logo
Český badmintonový svaz
Yonex - oficiální dodavatel oblečení reprezentačních týmů ČR

Tomasz Mendrek o MSJ: Výsledky jsou odrazem reality.

První část závěrečného hodnocení mistrovství světa z badmintonového brka Tomasze Mendreka, kouče českého juniorského výběru:
 


Turnaj družstev. Konečné 23. místo. O dvě příčky lépe než v roce 2012 na MSJ v Japonsku. Paradoxně identické výsledky se soupeři jako jsme hráli v Japonsku. Jasné prohry proti rivalům, se kterými by vítězství bylo buď na hraně senzace (Taiwan 0:5) nebo velkým úspěchem z pohledu konfrontace hry na starém kontinentu (Rusko 1:4).
 
Jasná vítězství s družstvy, nad kterými se to očekávalo (Uzbekistán a Jižní Afrika). Velmi těsná prohra s Austrálii (2:3). Ta mrzí nejvíce. Až příliš krutá v konečném výsledku prohra proti Srí Lance v poměru 0:3.
 
Nemohu srovnat průběh klíčových zápasů v roce 2012 a letos. Opakovaně se obou MSJ zúčastnili Adam Mendrek, Jaromír Janáček a Monika Světničková. Naše družstvo v japonské Čibě mělo mezi sebou výraznou individualitu v osobě Lucky Černé. Jak pro dvouhru, tak i se svým oddílovým partnerem Jaromírem Janáčkem pro smíšenou čtyřhru. Doplnění o Adama Mendreka a jeho deblového partnera Michala Světničku do všech disciplín dávalo tušit kvalitativně vyšší a vyrovnanější kádr. Jedinou disciplínou, kde ambice byly hlavně v rovině sbíraní nových zkušeností, byl holčičí debl.
 
Letos, hlavně u holek, byla jasně dána přednost v konečném rozhodnutí o nominaci perspektivě budoucnosti. Nicméně u každého nominovaného hráče při úvaze o obsazení do jednotlivých disciplín si stojím za tím, že nic výrazně dlouhodobě a kvalitativně lepšího v této kategorií v ČR nemáme. Když se navíc podíváme na ročníky hráčů z ostatních států napříč světadíly, největší procentuální zastoupení mají dva: 1996 a 1997.
 
Nejpříjemnějším mým  konstatováním a faktem je, že v žádném našem zápase jsem nezažil a neviděl totální propadák, ať už herní nebo motivační. Někdy byl výsledek doslova vydřen, ale nikdy to nebylo o podcenění nebo vypuštění zápasu.
 
Je pravda, že všeobecně se našim hráčům hraje hůře proti „papírově slabším“ soupeřům.  Nevím, jestli pocit v hlavě, že mohu a musím je stresujícím faktorem, který svazuje celkový projev hry. Místo jasného výsledku se mnohdy doslova protrápíme k výsledku (vítězství). Naopak tam, kde nemáme co ztratit, je motivace, nasazení a mnohdy i to vyhecování na kvalitativně vyšší úrovní.
Turnaj družstev má navíc svoji specifickou atmosféru. Hrajeme a bojujeme za tým. Díky věkovému rozdílu mezi chlapci (všichni ročník 1995) a holkami (1997 a 1998), jak jsme to letos měli, je nejpozitivnější konstatování, že jsme opravdu jako tým vystupovali. Atmosféra byla po celou dobu výborná. Za to hráčům musím moc poděkovat.  
 
Poslední všeobecný poznatek. Cestujeme-li přes kus světa a dáváme-li hráčům možnost zažít atmosféru obrovského turnaje, je celá akce plnohodnotná pouze s účastí v turnaji družstev. Sehrání šesti utkání se soupeři z různých světadílů je v první řadě výbornou herní konfrontací. Každý hráč měl možnost nastoupit do 6 – 10 utkání, což je už pořádná porce zápasů. Množství nových herních zkušeností, adaptace na různé styly hry – prostě je to ničím nezaměnitelná studnice badmintonového poznání. Díky tréninkům a delšímu pobytu se lze o hodně lépe vyrovnat s klimatickými podmínkami v daném státě. To pro destinace v Asii platí dvojnásob. Nemluvě o umění srovnání se s klimatizací v hale, která velkou mírou přispívá k ovlivňování dílčích výměn v letových křivkách míčků v jednotlivých setech zápasů. S touto zkušeností se naší mladí hráči v Evropě nesetkají.
 
Vše výše zmíněné je podpořeno konstatováním, že pouze účast a hlavně los individuálního MSJ je vždy jednou velkou loterií o větší, nebo menší míře štěstí. Nejinak tomu bylo letos. Platilo to nejen pro naše hráče. Pokud se jako trenér podívám, jaké souboje přinesla už některá úvodní kola jednotlivých pavouků - potvrzuje to pouze výše zmíněnou větu výše. Stručně to lze popsat takto. Pominu kategorií štěstí. Pominu i fakt, že světový juniorský žebříček ani v nejmenším (díky nastaveným kritériím bodového ohodnocení výsledků jednotlivých turnajů napříč světem) neodráží reálný fakt síly jednotlivých hráčů – hlavně z asijského kontinentu. Pravda v reálu je taková, že postup mezi posledních 32 hráčů ve dvouhrách a mixu a posledních 16 párů ve čtyřhrách je na hranici velmi dobrého až skvělého výsledku. Pro hráče z Evropy a zbytku světa v konfrontaci s Asií to platí dvojnásob. Jako trenér se vždy dívám, jak v přímé konfrontaci zbytek světa dokázal konkurovat Asii.
 
Pouze výrazné individuality – jmenovitě Fabian Roth (Německo) ve dvouhře kluků, Stefani Stoeva (Bulharsko) ve dvouhře dívek jsou těmi, kdo se probojovali do čtvrtfinále. Medaile je pro kohokoliv už megaúspěchech. Stefani Stoeva při svých 6 mečbolech k ní opravdu neměla daleko.
 
Osmifinále, které si evropský hráč/pár vybojuje postupem v pavouku vítězstvím nad hráči ze silné asijské velmoci – to je pro mě obrázkem a měřítkem úspěchu. V párových disciplínách toho Evropa dokázala o něco více než ve dvouhře. Nicméně dominance Asie je i nadále až neskutečná.
 
Dvakrát postup mezi posledních 32 hráčů a párů v turnaji, jak se to povedlo letos naším hráčům, je nejen maximem možného, ale asi reálným odrazem herní kvality našeho současného juniorského badmintonu. Není to určitě málo. Historie se neptá. Za to, že Jaromír Janáček hned v prvním kole turnaje nastoupí hned proti pozdějšímu mistru světa – to je ten osud losu.
 
Než samotný postup o kolo dále v jakékoliv soutěží je zde stěžejní otázka, jak se hráči herně na kurtu vyrovnali v předvedeném výkonu proti mnohdy velmi kvalitním soupeřům. Pokud oni sami po zápase mohli říci: „Jo to je to, kvůli čemu jsem tady jel a jdu s hlavou nahoře i po prohraném zápase…“, tak to je přesně to, kvůli čemu účast na takovém turnaji má smysl. Pro jejich motivaci do další tréninkové práce, pro budoucí – snad mezinárodní herní dráhu a kariéru. Junioři jsou pouze malou kapitolou v celkovém herním životě badmintonisty. Nezbytnou a velmi důležitou z hlediska budování badmintonových fundamentů – technika, taktika, kondice, vnímání sportu jako důležité součástí mého života, kterou chci jít atd. Nicméně na jejím sklonku by nic nemělo končit. Ba naopak.
 
Tím jsem plynule přešel k tomu stěžejnímu, které se objeví v poslední částí příspěvků – už po návratu z Bangkoku – z MSJ 2013. Hodnocení jednotlivých hráčů. Doplněno to bude i o malou úvahu – jak vlastně dál?
 
Tentokrát už po návratu do ČR zdraví,

Tomasz Mendrek,
trenér NR ČR juniorů
About the author Pepa
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading