výsledků na mezinárodním poli.