logo
Český badmintonový svaz

Rozhovor s Michaelou Bencovou: Splnila jsem si sen!

Česká rozhodčí Michaela Bencová dosáhla na pomyslný vrchol v rozhodcovské kariéře - jako hlavní rozhodčí působila na badmintonovém olympijském turnaji. Jaké byly londýnské hry z jejího pohledu, co provedli dánští badmintonisté po prohraném finále a jaká atmosféra panovala v hale po diskvalifikaci deblistek?



Do Londýna jste se spolu s Janem Kolářem, na turnaji v roli čárového rozhodčího, dostali společně stejným letem. Jak proběhly vstupní formality na Olympijských hrách v Londýně?
Na letišti v Londýně to šlo jako po másle. Všude růžovo-fialoví dobrovolníci v rozestupech tak pět metrů. Takže se stačilo zeptat prvního, kde je akreditace a už to jelo. Po růžových cedulích k akreditaci – my jsme ji oba dostali poštou, ale musela se zaktivovat. Pak jsme sedli na vlak s akreditací na krku, takže když jsme vylezli z vlaku na Paddingtonu, tak už jsme zase byli v rukách dobrovolníků, co nás odvedli k oficiálnímu odjezdovému místu. A pak už rovnou na hotel, hned na recepci byl uvítací výbor, kde jsme dostali potřebné instrukce. Chvíli jsme museli čekat na pokoje, ale vzhledem k tomu, že se v lobby vyskytovala již spousta známých tváří, tak to uteklo rychle. Všichni badmintonoví rozhodčí – hlavní i čároví – bydleli cca 3 min pěšky od Wembley Areny.

Hned první den jste si spolu s Janem Kolářem vyzvedli uniformy.
Tam jsme strávili tak dvě hodiny určitě – vyzkoušet botky, klobouček, kalhoty, košili, sako, tepláky, trika, bundu – to chvíli času zabere. Po návratu do hotelu začala teprve ta pravá legrace – za 1,5 dne jsme měli 3 nácvikové lekce. Učili nás nastupovat na hřiště a zase z něj odcházet, jako bychom byli na turnaji poprvé. (smích) Každý nácvik trval tak dvě hodiny a všechno se tak stokrát měnilo, takže po třetím nácviku jsme vlastně nevěděli, která verze platí. Než jsme se ale dostali na první nácvik, tak nastala docela kuriózní situace – ochranka haly nás nechtěla pustit dovnitř. Zjistilo se totiž, že na našich akreditacích je sice povolení ke vstupu na hřiště, ale ne ke vstupu do Wembley Areny!
 
A pak už se šlo do práce. Možnost vidět tě v akci měl každý, kdo badmintonový program pozorně sledoval. Kolik jsi na olympiádě odpískala zápasů?
Já jsem měla celkem 17 zápasů, z toho 8 na empajru a 9 na podání. Za devět dní to není moc, ale díky zápasům ve skupinách toho bylo víc než na minulé olympiádě. Jen pro představu – vloni v Orlové na mezinárodním juniorském mistrovství republiky jsem odpískala 20 zápasů za ani ne 4 dny.
 
Jak se učí rozhodčí – každý zápas je pro někoho důležitý. Který z tvých zápasů na olympiádě bys však čistě z osobních důvodů zhodnotila jako nejzajímavější?
Pro mě určitě byl nejzajímavější zápas Rajiv Ouseph (GBR) – Kevin Cordon (GUA). Byla jsem na empajru. Zápas trval 59 minut. Díky místnímu borci byla v hale skvělá atmosféra. Kromě prvního setu, kdy Kevin prohrál docela jednoznačně, se vlastně zbylé dva sety dost tahali. Ve třetím setu od stavu 11:11 jsem slyšela své vlastní srdce bít rychleji a dost nahlas. Tak nějak mi běhalo hlavou hlavně to nepo…, hlavně to nepo… S tím množstvím kamer, které byly všude a vidí víc než člověk, jsem fakt byla nervózní.

Zápas o bronzovou medaili ve dvouhře žen, kde jsi působila jako rozhodčí na podání, skončil předčasně. Nemrzelo tě, že sis finálovou část turnaje nemohla užít déle? Nebo jsi naopak byla ráda, že už to máš za sebou?
Abych řekla pravdu, tak mi to nějak bylo jedno. Hrál se jeden set a trvalo to 29 minut, tak jsem tam byla dostatečně dlouho. (úsměv)
 
Vraťme se krátce k incidentu, který se stal ve čtyřhře žen a jenž jsi v Českém domě komentovala spolu s Robertem Zárubou. Jaká byla atmosféra mezi rozhodčími? Podpořili všichni rozhodnutí BWF o diskvalifikaci osmi deblistek?
Určitě. Všichni víme, co se stává v zápasech Čína - Čína a nelíbí se nám to, ale nikdy vlastně nebylo možné nijak dokázat to, že jeden schválně prohrál. A teď se to dokázat dalo, protože se nedá říct, že holky hrály špatně, protože ony nehrály vůbec. Já osobně bych je možná diskvalifikovala v prvním zápase přímo na hřišti a pak by se druhý zápas nestal. Aspoň myslím. Každopádně se aspoň na chvíli dostal badminton na titulní stránky všech médií. (úsměv)
 
Jaká byla hala, její zázemí, ubytování, jídlo, transport, organizátoři?
Hala byla růžová, velmi růžová, ale asi jsme si na to rychle zvykli a mně se to líbilo. Akorát bylo v hale hrozný vedro s vydýchaným vzduchem. Takže na hřišti v saku bylo jak ve sprše. Zázemí haly bylo poněkud složité. Pro lidi se špatným orientačním smyslem bylo jednoduché se ztratit. Ale na druhou stranu byli všude dobrovolníci, takže se bylo koho zeptat na cestu. Otázka zní, jestli se dostalo odpovědi. Jídlo bylo velmi anglické – pokud jsme měli ten den službu, tak nám dali salát a sendvič. To už nám lezlo s Honzou krkem, že jsme v pátek večer šli na pořádný steak. Transport z letiště super, během turnaje pro nás žádný, protože jsme bydleli hned vedle. Transport na letiště – propadák. Oznámili nám, v kolik nás vyzvednou, a nic se nestalo. Po pěti telefonátech na různá místa a ztracené tři čtvrtě hodině (prostě jsem jim věřila) jsem skočila do taxíku a na letišti byla včas dokonce ještě před otevření odbavovací přepážky.
 
Michaela Bencová a jeden ze symbolů Londýna - Tower Bridge

Stojí za zmínku nějaká zákulisní informace, která neprosákla na veřejnost?
Nevím, jestli je to dostatečně pikantní, ale všichni víme, že na olympiádě se dělají dopingové testy. Během závodů se dělají namátkové testy – každé ráno v 5:30 se vylosují jména určitého počtu sportovců. A potom jdou na testy také úplně všichni medailisté. Dánové Boe a Mogensen byli tak zklamáni z prohry ve finále, že nejenže Boe v zákulisí rozmlátil na malé kousíčky svou raketu a pak když je odchytil dopingový tým, tak se neudrželi a neměli zrovna vybraný slovník. Nicméně museli test podstoupit a nešlo to. Tři ze čtyř deblových finalistů bylo v dopingové místnosti ještě tři hodiny po zápase.
 
Jak bys v jedné větě zhodnotila svou účast na Olympijských hrách v Londýně?
Splnila jsem si sen, i když to byl vlastně jen další velký turnaj. (úsměv)
 
Chtěla by ses podívat i za čtyři roky do Ria, nebo i pro badmintonové rozhodčí platí ono známé „dvakrát do stejné řeky…“?
Určitě, protože Rio je zajímavou destinací už samo o sobě. A navíc, kdy budu mít příležitost letět do Brazílie, aby mi někdo platil letenku? (smích) Ale ještě nevím, kde bude další olympiáda, tak jestli by třeba Tokio nebylo zajímavější!

 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading