logo
Český badmintonový svaz
Milada Nováková.

Rozhovor s Miladou Novákovou: Reakce na mistrovství byly pozitivní.

Rozhovor s Miladou Novákovou, pořadatelkou Mistrovství České republiky jednotlivců.

Mistrovství republiky předevčírem skončilo. Je to úleva, že je to úspěšně za vámi nebo vám bude ten během tří rychlých dnů skončený několikaměsíční maratón najednou chybět?
Vzhledem k tomu, že sezóna je v plném proudu – za dveřmi je Velká cena města Plzně, KP v kategoriích žactva a mladšího dorostu, výjezdy na pár turnajů v zahraničí – tak snad ani ne. I když – já si nestěžuji, to období přípravy mistrovství republiky nebylo vůbec špatné, jen na některé věci mi kvůli němu prostě zbývalo méně času.

Mistrovství republiky jste se svým týmem pořádala už v roce 2004, 2005 a letos potřetí. Bylo to nyní nejlehčí, vydařilo se nejlépe?
My jsme pořádali ještě jedno „velké mistrovství“ – to bylo na samém počátku existence samostatné České republiky – v roce 1993. Tenkrát jsme v hale Lokomotivy – tehdy se oficiálně tak jmenovala – za asistence PaeDr. Milana Vychytila páskou natahovali 6 kurtů! O dva roky později už jsme měli pro pořádání mezinárodního mistrovství, které bylo součástí olympijské kvalifikace,  půjčené badmintonové koberce.
Ta zmiňovaná MČR v roce 2004 a 2005 pak už byla za úplně jiných podmínek.
Možná bych tohle poslední ze svého pohledu ohodnotila jako nejvíce vydařené. Ale spíše by se jistě měli vyjádřit  ti, pro které se takovéhle akce dělají – tedy především hráči a nepochybně taky diváci.
 
A měla jste nějaké ohlasy, jak hráči, trenéři, rozhodčí a další zúčastnění mistrovství hodnotili?
Otázka asi spíše pro ně… I když – hodnocení vrchní rozhodčí jsem už četla a potěšilo mne. A prvních pár reakcí bylo pozitivních nebo dokonce i velmi pozitivních. Mezi diváky bylo hodně bývalých i současných badmintonistů – některé jsem neviděla už dlouho – a přišlo mi, že se jim akce hodně líbila. Mám z toho pochopitelně radost, ale dobře si uvědomuji, že ne všechno proběhlo úplně stoprocentně.

Co nebylo stoprocentní, co byste ještě vylepšila, kdybyste mistrovství v dohledné době pořádala znovu?
Z počátku bylo v hale hrozné horko. Původně jsme mysleli, že jsme tak „rozhicovaní“ z těch závěrečných fází přípravy – halu jsme připravovali převážně ve čtvrtek v noci a dokončovali v pátek ráno. A personál haly s tím dlouho nedokázal nic udělat. Automatický systém regulace teploty v hale prý takhle reaguje na mimořádně velké mrazy, co jsme teď zažívali. Hráčům to určitě muselo vadit. V sobotu to už ale bylo výrazně lepší.
Taky mne trochu mrzelo, že jsme se pro finálový den rozhodli, že z původních pěti kurtů necháme kromě centrálního kurtu ještě krajní kurt na rozehrávání, byť rozcvičovna byla stále k dispozici. Myslím, že to přece jen rušilo.
Měla bych asi říct, že o dalším mistrovství republiky jednotlivců neuvažuji. Určitě bych měla v budoucnu zájem pořádat takové ty menší, regionální akce a když mistrovství, tak některé z těch mládežnických, pro které prostředí, které nabízí 25. základní škola, dostačuje.

Pokud byste jako zkušená kuchařka měla odtajnit alespoň základní ingredience toho, jak upéct úspěšné mistrovství, jak bychom měli postupovat?
Nic tak moc složitého to není. Zajistí se podmínky pro takovou akci, tedy hala, ubytování, stravování, připraví se harmonogram příprav, aby se vědělo, co teď a co potom, najdou se vhodní – dneska se tomu asi říká „strategičtí“ – partneři a pak se ten připravený harmonogram postupně plní.
S oblibou říkám, že příprava takového turnaje je vlastně mozaika, která se skládá dohromady a když pohromadě drží a jednotlivé kamínky nevypadávají, tak je to o.k. Takže se skládá mozaika, čas plyne a najednou je akce přede dveřmi – a pak je zapotřebí tým lidí, kteří pomůžou v tom závěrečném období.

Měla jste vy osobně vůbec čas sledovat dění na kurtech? Kdo vás svými výkony zaujal, překvapil nebo potěšil?
První den jsem neviděla skoro nic. Postupně se to zlepšovalo, v sobotu odpoledne jsem sledovala některé čtvrtfinálové a semifinálové zápasy. Moc se mi líbil Milan Ludík. Udělal obrovský pokrok, je vidět, že mu Dánsko svědčí.
Mrzí mne, že jsem neviděla zápasy Lucky Černé – podle vyprávění stály za to a diváky nadchly.
Finále jsem viděla prakticky všechna, trochu mne zklamal mix a jistě se dá pochopit, že jsem čekala jiný výsledek ve finále čtyřhry žen. Finále mužské čtyřhry vedlo k vítězství, na které jste vy oba – a my, co vás tu celou dlouhou dobu sledujeme, s vámi – čekali dost dlouhou dobu a tak je jasné, že potěšilo!

Už jste to naznačila v předchozí odpovědi, pro plzeňské hráče byl turnaj mimořádně úspěšný, získali kompletní medailovou kolekci. I to jeden z důvodů proč plzeňskou městkou sportovní halu především v sobotu a neděli velmi solidně zaplnili diváci. Co vše jste jako pořadatelé dělali pro tak vysokou návštěvnost?
Hodně nám pomohlo vysílání rozhlasové pozvánky na ČR Plzeň, určitě i Sport-bar Frekvence 1 oslovil řadu posluchačů a pozdějších návštěvníků akce, pozvánka šla i do rádia Kiss Proton. Plakáty jsme rozvěsili všude možně včetně prostředků městské hromadné dopravy – zvolili jsme větší formát v plzeňských  tramvajích. 
Svoji roli určitě sehrály webové stránky akce i umístění základních informací na západočeském svazovém webu a nepochybně i řada článků k jednotlivým disciplínám na webu ČBaS.

V sobotu večer byl prostor pro společenskou událost. Jaká byla příprava slavnostního večera s vyhlášením ankety badmintonista roku a jak jste byla spokojená s touto částí šampionátu?
Upřímně řeknu, že o téhle části šampionátu teď hodně přemýšlím.
Od roku 2005, kdy jsme se slavnostním večerem a vyhodnocováním úspěchů českého badmintonu během uplynulého roku právě v Plzni začali, se mnohé změnilo. Letošní vyhlášení výsledků ankety jsme pojali jak z hlediska místa konání, tak jednotlivých vystoupení trochu netradičně – koncertní sál 25. ZŠ, podtext akce „badmintonisti badmintonistům“ – a odezva na program byla pozitivní.
Ale přesto mi přišlo, že zájem o anketu i o slavnostní večer oproti minulým létům trochu poklesl. Asi je předčasné dělat z toho teď hned nějaké závěry, ale mluvit s potenciálními účastníky o případných změnách by asi bylo dobré.
Konečné slovo určitě musí mít výkonný výbor Českého badmintonového svazu – jde přece o jeho anketu a určitě marketinkově využitelnou událost.

Od pořádání na české badmintonové poměry velkých akcí si neodpočinete, již za necelé tři týdny se v západočeské metropoli koná Velká cena města Plzně a badmintonový ples.
Velkou cenu města Plzně pořádáme opravdu už za tři týdny. Propozice vyvěsíme během několika dnů a k přípravám pozveme hráče různých plzeňských oddílů – turnaj pořádá Západočeský badmintonový svaz.
Ples badmintonistů není ani svazová, ani oddílová záležitost: pořádáme ho s Martinou Maixnerovou a věříme, že změna místa konání – přesun z Rokycan do Plzně – v kombinaci s termínem velkého turnaje ještě zvýší zájem o účast na něm. Dovolím si tedy zakončit své povídání nejen pozváním na třetí ročník Velké ceny města Plzně, ale i pozváním na badmintonový ples. Těšíme se na vás!

 

About the author Pepa
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading