logo
Český badmintonový svaz

Rozhovor se Zdeňkem Musilem o Olympijských hrách v Londýně.

Rozhovor se Zdeňkem Musilem po návratu z Olympijských her v Londýně.

Jak hodnotíš výkony a umístění obou českých hráčů? Dáme přednost nejprve dámě, Kristína Gavnholt navázala na své páté místo z mistrovství Evropy a dokázala, že patří mezi přední evropské hráčky.
Už jsi sám vystoupení našich hráčů zhodnotil dříve a celkově s tím souhlasím.
Kika sehrála vyrovnané utkání s německou jedničkou a rozhodlo hlavně to, že ještě nedokáže využít v delších výměnách tlak, který si vytvoří, zejména na síti. I když se už tolik kontrakrátkých míčů nebojí, je celkově hra u sítě herní činnost, kde podle mého názoru pro proniknutí do první třicítky žebříčku je největší prostor pro zlepšení.
Ve druhém utkání přes značné vyčerpání vybojovala vítězství, kterého se moc cení a má za předvedený výkon můj obdiv!
 

 
A jak bys zhodnotil Petra Koukala?
Petr neměl proti Taufikovi šanci. Ten hrál velmi soustředěně, měl Petra dobře přečteného a v podstatě nechyboval. Spekulace na téma vlajka a únava odmítám. Vliv to mít samozřejmě mohlo, ale v sobotu by ho neporazil ani zcela odpočatý.
Se Španělem byla výhra velmi blízko a jak to bývá, rozhodlo pár maličkostí. Z mého pohledu podobně jako Kika měl problém ukončit výměny, ve kterých dostal soupeře do hluboké defenzivy. 
 
Oba jsou ještě relativně mladí, Kristíně bude v konání dalších her 27 let, Petrovi 30. Bylo by velmi příjemné, kdyby zaútočili na olympijských hattrick.
To by asi pro ně bylo velmi příjemné! Na druhou stranu i letošní MČR ukázalo, že se nám objevují mladí nadějní hráči, kteří by už mohli v kvalifikaci na Rio výše uvedenou dvojici „pozlobit“. Uvidíme! 
 
Samotný turnaj nabídl velké příběhy - obhajobu zlata pro Lin Dana, dvě zlaté pro Zhao Yunlei, citlivé chování Tine Baun ke zraněné Japonce Sato, ale také skandální vyloučení osmi deblistek. Jak bys popsal svůj pohled na průběh olympijského turnaje.
Turnaj v Londýně vyloučení deblistek hodně zasáhlo, ale řekl bych, že hlavně mediálně; samotný turnaj probíhal normálně dál a myslím, že diváci si ve stále vyprodané hale badminton velmi užívali. Samozřejmě s výjimkou inkriminovaného úterního večera.
Vrcholem bylo určitě finále dvouhry mužů, většina to asi přála Malajci, ale Lin Dan byl stejně jako před rokem o dva míčky lepší.
 
Co na tebe v průběhu badmintonového turnaje udělalo největší dojem?
Už jsme zmínili kaňku v podobě vyloučení; v úvodu hnala plná hala za úspěchem domácí mix a zklamání pak bylo velké; nervy drásající byl zápas Ousepha s Gordonem; cesta dánského mixu do semifinále; zápasy ve čtyřhře mužů, kde často neplatily zákony fyziky.
 
Čína přitahuje šrouby, třetí velký turnaj za sebou dokázala vyhrát všech pět disciplín.
Těsně po skončení turnaje jsem si říkal, že i když vyhráli všech pět zlatých, tak celkově tolik nedominovali. Když se ale zamyslím trochu s odstupem, tak mimo vyloučené deblistky není mnoho hráčů této velmoci, kteří by nezískali medaili. Takže máš pravdu, šrouby se dál přitáhly!
 
Jaký můžeme nabídnout pohled do zákulisí? Poděl se o nějaké zajímavé badmintonové příběhy.
Příběhy mne žádné nenapadají. Zmíním snad jen to, že v hale bylo o mnoho stupňů tepleji než venku a na tzv. „final warm up“ kurtu, který byl za zástěnou hned vedle herních, bylo zase ještě o mnoho tepleji než v hale, protože se tam v podstatě celý den nehnul vzduch. „Zahřátí“ před nástupem tedy nebyl žádný problém! 
 
A nějaké mimobadmintonové příběhy?
Nemám nic dostatečně pikantního, navíc drtivá většina hráčů bydlela v hotelu ve Wembley a do vesnice se dostala až ke konci turnaje.
Pro mne osobně byla jedním z největších zážitků návštěva fotbalového stadionu ve Wembley, který sousedil s badmintonovou halou. Dostali jsme se na zápas základní skupiny žen Velká Británie – Brazílie. Kombinace vyprodaného stadionu, výhry domácích a na druhé straně převahy a spousty šancí Jihoameričanek s tím, že kolem nás seděla skupina fanatických fanynek ve žlutém. To byl prostě zážitek!
 
Který český sportovec tě na hrách zaujal?
Určitě Mirka Knapková svým naprosto famózním způsobem výhry! A pak Vávra (Vavřinec Hradilek, pozn. aut.), který je naprosto pohodový člověk a přitom profesionální sportovec.
 
A světový sportovec?
Tady nevím koho zmínit; badmintonisté čekali na Lin Dana a ten nezklamal.
Celkově se čekalo co Bolt a ten taky nezklamal.
Tak věřím, že i Bára v oštěpu to dá a pak věřím, že mi uznáš, že je i ona světová. (úsměv)
 
S kým jsi se v olympijské vesnici setkal a s kým to setkání bylo obzvláště příjemné?
Ve vesnici a zvlášť v jídelně se potkávají všichni dohromady, je vidět, že velké hvězdy to nemají jednoduché, protože po „odhalení“ se neubrání společným fotkám a čas strávený při jídle se dost protahuje.
I já jsem neodolal a udělal fotku s mým oblíbeným deblovým párem, který bohužel nevyhrál, takže i oni byli zdrženi dotěrným fanouškem!

 
Jsou to tvé druhé hry. Srovnání Peking Londýn často vyznívá lépe pro Peking, organizací, precizností přípravy nebo dokonce i volností na sportovištích. Jaké je tvé srovnání Peking vs. Londýn, ať už pořadatelské, badmintonové či lidské?
Na srovnávání jsem se osobně docela těšil a musím přiznat, že zejména zpočátku to vyznívalo většinou pro Peking. Zdálo se, že organizátoři akci personálně maličko podcenili. Potom jsme si buď trochu zvykli nebo se pořadatelé zlepšili! (úsměv)
Výhoda Londýna je, že dobrovolníci a další podpůrný personál umí anglicky a není tedy žádný jazykový problém.
Problémem bylo, že snad z důvodu bezpečnosti nikdo nechtěl nic rozhodovat a vše šlo na „manažery“ snad ještě více než v Pekingu, a to už bylo co říci!
Peking nabídl určitě lepší stravování a organizaci dopravy sportovců.
Jinak vesnice a sportoviště byly v obou případech na vysoké úrovni, v Londýně je řada z nich 100% dočasnou stavbou a na kvalitě „prezentace sportu“ to není příliš vidět.   
About the author Pepa
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading