logo
Český badmintonový svaz

S Jakubem Bitmanem a Alžbětou Bášovou o MS: Adrenalin, japonský řetízek i fanatismus kolem Lin Dana.

Jakub Bitman a Alžběta Bášová se z mistrovství světa v Guangzhou vrátili s virózou, ale na kvalitě rozhovoru jejich indispozice nebyla znát. 

Jaká byla vaše závěrečná příprava na mistrovství světa, cesta do dějiště turnaje?
Alžběta: Po příjezdu z náročné přípravy v Dánsku jsem ještě doladila formu několika tréninky doma v Hradci. Cesta byla opravdu vyčerpávající – s přemístěním vlakem na letiště do Varšavy a dvanáctihodinovým čekáním v Dubaji nám zabrala asi 36 hodin.
Jakub: Já jsem posledních pár dní před odjezdem „ladil“ v Praze. Ve středu jsme se pak vlakem společně vydali do Varšavy, kde jsme přespali a ve čtvrtek odletěli přes Dubaj do Guangzhou. V Dubaji jsme museli přetrpět 12 hodin čekání, ale nakonec jsme přežili. Velmi příjemným zpestřením bylo to, že jsme z Varšavy do Dubaje letěli v business třídě. Nějakým způsobem nebylo místo v klasické economy class, tak jsme byli dle slov letušky „very lucky“.
 

Alžběta Bášová
 
Jak jste se cítili v den zápasu, jak probíhala příprava na duel?
Alžběta: V den zápasu už to bylo dobré, ale dny předtím jsem měla fakt dost velký problém zvyknout si na časový posun. Přípravu na zápas jsme určitě nepodcenili a na devátou se přesunuli do tréninkové haly, kde jsme se asi hodinu pořádně rozcvičovali a rozehrávali. Pak jsme si dali pauzičku a pomalu se připravovali na samotný zápas.
Jakub: Snažil jsem se co nejvíc oklepat nervozitu. Přeci jen – mistrovství světa, televizní kurt, utkání proti světovému páru. Nakonec se mi to podařilo až během zápasu. Jinak příprava klasická – dobrá rozcvička a rozehrávka, pak chvilku klidu a před samotným zápasem už se jen nabudit a soustředit.
 
A jak probíhal samotný zápas, Jakub už zmínil nervozitu?
Alžběta: No, začátek nebyl zrovna podle mých představ, ale v druhé půlce setu se to dost zlepšilo. Začáteční nervozita už opadla, dělali jsme méně chyb, byli jsme agresivnější na příjmu, dařilo se nám lépe vytvářet pozice pro útok. Mrzí mě počet jednoduchých chyb v podobě podání a příjmů.
Jakub: Po celý zápas podle japonských not. Snažil jsem se vždy zahrát ten nejlepší úder, což bylo často spíš na škodu. Člověk má pocit, že musí proti takovým hráčům hrát něco extra. Bohužel z toho pramenilo až moc jednoduchých chyb. Snažili jsme se taky si utkání co nejvíce užít a netrápit se nepovedenými výměnami, jak třeba Rakušan Wraber proti Chen Longovi.
 
Jakou jste měli taktiku, jak jste se prosazovali a co se naopak dařilo soupeři?
Alžběta: Nechtěli jsme se pouštět do prudkých „šavlovaček“ a zbytek jsme upravovali až v průběhu zápasu. Docela jsem koukala, že soupeřka nebyla na síti až tak nebezpečná, což jsem při jejím postavení na světovém žebříčku nečekala. Myslela jsem, že budu mít co dělat, abych stihla uhýbat a nebyla jak na střelnici. To se naštěstí nekonalo a myslím, že se mi na síti podařilo připravit pár dobrých útoků. A jak jsme předpokládali Kenichi Hayakawa nám nejvíce zatápěl agresivními příjmy a rychlou a přesnou hrou ve střední části hřiště.
Jakub: Souhlasím, hlavně se s nimi nepouštět do rychlých drajvových výměn. To se celkem dařilo. Body jsme dělali často díky Bětce, která odehrála velmi dobrý zápas, s ohledem na kvalitu soupeře, možná jeden z nejlepších za poslední sezonu.
 
Nějaká zajímavost z utkání?
Alžběta: Těžko říct, jestli je to zajímavost, ale museli jsme přerušit hru, protože se naší japonské soupeřce zamotal řetízek do vlasů a nešel dlouho sundat. (úsměv)
Jakub: Před utkáním jsem se ptal umpirové rozhodčí, jestli umí česky. Odpověděla, že ani slovo a že prosí, ať nenadávám moc nahlas. (úsměv)

Jakub Bitman
 
Jaký byl váš program po utkání?
Alžběta: V Guangzhou jsme se rozhodli zůstat až do pátku, abychom mohli vidět ty nejlepší z nejlepších v těch nejlepších zápasech. Pobyt jsme si zpříjemnili o návštěvu místní ZOO a samozřejmě o pár hodin strávených v nákupních centrech (úsměv).
Jakub: Místní ZOO na tu pražskou však zdaleka nemá. Hlavním programem pak bylo především sledování zápasů.
 
Který hráč nebo hráčka vás na mistrovství zaujal?
Alžběta: Překvapil mě švédský pár Nico Rupononen a Amanda Hogstrom, kteří porazili Angličany Langridge - Olver nebo čtvrtfinále Caroliny Marin, která je stejně stará jako já.
Jakub: Hendra Setiawan, Carolina Marin a samozřejmě Lee Chong Wei a Lin Dan. Singl chlapů trošku připomíná Federera, Schumachera, nebo Bolta v dobách jejich nejzářivějších. Pokud jsou v turnaji, hraje se o bronz.
 
Jaké byly vaše dojmy z mistrovství světa?
Alžběta: Mistrovství se konalo v krásné hale, myslím, že až na větší problém s ukazateli skóre byl turnaj organizačně dobře zvládnutý. Klimatizace nám také znepříjemňovala život, ale s tím se dalo počítat.
Jakub: Co se týká organizace, neměl jsem jediný problém. Ačkoliv se někdy s čínskými dobrovolníky bylo velmi těžké domluvit, vždy se snažili vyhovět a se vším pomoct.
 
A jednoznačně největší zážitek, nejsilnější dojem?
Alžběta: Pro mě to bylo první MS, kterého jsem se zúčastnila jako hráčka, tribuny byly již od začátku slušně zaplněné a ještě k tomu jsme hráli proti dvacátému třetímu páru na světě na televizním kurtu. Myslím, že bych těžko hledala víc adrenalinový moment, než když jsem přicházela na hřiště.  
Jakub: Fanatismus ohledně Lin Dana. Při přechodu mezi halou a novinářským centrem, asi padesátimetrová vzdálenost, ho obklopovalo asi 40-50 policistů a organizátorů.
 
Bylo něco, co kazilo čínskou cestu?
Alžběta: Zaráží mě – samozřejmě nepotvrzené – informace o čínských „čachrech“ s klimatizací během zápasu Lin Dana a Lee Chong Weie. Doufám, že to není pravda, to by mě vážně mrzelo.
Jakub: Nemoc, která se ozvala v pátek před čtvrtfinálovými zápasy. Celý den jsem pak v hale trpěl, měl zimnici a cesta zpátky do ČR byla utrpením. Trošku jsem byl také překvapen, že se nám za ten týden nepodařilo najít žádné místo, kde bychom se dobře a cenově výhodně najedli.
 
Jaký je váš tréninkový plán na zbytek srpna a následný plán na podzimní turnaje?
Alžběta: Po zbytek srpna se příprava bude odehrávat v Čechách. Už na konci srpna odjíždíme na první turnaj na Slovensko, dál to bude nejspíš Belgie, Polsko a samozřejmě české mezinárodní mistrovství.
Jakub: Já se chci hlavně co nejdříve vyléčit. Teď se cítím ještě dost slabý na to, abych vůbec vyšel někam ven, natož pak na trénink.
 
Jaké jsou vaše cíle do konce roku?
Alžběta: Vyhrát nějaké to mezinárodní mistrovství a taky se stihnout zapsat na vysokou školu, to abych uklidnila rodiče. (úsměv)
Jakub: Souhlasím, turnajové vítězství na BEC. A vylepšení našeho žebříčkového maxima.
About the author Pepa
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading