Začněme obecnou otázkou. Jakou komisi jsi převzal a co všechno je předmětem činnosti této komise v systému ČBaS?
Jsem předsedou TMK neboli trenérsko-metodické komise. Ta je orgánem výkonného výboru, který provádí a řídí trenérsko-metodickou činnost ČBaS.
Zásady činnosti a úkoly komise popisuje detailně Statut TMK VV ČBaS.
Kdybych měl stručně popsat hlavní úkoly komise, rozdělil bych je do dvou oblastí. Oblast „trenérská“ z velké části souvisí s chodem, plánováním přípravy jednotlivých NR ČR (juniorské nebo seniorské) a oblast „metodická“ souvisí se vzděláváním trenérů, tvorbou metodických materiálů, jmenováním lektorského sboru atd.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout, že TMK se velmi úzce podílí na kontrole a chodu „Systému péče o talentovanou mládež“ na všech třech jejich stupních, který nahradil dřívější systém jednotlivých SCM.
V jakém stavu přebíráš komisi po svém předchůdci?
Nerad hodnotím práci svých předchůdců. Většinou si tam každý najde to, co v tom chce vidět. Buď kritiku faktu, že všechno bylo uděláno špatně, nebo naopak neúprosnou obhajobu, že nic víc a lépe se nedalo udělat. Navíc budu poslední, který bude vydávat nějaká hodnocení.
Za sebe se mohu ohlédnout, jak já jsem se popral s úkolem v metodické části, neboť jsem byl předsedou „Lektorské rady“ v rámci této komise.
Celou dobu jsem byl, ať už víc nebo méně formálně, jedním z členů TMK. Jsme „malý rybník“ a každý si vzpomene, že jsem v letech 2007/2008 působil jako trenér u juniorské NR ČR. Asi za trochu jiných podmínek, ale byl jsem u toho.
Faktem je, že poslední 4 a čtvrt roku jsem se pohyboval v trochu jiném prostředí, v zahraničí a byla to v mnohém škola, jak to dělají jinde. Ta myšlenka ve mně uzrávala delší dobu a nezapírám, že aktivně jsem měl zájem o tuto funkci. Proč? Protože vycházím z hesla, že když chci něco změnit, resp. pokusit se změnit – nelze jenom o tom mluvit, ale aktivně se tomu postavit čelem, zapojit se a vzít na sebe tu zodpovědnost. Vím, jsem také jenom člověk - udělám mnoho chyb. Z toho strach nemám – smutné by bylo a mrzelo by mě, kdyby se opakovaly stále stejné chyby. Vycházel jsem i z určité důvěry lidí, kteří mě oslovili, abych šel do toho.
Čas ukáže, jestli to rozhodnutí bylo správné.
Jaká je tvá idea při vedení komise, s jakou hlavní myšlenkou jsi komisi přebíral?
Moje idea při vedení komise souvisí s jedním základním faktem. Nejde úplně o můj osobní pocit, ale pokud fakticky z různých stran slyším, že pověst této komise není ideální – když to řeknu „kulantně“ – tak právě mojí hlavní myšlenkou je navrátit této komisi opravdu renomé a vážnost.
Zcela určitě je to běh na dlouhou trať, ale je to zároveň ta obrovská výzva, která mě žene v nitru se o to pokusit. Přál bych si, abych na konci této cesty mohl uslyšet, že byla vidět nejen snaha, ale je zde i výsledek této práce, který povede k cíli.
Osobně bych to popsal tak: když jsem byl hráčem, nebo i trenérem, vždy jsem se snažil vůči sobě i svým svěřencům vystupovat tak, abych se jim (sám sobě) mohl podívat do očí a vnímat určitý respekt. To není o souznění ve všem, ale o umění argumentace a zároveň i vnímání jiného názoru. Nicméně i o umění jít si jasně za koncepcí, o které si myslím, že povede k cíli.
Poslední věta k tomuto odstavci: transparentnost, otevřenost, jasná prezentace širší badmintonové veřejnosti nejen toho, na čem se pracuje v komisi, co se připravuje, ale i hrdost na to, že se máme čím chlubit – sportovními výsledky.
S jakým týmem spolupracovníků komisi povedeš? Můžeš je prosím stručně představit a vysvětlit jejich přínos a rozdělení pravomocí?
Komise má obvykle 3 - 5 členů. V současné době členy komise jsou: Petr Koukal starší, Radek Votava a Markéta Osičková.
Místo Petra Koukala v komisi TMK je jako profesionálního trenéra u juniorské NR ČR automaticky dáno statutem TMK.
Markétu Osičkovou jsem tam chtěl mít nejen z pohledu období, kdy jsme společně pracovali u juniorské NR ČR U17 a U19, ale hlavně pro její fundovanost, odbornost i názory a skvělé lektorské vystupování a metodické vzdělání. Navíc by mohla být ideálním vedoucím podkomise „mládeže“ – pokud by byla ustanovena.
Radka Votavu znám dlouhá léta, respektuji jeho práci i výsledky a to, co dokázal vychovat v Českém Krumlově.
Jsem rád za jeho otevřené názory, byť to někdy jde až na „hranu“ – ale myslím, že i o tom to je.
Pro lektorskou a metodickou část bych rád oslovil časem ještě Martinu Bernacikovou, která pro mě ideálně splňuje spojení akademického/univerzitního prostředí s ČBaS. Nejen tím, že sama je trenérkou první třídy, ale i díky dlouhodobé spolupráci s ní na několika projektech si myslím, že by byla velkým přínosem pro TMK.
Jaké první úkony ve své funkci jsi udělal?
Napsal jsem již v jednom z předešlých odstavců slova „transparentnost“ a „komunikace“.
Léto asi není nejlepším obdobím na „ostrý začátek“. Na druhé straně byla to možnost začít hned. Ještě v červenci před schůzi VV ČBaS, který mě formálně potvrdil v čele této komise, jsme v Nymburce měli první schůzi TMK. Nejen kvůli důležitým záležitostem, které se musely na VV projednat, ale hlavně s nastíněním hlavních bodů a mých priorit v komisi. Z těch nejzřetelnějších, které lze udělat hned, je to naše mediální prezentace na svazovém webu. Jakoby maličkost, ale je otřesné, když si někdo klikne na kolonku TMK a tam najde zprávu z roku 2009 a nic novějšího. Už 4 roky se bavíme o „medailoncích“ a prezentaci reprezentantů na webu a nejsme schopni dát jejich fotky a něco málo o nich na web. Neumíme se opravdu pochlubit významnými sportovními úspěchy – prezentovat je na webu. Proto jako první úkol jsem si dal, že všichni hráči jak juniorské, tak seniorské reprezentace vyplní dotazníky a pošlou svoje foto, které by mělo být na webu. Snad se to do zahájení nové sezony povede. Rád bych, aby všechny významné výstupy z jednání TMK byly také ihned v určité kolonce na webu. To souvisí s jednáním s Filipem Stádníkem, ale doufám, že se to také v brzké době povede. Je pravdou, že čím více se dostávám pod pokličku toho, jaké spektrum práce a jak „košatá“ a rozkročená je náplň práce komise TMK, tím větší hrůza se mne jímá. (úsměv)
Zcela určitě ale nechci, aby to byla – zde se omlouvám za přirovnání - „One man show“. O všech mých krocích jsou ostatní členové TMK informování, resp. důležité body řešíme spolu. A to považuji za správné, byť pravomoc závěrečného rozhodnutí nechávám na sobě.
Jaké systémové kroky připravuješ do konce roku?
Bude to zcela určitě vyřešení situace u NSC, resp. trenéra juniorské NR ČR po 31. 12. 2012. Zde zcela určitě nastanou oproti stávajícímu systému výraznější změny. Ty souvisejí s mým vyhodnocením, resp. vnímáním modelu, který probíhal poslední rok vzhledem k faktickému prospěchu a sportovnímu růstu vybraných hráčů. Ano, je to vždy o faktu, že žijeme v určitém prostředí a vyhledat model, který bude vyhovovat všem, opravdu nejde. Nemáme finanční prostředky, aby všichni mladí talentovaní hráči – kteří chtějí – mohli být společně na jednom místě. Bohužel. To je ale reálná situace. Badminton je individuálním sportem.
I v komisi TMK se střetávají různé názory. Od totálně individuálního přístupu, až po model, který je teď.
I v komisi TMK se střetávají různé názory. Od totálně individuálního přístupu, až po model, který je teď.
Probíral jsem se ještě jednou „projekty“, se kterými šli jednotliví kandidáti do výběrového řízení na post trenéra juniorské NR před rokem. Mohu za sebe říct, že některé myšlenky, které jsem tam našel, mě oslovily a věřím, že do konce září bude jasno v tom, jak chceme s nejlepšími juniory pracovat po 1. 1. 2013.
U dospělé NR jsem ve fází osobních rozhovorů s vybranými hráči, o kterých si myslím, že by měli být minimálně osloveni. Z očí do očí. Rád bych od každého z nich slyšel nejen to, jak vnímají svoji badmintonovou budoucnost, ale i to, jak podle jejich názorů svaz, resp. jak já, jako trenér u dospělé NR, mohu co nejlépe pomoci v jejich sportovní přípravě.
Na druhé straně chci dosáhnout toho, že pokud svaz finančně podporuje – mnohdy nemalými finančními částkami – vybrané hráče, měli by cítit a mít nějakou povinnost vůči svazu, účast na MM ČR, MČR atd.
V oblasti metodické jsou to dva hlavní úkoly.
Překlad a prezentace materiálu „Shuttle Time“, což je takový malý „manuál“ a návod, jak začít pracovat s badmintonem s těmi nejmenšími, na školách a také „Coaching Course level 1“ – systém vzdělávání trenérů, propagovaný BWF, kterého prezentace jsme se zúčastnili s Markétou v červnu v Belgii.
No a poslední – můj osobní sen – je začít s pravidelným „kulatým stolem“, systémem pravidelných setkání našich domácích trenérů, kde si formou workshopů a seminářů budeme moci vyměňovat poznatky a hledat společně cesty, jak zkvalitnit tréninkovou i trenérskou práci už od té nejnižší úrovně – v klubech.
Věřím, že se máme čím obohacovat, že máme dost nejen kvalitních lidí, ale i námětů, jak na to.
Co by mělo být výsledkem této práce?
Myslím si, že v předešlém odstavci jsem už i někdy odpovídal. Když to shrnu – u juniorů v rámci NSC po 1. 1. 2013 kompetence rozdělená na více osob, kteří budou mít na starosti i péči a sledování té mladší kategorie U15 (U13). S jasně nastavenými pravidly a povinnostmi (pro hráče), tak i zpětnou kontrolou toho, jak to probíhá (zprávy ze soustředění – nejen co se dělalo, ale hlavně na odstraňování čeho musejí konkrétní hráči pracovat ve svých klubech). Tato informace se musí dostat mezi oddílové, resp. regionální trenéry.
V metodické části snad budeme moci prezentovat všem trenérům přeložené materiály. Pokud bude zájem, jsme schopni aktivně prezentovat a seznámit trenéry a učitele v jednotlivých oblastech s celým konceptem vzdělávání, který propaguje BWF.
Jakou spolupráci plánuješ s ostatními komisemi, výkonným výborem a předsedkyní ČBaS?
Nebudu zastírat, že osoby, které stojí v čele jednotlivých komisí, jsou a byli pro mě zárukou, že se chci podílet na této práci, v této komisi. Je to zde velmi o lidském faktoru, se všemi si rozumím a už zkušenost z posledních 2 měsíců, kdy upřímné reakce a pomoc mnoha z nich tomu daly za pravdu. Proto se na to těším.
A plány ke zlepšení a modernizaci v dlouhodobějším několikaletém horizontu tvého působení v čele komise?
V tomto okamžiku chci hlavně začít a ukázat, že každý i malý krok, který vede správným směrem, je důležitý. Opravdu budu moc šťastný, pokud první půlrok ukáže, že se nejen slova a myšlenky, ale i reálná fakta dají vyplnit. Rád se vrátím k této otázce za pár měsíců. Ano – bez idejí a motivu pro dlouhodobý horizont to nejde dělat. Jak jsem řekl na začátku – jdu do toho s otevřeným hledím, rád si vyslechnu i upřímnou kritiku nebo jiný názor – ale řečený z očí do očí. Je to trochu jiná „půda“ než hráč, nebo trenér – ale nikdy jsem nevzdal žádný boj na poli sportovním, pokusím se o to i tady. Čas ukáže, jestli se to povedlo.
Jaký je tvůj hlavní cíl ve vedení komise?
Jak jsem už řekl na začátku – přál bych si, aby nejen sportovní výsledky, ale i renomé a vážnost celé TMK byly v očích širší badmintonové veřejnosti někdy oceněny. Za mnohé si můžeme sami – naše mediální (ne)prezentace atd. V mnohém to lze posunout.
Kdybych tomu nevěřil, tak do toho nejdu.