Lucie Šemberová referuje o trenérské konferenci Dialogy - X faktor úspěchu, která se konala 3. 5. 2017 v Centru pohybové medicíny v Praze - Chodově. Konference se zúčastnilo odhadem kolem 150 trenérů z různých sportovních odvětví (i s předchozím dnem v Ostravě nás prý bylo přes 300). Určitě více než polovinu z nich tvořili trenéři fotbaloví, dále pak hokejoví a basketbaloví, ale do dialogů vstoupili i zástupci z odvětví házené, rugby, baseballu, kick-boxu atd.
V PRVNÍ POLOVINĚ byly hosty a zároveň hlavními řečníky Michal Ježdík (basketbal) a Jan Procházka (lední hokej). Tato část semináře se zabývala tématem „LÍDR“ a nesla podtitul „Lídři jsou zrozeni nebo stvořeni?“
Po úvodním položení této otázky všem zúčastněným následovalo krátké video s odpověďmi předních sportovních trenérů. Ukázalo se, že se i jejich názory výrazně individuálně liší a jsou často protichůdné. Dost z nich se také přiklánělo k názoru „both“ – tedy, že jde o kombinaci obojího (který mimochodem zastávám i já). Člověk by měl mít určité osobnostní a charakterové předpoklady, které pak rozvíjením a působením prostředí mohou vyústit až v pozici lídra.
Lídr (vůdce, organizátor) se dá vysledovat již v dětských hrách. Je třeba ponechat dětem prostor pro tzv. „free game“ a podpořit tak jejich implicitní učení (tzn., aby se samy organizovaly, opravovaly, usměrňovaly atd. bez zásahu trenéra či jiného dospělého). Dnes však převažuje spíše tzv. „controlled game“ – děti prakticky neustále hlídáme a usměrňujeme, i když si přitom myslíme, že si hrají samy. Byl např. zmíněn program „Children back to street“ ze států Beneluxu, kde vznikají právě taková hřiště pro volnou hru dětí.
Dospělý lídr by měl mít zkušenosti s vedením již v mládí. Nicméně by nemělo platit, že nejlepší hráč = lídr. Nejlepší hráči, kteří by ve své kategorii potenciálně mohli být lídři, jsou v juniorských kategoriích často uměle „postaršováni“ a stávají se tak najednou mezi staršími jedinci průměrnými či podprůměrnými hráči, což je sráží. Nejlepší hráč tak může snadno tzv. „vyhasnout“ a na pozici lídra není mentálně připraven.
Ilustrační foto, autor: Ladislav Káňa
Obecně se tak diskuze stočila k problému, že v dětských kategoriích by neměl být cílem pouze výsledek utkání. Honba za body / skóre by neměla být primární. Což je však vzhledem k motivaci dětí a hodnocení trenérské práce jako takové velice obtížné. Zazněla důležitá věta, že utkání musí být prostředkem ke zlepšení individuálního herního výkonu každého jedince! Cílem (a zároveň tedy i motivací!) by mělo být zlepšování a překonávání se.
Dále se zde diskutoval rozdíl mezi USA a Evropou nejprve z pohledu trenérské práce (která je i u těch nejkvalitnějších evropských trenérů výrazně zacílena na tělo a fyzický výkon, přičemž psychická stránka je opomíjena) a poté samotného systému školství a výchovy obecně. Systém výchovy, škol i soutěží je v USA výrazně zaměřen na posilování sebevědomí a sebedůvěry (místo kárání se chválí atd.) Došlo se tedy k závěru, že pokud se svazům u nás nepodaří propojit školní a vrcholový sport, lídry nelze vychovávat. Lídr totiž musí být lídrem ve všech oblastech (sport, škola, rodina, společnost obecně).
Tím se debata stočila k optimálním hodnotám lídra, které řečníci představili v 7 bodech vycházejících z knihy The Captain Class od Sama Walkera (představena na konferenci „Leaders“ v L.A.)
Tyto vlastnosti tedy jsou:
1. Extrémní houževnatost a soustředěnost ve hře
2. Agresivní hra až na hranici pravidel
3. Ochota být i vzadu a vykonávat černou práci
4. Klidný, praktický a demokratický komunikační styl
5. Motivuje ostatní vášnivým nonverbálním projevem
6. Pevné přesvědčení a odvaha chovat se jinak
7. Pevná kontrola emocí
Tyto body poté komentovali a doplnili i ostatní účastníci semináře: lídr by měl být asertivní a umět se pohádat, musí umět ustát i kritické situace (nájezdy, penalty.. „vzít to na sebe“), má stabilní silnou vnitřní motivaci, odolává stresu a jeho výkon naopak pod tlakem vzrůstá.
Otevřelo se i téma, že lídr nerovná se nejen nejlepší hráč / střelec, ale ani kapitán (např. Jágr – je to největší hvězda, ale není kapitán.. plus spoustu dalších příkladů zejména z fotbalové či basketbalové praxe). Velcí kapitáni zkrátka nevyčnívají – skoro každý by mohl být jako oni.
Téma se uzavřelo sjednocujícími kritérii lídra (= charakter + inteligence + hráčské dovednosti / aspirace) a konstatováním, že je nutno nejprve začít u trenérů – vzdělávat se, komunikovat mezi sebou, předávat si zkušenosti, sdělovat si a respektovat jiné názory atd., protože na vrchol není jen jedna cesta.
Toto téma bylo aktuální zejména pro kolektivní sportovní hry, tudíž pro badminton jsou poznatky použitelné max. ve čtyřhrách či při soutěži družstev. Obecně si myslím, že lídr je utvářen (stejně jako osobnost obecně) jak vrozenými charakterovými vlastnostmi, tak podmínkami vnějšího prostředí. Člověk jako takový se také nerodí jako „tabula rasa“, kterou utváří pouze společnost, a na druhou stranu ani genetické vlohy nejsou všemocné a je možné je dotvářet / měnit / usměrňovat vnějšími vlivy.
Ilustrační foto. Autor: Ladislav Káňa
V DRUHÉ ČÁSTI KONFERENCE vystoupil jako řečník Ken Way (psycholog a mentální kouč mnoha vrcholových sportovců i celků) a hovořil na téma „Odolnost.“ Jako hlavní definici (platnou nejen mezi sportovci) formuloval odolnost jako „klid pod tlakem.“ Jedná je vlastně o motivaci, která přetrvává nebo se zvyšuje v nepříznivých podmínkách.
Vymezil čtyři druhy odolnosti v závislosti na čase a uvedl k nim výstižné příklady z praxe:
a) Ultrakrátká (= okamžitá bezprostřední reakce)
b) Krátkodobá (= „ještě jednou“, např. při vzpírání)
c) Dlouhodobá (= překonání únavy, emocí)
d) Ultradlouhá (= kariéra, ambice, životní náplň)
A poté nám představil svůj odolnostní model „4R“:
1. Reflexe (zamyšlení.. nad svěřencem, jeho výkony)
2. Re-assess (přehodnocení.. tréninkového režimu)
3. Re-frame (přenastavení.. hodnot)
4. Re-focus (nové zaměření se.. na správné postupy)
Ke každému bodu Ken Way krátce pohovořil.
Ad.1: Je třeba analyzovat pozitivní a „ne tak pozitivní“ (záměrně neuvádí slovo negativní) aspekty ve hře – např. Jaký výkon jsi podal? Co mohlo být lepší? Dodržoval jsi taktiku? Co udělal soupeř lépe? Zde také uvedl tzv. Losadův poměr mezi pozitivitou a negativitou ve zpětné vazbě. Průměrná hodnota dle statistik je 3:1 (tedy tři pozitivní hodnocení vzhledem k jednomu negativnímu), ale u sportovců by to mělo být spíše v rozmezí 3-6 kladů vůči jednomu záporu. Správně zvolený poměr buduje sebedůvěru, špatný naopak zabíjí motivaci.
Ad.2: Používá dotazníky s otázkami typu: Jak bys opravil svoje chyby? Co uděláš příště jinak? Apod.
Ad.3: Špatná sebereflexe, nadměrná sebedůvěra nebo naopak strach / obavy mohou bránit ve vyšším výkonu. Je třeba vhodné porovnávání, tzn. „srovnávat srovnatelné.“ Člověk má tzv. zrcadlové neurony, tzn. tendenci se vcítit / napodobovat (např. zklamání po prohře, gólu apod.). Ale odolný člověk se umí vzepřít, nedat na sobě nic znát (výraz v tváři, výčitky, pocity, myšlenky, okamžité chování atd.) V tomto bodě byl také změněný tzv. myšlenkový rámec (ve vztahu k odolnosti) – hráč / člověk s pevně zakořeněným myšlením ( = pevný myšlenkový rámec) je méně odolný než hráč / člověk, který je otevřený myšlenkám, každý den se chce učit apod. (= rostoucí myšlenkový rámec). U svěřenců je tedy třeba posilovat otevřenost osobnostnímu růstu a novým myšlenkám.
Ad.4: Odolnost je třeba posilovat ve všech sférách života. Naši odolnost budují a) cíle (příprava = reálná, postup = určitý, výkony = pravděpodobné, výsledek = možný); b) zvládání chyb (dělat chyby je v pořádku – podporuje to růst; nesmíme se soustředit na výsledek, ale na proces a vzít si z toho něco pro příště), c) štěstí (naše činnost nás musí bavit; pocit štěstí se přenáší; „štěstí začíná úsměvem“; pocit štěstí vede k úspěchu ve všech oblastech života)
Seminář byl zakončený zábavným videem o nakažlivosti smíchu, takže jsme se nakonec všichni v sále smáli taky.
Přispění druhé části semináře pro oblast badmintonu jistě mělo, stejně jako sportu obecně a vlastně života celého. Odolnost v různých formách je občas zapotřebí v životě každého z nás.
TMK