Střípky z Mistrovství Evropy družstev, ze kterých sestavil Ondřej Kopřiva čtivou mozaiku:
Čeští badmintonisté, i když ani po příjezdu reprezentace do 15 let zdaleka nepatřili k nejpočetnějším výpravám, se ukázali být znamenitými fanoušky. Dvě vlajky, několik trumpet, pouťová frkátka, výkonné ruce a hlasivky, ale třeba i tamburína dlouhodobě vypůjčená z hudebky hnaly naše hráče kupředu. Za zmínku stojí fakt, že jsme byli mnohem hlasitější než například anglické družstvo, které jenom v pánské části čítalo 12 hráčů a tři trenéry.
(Ženská část družstva ale mohla být právem nespokojená s našimi muži, kteří v mnohém trumfli Angličany, když zápasy svých kolegyň často ani nenavštívili, pozn. red.)
Pavlovi Floriánovi se během výměny vyzula bota. Nikdo z přihlížejících ani z dánských soupeřů nechápal, jak se mu to povedlo, ale on sám měl radost. Myslel si totiž, že je jediný, kdo dokázal ztratit botu a ještě dohrát výměnu. Z omylu jej vyvedl Jan Fröhlich, jenž prý viděl jednou něco podobného u hráče z Ghany.
Vyplétací servis v hale fungoval znamenitě. Jen byl lehce zahlcen. Když jsem si dával vyplést raketu ve středu ráno, tedy den po zahájení turnaje, měl můj lístek pořadové číslo 395. Na otázku „máte tady nějaké nové modely raket?“ vyplétač vytáhl krabici s asi dvaceti kousky a řekl: „Tyhle jsou pro Boeho s Mogensenem.“
Kuba Bitman celý turnaj odehrál se silným nachlazením, které by si „rýmička“ určitě nikdo nazvat neodvážil. Podle hlasitosti a hrozivosti kašle ještě na zpáteční cestě by do něj také nikdo neřekl, že právě odehrál mistrovství Evropy.
Divácká účast na vrcholné evropské badmintonové akci byla nevelká. Turnajová hala je opravdu obrovská, takže by se na jejích tribunách ztratilo i mnoho set diváků, když se tam však neztrácí ani několik desítek, je to problém. O to absurdněji působilo, když pořadatelé vyháněli český tým z VIP zóny za kurtem, na němž jsme hráli proti Dánsku. Vše se vyřešilo, když přišla výprava Dánů, na nic se neptala a usadila se přesně doprostřed VIP zóny. Mistry Evropy nikdo neokřikoval. Nemusím dodávat, že v ani jedné z VIP zón po celý turnaj nikdo ze speciálních hostů neseděl.
V zápase první čtyřhry České republiky proti Slovensku došlo ke kuriózní události: velice akční rozhodčí pískl v jeden moment chybu podání i příjmu. Výměna se opakovala a nové podání bylo opět písknuto.
Ville Lang, jenž sám sebe nazývá „klidným králem“ a jehož badmintonová náladovost je pověstná, se na turnaji prezentoval jako nečekaně týmový hráč. Jak napsal zdejší komentátor, „Ville Lang arrived to Basel with great spirit, focus and determination“. V kombinaci s jeho nesporným uměním to znamená, že Finové postoupili do semifinále.
Dívčí část české reprezentace se ukázala být mnohem kreativnější než mužská, když alespoň na poslední utkání dokázala vymyslet smysluplný pokřik. Pokud je někomu z hudebně a jazykově nadaných čtenářů líto našich mužů, nechť svůj námět na slušný a chytlavý pokřik zašle na adresu redakce.
Irové by se měli zamyslet nad technikou badmintonového pohybu. Dva dny po sobě se na dvou různých kurtech muselo přerušit utkání, kde hráli, protože Evans a spol. protrhli koberec. I zápas s Českou republikou se musel přestěhovat na jiný kurt. Jediné štěstí, že jsme Iry porazili a ukončili jejich další neblahé působení v turnaji.
Ondřej Kopřiva