Rozhovor s Vojtěchem Šelongem a Janou Žwakovou o juniorském mistrovství světa.
Jaká byla cesta a aklimatizace?
Vojta: Cesty jsem se hodně bál, naštěstí však probíhala dobře. V letadle jsem vůbec nespal, takže jsem měl následně problém s nedostatkem spánku. Pan Musil nám celou cestu velmi usnadnil a zpříjemnil.
Jana: Cesty jsem se taky bála, ale proběhla fakt klidně. Snad i ta zpáteční bude stejná.
Jaké máte dojmy z turnaje?
Vojta: Dojmy z turnaje jsou smíšené. Čekal jsem, že turnaj navštíví více fanoušků z řad místního obyvatelstva. Bohužel, museli jsme hrát pod prázdnými tribunami. Jinak jsem rád, že jsem zkusil onu asijskou rychlost a hru, kterou jsem předtím neměl možnost poznat.
Jana: Musím jenom souhlasit, návštěvnost byla fakt mizivá, celkově organizace jsem si myslela, že bude lepší.
Jak se vám hrálo v té obrovské hale?
Vojta: S velikostí haly jsem problémy neměl. Problémy mi dělal vítr, který často měnil dráhu letu míčku. Barevný, vysoký strop byl možná také špatnou volbou pořadatelů.
Jana: Oba zápasy jsem hrála v jiné řadě kurtů, kde vítr míček neovlivňoval. S viditelností zapříčiněnou halou jsem při hře taky problém neměla.
Vojta: Cesty jsem se hodně bál, naštěstí však probíhala dobře. V letadle jsem vůbec nespal, takže jsem měl následně problém s nedostatkem spánku. Pan Musil nám celou cestu velmi usnadnil a zpříjemnil.
Jana: Cesty jsem se taky bála, ale proběhla fakt klidně. Snad i ta zpáteční bude stejná.
Jaké máte dojmy z turnaje?
Vojta: Dojmy z turnaje jsou smíšené. Čekal jsem, že turnaj navštíví více fanoušků z řad místního obyvatelstva. Bohužel, museli jsme hrát pod prázdnými tribunami. Jinak jsem rád, že jsem zkusil onu asijskou rychlost a hru, kterou jsem předtím neměl možnost poznat.
Jana: Musím jenom souhlasit, návštěvnost byla fakt mizivá, celkově organizace jsem si myslela, že bude lepší.
Jak se vám hrálo v té obrovské hale?
Vojta: S velikostí haly jsem problémy neměl. Problémy mi dělal vítr, který často měnil dráhu letu míčku. Barevný, vysoký strop byl možná také špatnou volbou pořadatelů.
Jana: Oba zápasy jsem hrála v jiné řadě kurtů, kde vítr míček neovlivňoval. S viditelností zapříčiněnou halou jsem při hře taky problém neměla.
Hrála jsi někdy v takovém "hangáru"?
Jana: Na turnaji v Polsku byla taky docela veliká hala, tam jsem měla problémy větší.
Jak jste spokojeni se svým výsledkem?
Vojta: Ve dvouhře jsem si musel zvykat na rychlost hry, ale v druhém setu jsem s Japoncem místy dokázal držet krok a to mě těší. Smíšená čtyřhra se mi vůbec nevyvedla. Z té jsem opravdu smutný.
Jana: V singlu mi los do prvního kola přál, ale nevyužila jsem toho, nedokázala jsem vyhrát ani set, což mě mrzí. Mix byl jednoznačný, soupeři byli lepší a ještě k tomu jsme nadělali spoustu chyb.
Jste na kurtu nervózní?
Jana: Záleží na turnaji a jak se zrovna v daný den cítím. Většinou ano.
Jana: Na turnaji v Polsku byla taky docela veliká hala, tam jsem měla problémy větší.
Jak jste spokojeni se svým výsledkem?
Vojta: Ve dvouhře jsem si musel zvykat na rychlost hry, ale v druhém setu jsem s Japoncem místy dokázal držet krok a to mě těší. Smíšená čtyřhra se mi vůbec nevyvedla. Z té jsem opravdu smutný.
Jana: V singlu mi los do prvního kola přál, ale nevyužila jsem toho, nedokázala jsem vyhrát ani set, což mě mrzí. Mix byl jednoznačný, soupeři byli lepší a ještě k tomu jsme nadělali spoustu chyb.
Jste na kurtu nervózní?
Jana: Záleží na turnaji a jak se zrovna v daný den cítím. Většinou ano.
Co ty, Vojto, byl jsi nervózní na mistrovství světa?
Vojta: Možná pár prvních výměn. Jinak ne.
Jaký byl Zdeněk Musil kouč a průvodce?
Vojta: Opravdu musím říct, že skvělý. Stále hýřil vtipem a pobyt nám velice zpříjemnil. Svými bohatými zkušenostmi nám pomohl jak na kurtu, tak v nehostinných ulicích města.
Jana: Co víc dodat ? Snad jen, že i v rozhovoru s místními obyvateli – hlavně s řidičkou taxíku – se vůbec neztratil.
Jak bys, Vojto, zhodnotil výkon Jany a naopak?
Vojta: Jana odehrála svůj standard. Kdyby jí to sedlo lépe a předvedla jeden ze svých lepších výkonů, jistě by šla do dalšího kola. Jako její dlouholetý spoluhráč jsem ale s jejím výkonem spokojen.
Jana: První set se mu moc nevyved, ale zvykl si na protihráče a v druhém setu mu více než stačil. Myslím, že se svým výkonem může být spokojený a já s ním.
Kde je největší rozdíl mezi hráči světové špičky a vámi?
Vojta: Pokud mohu soudit ze svého zápasu, tak určitě v rychlosti hry a jistotě úderů. Dále jistě zázemí. Je zajímavé sledovat obrovské výpravy týmů z asijských zemí, ale i z Německa, Dánska nebo Anglie. S týmy cestuje několik trenérů, maséři, atd.
Jakou si odvezete největší zkušenosti z turnaje?
Vojta + Jana: Seznámili jsme se s děním na turnaji velikosti mistrovství světa. Poznali jsme, jak to tady chodí a to se nám bude určitě v budoucnu hodit. Dále jsme navštívili úplně jiný svět. Život v ulicích se vůbec nedá srovnat s životem u nás.
Mohli byste žít na Tchaj-wanu?
Vojta: Já určitě ne. Nemám moc v oblibě velké množství lidí „na hromadě“. Navíc je zde dost vlhké klima. Jsem rád za to, co mám.
Jana: Kdyby nebyla jiná možnost, tak určitě by to nějak šlo, ale fakt ztěžka, hlavně kvůli jazyku.
Už umíte jíst hůlkami?
Vojta: Já jsem se sebou spokojen. Již druhý den jsem snědl celé jídlo jen hůlkami bez problémů. Vezu si několik párů domů.
Jana: Ze začátku mi to dělalo problémy, ale postupem času se moje prsty vycvičily.
Váš pobyt na juniorském světovém šampionátu se chýlí ke konci. Stálo to za to?
Vojta: Určitě! Jsem velmi rád, že jsem mohl navštívit tuto část světa a okusit všechno to dění kolem mistrovství světa.
Jana: Jak by řekl pan Musil: Of course!
Vojta: Opravdu musím říct, že skvělý. Stále hýřil vtipem a pobyt nám velice zpříjemnil. Svými bohatými zkušenostmi nám pomohl jak na kurtu, tak v nehostinných ulicích města.
Jana: Co víc dodat ? Snad jen, že i v rozhovoru s místními obyvateli – hlavně s řidičkou taxíku – se vůbec neztratil.
Jak bys, Vojto, zhodnotil výkon Jany a naopak?
Vojta: Jana odehrála svůj standard. Kdyby jí to sedlo lépe a předvedla jeden ze svých lepších výkonů, jistě by šla do dalšího kola. Jako její dlouholetý spoluhráč jsem ale s jejím výkonem spokojen.
Jana: První set se mu moc nevyved, ale zvykl si na protihráče a v druhém setu mu více než stačil. Myslím, že se svým výkonem může být spokojený a já s ním.
Kde je největší rozdíl mezi hráči světové špičky a vámi?
Vojta: Pokud mohu soudit ze svého zápasu, tak určitě v rychlosti hry a jistotě úderů. Dále jistě zázemí. Je zajímavé sledovat obrovské výpravy týmů z asijských zemí, ale i z Německa, Dánska nebo Anglie. S týmy cestuje několik trenérů, maséři, atd.
Jakou si odvezete největší zkušenosti z turnaje?
Vojta + Jana: Seznámili jsme se s děním na turnaji velikosti mistrovství světa. Poznali jsme, jak to tady chodí a to se nám bude určitě v budoucnu hodit. Dále jsme navštívili úplně jiný svět. Život v ulicích se vůbec nedá srovnat s životem u nás.
Mohli byste žít na Tchaj-wanu?
Vojta: Já určitě ne. Nemám moc v oblibě velké množství lidí „na hromadě“. Navíc je zde dost vlhké klima. Jsem rád za to, co mám.
Jana: Kdyby nebyla jiná možnost, tak určitě by to nějak šlo, ale fakt ztěžka, hlavně kvůli jazyku.
Už umíte jíst hůlkami?
Vojta: Já jsem se sebou spokojen. Již druhý den jsem snědl celé jídlo jen hůlkami bez problémů. Vezu si několik párů domů.
Jana: Ze začátku mi to dělalo problémy, ale postupem času se moje prsty vycvičily.
Váš pobyt na juniorském světovém šampionátu se chýlí ke konci. Stálo to za to?
Vojta: Určitě! Jsem velmi rád, že jsem mohl navštívit tuto část světa a okusit všechno to dění kolem mistrovství světa.
Jana: Jak by řekl pan Musil: Of course!