V čele TMK jsem byl od 18. listopadu 2002, komisi jsem přebíral od Luďka Žídka, který se vzdal funkce pro pracovní zaneprázdnění.

Hlavním cílem bylo hlavně zlepšení mezinárodních výsledků jak juniorské, tak seniorské reprezentace a stabilizování práce realizačních týmů u obou reprezentací.

 

Práce komise se řídila statutem TMK, který je součástí organizačního řádu ČBaS a je k dispozici na svazovém webu.

Ladislav Vorel (vlevo) s Adamem Mendrekem.
 

Členy komise byl vždy trenér juniorské  reprezentace, kde se vystřídali pánové Votava, Mendrek, Koukal st., Hobzik, Turoň a opět Koukal st., trenér dospělé reprezentace a v poslední době Tomasz Mendrek jako šéf lektorské skupiny.

Jejich kompetence vyplývaly z funkcí, ve kterých působili.

 

Za 10 let práce v TMK se podařilo hodně pozitivních věcí.

Začal bych od navyšování rozpočtu TMK v letech 2003 – 2008, kdy byl rozpočet cca 2,5 miliónu. Velmi kladně je doposud hodnocen bonusový systém odměňování reprezentantů za dosažené výsledky, měsíční podpora hráčů a příspěvky hráčům, kteří se kvalifikovali na olympiádu.

Dosažené výsledky na všech mezinárodních akcích jsou všem známy.

V roce 2011 byla zrušena stávající SCM a byl odsouhlasen nový projekt Systém péče o talentovanou mládež, který určitě v budoucnu přinese své výsledky.

 

Nejasná kriteria, co to je? Vždy pro nás při všech nominacích na mezinárodní akce byla kritéria umístění hráčů na českém a světovém žebříčku, výsledky na mezinárodních turnajích a momentální forma a výkonnost hráče. V případě nominace do soutěže družstev jsme přihlíželi k osobnosti hráče a jeho uplatnění v kolektivu.

Veškeré nominace byly vždy v předstihu zveřejňovány na svazovém webu.

Váznoucí komunikace k veřejnosti? Opravdu nevím… Sám víš, že informovanost o všech akcích na webu samozřejmě i spolupráci s tebou je velká a například Petr Koukal st. informuje o všech akcích, dá se říct, velmi podrobně.

Moderní metodika pro výchovu mládeže je samozřejmě terčem kritiky oprávněně, ale musím uvést, že na všech větších národních svazech pracují placení metodikové svazu a mají určitě hodně práce. U nás pracují, dá se říct, hlavně dobrovolní funkcionáři. K tomuto stavu také napomohl nedostatek financí pro tuto oblast v letech 2008 – 2011.

 

Badminton se v posledních letech výrazně posunul ve všech oblastech.

Slabší místa komise byla většinou zapříčiněna velkou vytížeností všech klíčových členů a nezájmem dalších trenérů a funkcionářů zapojit se do práce v komisi.

Jako příklad uvedu, že v roce 2003 pracoval ve funkci juniorského trenéra Radek Votava za 2500 korun měsíčně. Postupně se dařilo tuto funkci lépe honorovat a dnes máme juniorského trenéra na plný úvazek. To je jediná cesta za lepšími výsledky. Vytvořit kvalitní podmínky pro práci trenérů jak v oddíle, tak v reprezentaci.

 

Od roku 2002 fungovala SCM Praha, Český Krumlov a Dobruška, později se přidala Kopřivnice jako centrum pro Moravu. Určitě práce všech SCM přinesla českému badmintonu hodně dobrých výsledků, ale v roce 2010 začala být shoda, že tento systém už je přežitý. Práce s mládeží se začala přesouvat do jiných oddílů, které také dosahovali velmi dobrých výsledků, například Astra ZM Praha, Superstars Most, TJ Sokol Veselý Jehnice, Deltacar Benátky nad Jizerou, Sokol Klimkovice atd.

Hodně jsme se také opírali o zkušenosti okolních států.

Proto byl odsouhlasen nový třístupňový model – oddíl, regionální centrum a národní centrum. Cílem je větší finanční podpora přímo dobře pracujícím oddílům s mládeží TOP 20, podpora regionálním centrům, příprava nejlepších hráčů v regionu a samozřejmě podpora národnímu centru.

 

Jistě je to cesta, kterou jde hodně badmintonových velmocí a má své výsledky. Máme také své zkušenosti – společné tréninky dospělé reprezentace na Spojích v Praze, soustředění v Nymburku atd. Vše bylo limitováno finančními prostředky.

Můj osobní názor je, že badminton je vysoce individuálním sportem a že i příprava bude obdobná jako v tenise, kde hráč má svého osobního trenéra a hodně trénují spolu nebo využívají možnosti přípravy v různých zahraničních akademiích atd. Posledním příkladem je, že se Petr Koukal připravuje na olympiádu s Dicky Palayamou a nabízí možnost velmi kvalitní přípravy pro ostatní reprezentanty. A výsledek? Nikdo nemá zájem!

 

Jak jsem již řekl, badmintonisté jsou individuální sportovci a proto se jejich hlavní příprava odbývá s oddílovými trenéry.

V případě Petra to byl táta, cestu Kristíny všichni známe a víme, že za úspěšnými výsledky byla příprava v Saarbrückenu a nyní v Dánsku.

Vždy jsme se s předsedou svazu Zdeňkem Musilem snažili hlavní pomoc směrovat do oblasti podpory finanční a zajištění lepších podmínek pro jejich přípravu, případně pomoci v zajištění zahraniční přípravy.

Hráči si sami většinou navrhovali plány turnajů, které s námi konzultovali.

 

Já osobně řadím k největším úspěchům kvalifikování Petra a Kristíny na olympiády v Pekingu a Londýně, evropský juniorský titul Kristíny ve čtyřhře s Olgou Konon v německém Volklingenu v roce 2007 a ve stejném roce vítězství reprezentace ve 4. divizi Sudirman Cupu ve Skotsku, které zajistilo postup do 3. divize. Vítězství nad Bulharskem 4:1, Švýcarskem 3:2, Estonskem 3:2 a rozhodující finálová výhra nad Austrálií 3:2 byly opravdu velkým zážitkem. Oba Honzové (Vondra a Fröhlich, pozn. aut.), Petr (Koukal pozn. aut.), Kristína (Kristína Ludíková pozn. aut) a Martina (Benešová pozn aut.) – skvělý team, rozhodně je na co vzpomínat.

 

V žákovských a juniorských kategoriích je hodně talentů, ale cesta k úspěchům v evropském i světovém badmintonu je velmi těžká.

V současné době vidím tři juniorské hráče, kteří jsou k tomu hodně blízko. Lucka Černá, Míra Janáček a Adam Mendrek. Myslím, že je i málo trenérů, kteří mají jasno, jakou cestou  se mají jejich svěřenci ubírat za mezinárodními úspěchy. V současné době jsou to Radek Votava a Petr Koukal st.

V kategorii dospělých určitě v budoucnu hodně uslyšíme o Milanu Ludíkovi, já osobně v něm vidím vážného kandidáta na olympiádu v Riu.

 

Určitě mě bude zbývat na práci v klubu více času a mým hlavním cílem bude nadále zlepšovat výsledky v rámci klubu v práci s mládeží a udržet velmi dobré výsledky všech družstev dospělých.

Budu se angažovat a pracovat v nově založené Unii vrcholových sportovních klubů v městě Brně. Cílem tohoto projektu je úzká spolupráce s brněnským magistrátem a městskými částmi v oblasti navýšení finančních prostředků do sportu v Brně.

Co se týká MMČR, letošní 41. ročník uspořádáme určitě na úrovni minulých šampionátů.

Co bude dál, opravdu nevím. Těším se na 14 dnů dovolené, protože si potřebuji po náročné sezoně pořádně oddychnout a načerpat nové síly.