Pátek 24. 3. 2017
Bohužel, dnešního dne mě zastihla smutná zpráva - zemřel Ivan Škácha. Můj vrstevník, narozený v roce 1959, s nímž jsem se potkával od našich dorosteneckých let - vždy u milovaného badmintonu. Ačkoliv si Ivana vybavuji i jako mladého hráče, tak přeci jenom se více zapsal do badmintonové historie jako dlouholetý funkcionář, bafuňář na oblastní, ale zejména na celorepublikové úrovni. Vedl komisi rozhodčích, STK a především několik let řídil ČBaS z pozice předsedy, když nastupoval v období po Lojzovi Paťkovi a Bohouši Dufkovi (oba předsedové ČBaS).
Hodně se mu ulevilo, když si na židli předsedy ČBaS po něm sednul Zdeněk Musil a on se tak mohl plně věnovat práci, která ho opravdu bavila - vedení komise rozhodčích, později STK (když se Pepa Scheiner rozhodl odejít do důchodu).
Hodně se mu ulevilo, když si na židli předsedy ČBaS po něm sednul Zdeněk Musil a on se tak mohl plně věnovat práci, která ho opravdu bavila - vedení komise rozhodčích, později STK (když se Pepa Scheiner rozhodl odejít do důchodu).
Měl jsem tu čest pracovat s Ivanem několik roků ve výkonném výboru ČBaS a vždy bylo zřejmé, že Ivan má jasný názor, stojí si za ním a je schopen přesvědčivě diskutovat i o nejmenších detailech. Byl zkrátka precizní, důsledný, přesný až puntičkářský. Někdy nám tím lezl na nervy - diskuze s ním nebyly jednoduché. Co víc - byl mimořádně pracovitý. Veškerý svůj čas dával badmintonu. Všichni ho mohli potkávat po celé republice, když objížděl v roli vrchního rozhodčího řadu turnajů. Cestoval jako rozhodčí i po Evropě, ale i do jiných světadílů...
Mnohdy nebyl příjemný, měl svoje nálady - ale práci odvedl vždy bez chyb. V posledních letech mu náladu brala nemoc, ta ho postupně ničila. Bylo obdivuhodné, v jakém stavu dokázal cestovat, řídit turnaje, zpracovávat výsledky všech turnajů, ligových utkání, tvořit a aktualizovat svazové dokumenty... neuvěřitelné! Práce pro badminton se mu stala doslova únikem před zákeřnou nemocí.
Mnohdy nebyl příjemný, měl svoje nálady - ale práci odvedl vždy bez chyb. V posledních letech mu náladu brala nemoc, ta ho postupně ničila. Bylo obdivuhodné, v jakém stavu dokázal cestovat, řídit turnaje, zpracovávat výsledky všech turnajů, ligových utkání, tvořit a aktualizovat svazové dokumenty... neuvěřitelné! Práce pro badminton se mu stala doslova únikem před zákeřnou nemocí.
V Hradci jsme každoročně pořádali mistrovství ČR mládežnických kategorií, za dospělé vždy Hradeckého lva. A tyhle soutěže nám pokaždé řídil jako vrchní rozhodčí Ivan. Do Hradce jezdil rád - měl to z Chrastavy blízko, snad se na nás i těšil, neboť se nám vždy dařilo s ním šprýmovat, lehce ho dráždit a trochu provokativně se s ním hádat. Samozřejmě nám dával kapky za špatně natažené sítě, nekvalitní osvětlení, zbytečné protahování začátku turnaje slavnostním nástupem, neobsazené kurty... nekončící šťouchance, které ovšem vždy vedly k bezproblémovému odehrání turnaje.
Na závěr akce jsem se s ním pokaždé loučil před halou u jeho auta podáním ruky s přáním šťastné cesty a bylo mi jasné, že pohledem do očí mi potvrzuje, že příště přijede do Hradce znovu a rád.
Bohužel, už se to nezopakuje. Naposledy byl v Hradci koncem ledna, kdy společně s Honzou Kolářem při GPA U 19 vyškolili nových 19 rozhodčí badmintonu. Ivan nám bude nejenom v Hradci moc a moc chybět.
Na závěr akce jsem se s ním pokaždé loučil před halou u jeho auta podáním ruky s přáním šťastné cesty a bylo mi jasné, že pohledem do očí mi potvrzuje, že příště přijede do Hradce znovu a rád.
Bohužel, už se to nezopakuje. Naposledy byl v Hradci koncem ledna, kdy společně s Honzou Kolářem při GPA U 19 vyškolili nových 19 rozhodčí badmintonu. Ivan nám bude nejenom v Hradci moc a moc chybět.
Čest Ivanově památce! Měl jsem ho rád...
Karel Plánička
TJ Montas Hradec Králové