Nejdůležitější den českého badmintonu za posledních šestnáct let, od účasti Tomaszce Mendreka a Evy Lacinové na hrách v Barceloně 1992, jsme začali se Ing. Zdeňkem Musilem, předsedou Českého badmintonového svazu „předsnídaňovým rozhovorem“.  
 

Vidím, že Petr si vybírá oblečení na dnešek. Snad si vybere to vítězné. Jak se vlastně cítí před svým životním zápasem?

Petr se vyspal podle vlastních slov lépe než já, přestože jsme oba šli spát ve stejnou dobu, jen těsně před druhou. Přeci jen to chvilku trvalo - bylo nutné přepravit zpět do olympijské vesnice všechny sportovce ze slavnostního zahájení.

Stáli jsem až u olympijské vlajky, což bylo přesně naproti vchodu, takže jsme vyšli ze stadionu až ve druhé půlce. 
 

Jak dlouho jste spali?

Vstávali jsme okolo deváté, takže jsme spali okolo sedmi hodin.  
 

Dá se říct, že jste nedostatek spánku kompenzuje včerejší zážitek.

Zcela určitě. 
 

Jaký bude váš následující program?

Petr už vybral trička a teď plánuje lehké zahřátí. Vypustili jsme dopolední lehký trénink, protože už bychom se vrátili pozdě. Po snídani se Petr asi půjde proběhnout. Po návratu se lehce nají, následovat bude odpočinek a potom vyrazíme do haly.  
 

Kristína má program stejný?

Kristína si hraní ani neplánovala. Kolem jedné hodiny máme domluvenou taktickou poradu. S Petrem se jejich cesty spojí před odjezdem do haly, kam už pojedeme společně. 
 

První set olympijského turnaje právě teď vyhrála Juliane Schenk. To je v poslední době až příliš častá Kristínina soupeřka, takže se zeptám na Kristínu. Ty jsi byl před odjezdem velmi optimistický a optimismus ti po dobrých trénincích asi i zůstal.

Jdeme na zápas s tím, že Kristína bude mírnou favoritkou a já věřím, že to potvrdí. Hodně věříme tomu, že vyhraje.

U Petra tomu pochopitelně věříme také, ale Andrew Smith je na tom žebříčkově podstatně lépe, než Grace Daniel, soupeřka Kristíny.  
 

S jakou taktikou půjde Petr do zápasu?

Petr svou taktiku stále přísně tají. (úsměv) 
 

Jak probíhal program…

(Ke Zdeňkovi přichází Petr, že potřebuje vyžehlit tričko. To je narážka na fotografii, kde je Zdeněk vyfocen u žehlícího prkna, pozn. aut.)
 

Jak probíhal program včerejšího zahájení z pohledu vás účastníků?

Organizace byla „trojkolejná“. Jedna část výpravy nechtěla jít vůbec. Další část nechtěla do průvodu, ale chtěli být na stadionu jako diváci; tato skupina odjížděla z olympijské vesnice v 17:20. A my, kteří jsme se chtěli zúčastnit „průvodu“ jsme odjížděli v 19:20, což bylo trochu později než ostatní výpravy; bylo to dáno tím, že jsme šli až jako 163. výprava.

Autobusy nás odvezly do National Indoor Areny, kde se budou odehrávat soutěže v gymnastice. Tam jsem seděli a čekali. Bohužel zde dávali ze zahájení jen krátké ukázky, protože neustále ukazovali pořadí zemí pro nástup na stadion. Takže ze zahájení jsme viděli minimum; maximálně tři, čtyři minuty v kuse, potom na dlouhé minuty ukazovali znovu a znovu pořadí zemí.

Zde jsme byli až do výzvy, že se máme připravit. To znamenalo, že jsme se postavili na konec fronty, která se táhla od vstupní brány až k National Indoor Areně, což, jak se později ukázalo, znamenalo hodinu „posunování se“ směrem ke stadionu.

Všude nám nabízeli k osvěžení vodu, což bylo na jednu stranu příjemné, ale na druhou stranu nebezpečné, protože na ploše stadionu pochopitelně záchody nebyly. Takže jsme se tomu trochu bránili, čehož jsme potom cestu zpátky litovali; žízeň byla ukrutná.

Na ploše jsme po dráze obkroužili stadion a potom jsme čekali na samotné zahájení her – zapálení olympijského ohně. Po něm jsme čekali znovu, tentokrát na odvoz zpět. 
 

Byli na zahájení oba naši badmintonisté?

Když jsme se dozvěděli časy, tak oba byli přesvědčeni, že půjdou. Kristína se ale nakonec rozhodla, že nepůjde. Trochu to na ní padlo. 
 

Myslíš ona pověstná „psychická deka“. (překvapeně) U Kristíny?

Ne, to ne. Dolehlo na ní rozhodování, jestli jít nebo nejít; já jsem snad ještě neviděl, že by na Kristínu někdy něco padlo.

Nahlodávalo jí, zda jít či zůstat, aby to nakonec pro ni nebylo negativní. Nikdy na zahájení olympijských her nebyla, takže nevěděla, co to s ní může udělat.

Ale že by na ni padla deka, to ne. To my už se postaráme, aby na ni nepadla. (úsměv) 
 

Jak?

Rozveselujeme ji, udržujeme jí v psychické pohodě.

Tím že byla dva roky v tréninkovém kempu v Saarbrückenu, kontakt s českých sportem a českými sportovci trochu v podstatě nemá. Takže mi jí české sportovce „představujeme“. Všichni jsou naprosto v pohodě, nikdo si nehraje na žádné hvězdy. U jídla sedíme třeba s Petrem Korbelem, Štěpánkou Hilgertovou, s plavci a bavíme se spolu. To jsou velké zážitky a pochopitelně přispívají k všeobecné dobré náladě.     
 

Jaký byl zatím největší „zážitek ze setkání“?

Když například přijel Rafael Nadal a přišel první do jídelny, tak to bylo velké haló. Pochopitelně vidět ho in natura na pět metrů je zážitek. 
 

Říkal jsi, že před zahájením jste převážně seděli a dlouhá byla jen cesta zpět, takže Petrův výkon by asi být ovlivněn neměl. (Adrew Smith dle pravidel britské výpravy na zahájení chyběl, pozn aut.)

Myslím si, že ne. Velká výhoda byla, že jsme šli až jako 163. V National Indoor Areně jsme dostali občerstvení, seděli jsme tam, takže to bylo bez problémů.

Třeba Řekové, kteří šli první, stáli dvě hodiny před vstupní branou a potom ještě dvě a půl hodin na ploše, takže těm opravdu nebylo co závidět. 
 

K náročnosti zahájení jistě přispěla také teplota přes třicet stupňů a vysoká vlhkost.

Myslím, že bylo dobře, že nás kamera nezabrala na konci našeho „kolečka“ na stadionu, protože košile pod saky jsme měli durch; jeden z tanečníků na ploše dokonce zkolaboval.   
 

Opravdu?

Oni museli přes dvě hodiny mávat kolemprocházejícím výpravám, a to spolu s horkem a vlhkostí.  
 

Kdy chcete jít na snídani, abych vás moc nezdržoval.

Až dokončíme rozhovor, tak půjdeme na snídani. 
 

Tak už poslední otázku.

Když už mluvíme o snídani, tak jsme se včera připletli ke stolu s basketbalistkami a ty nás vtáhly do akce, kdy se stříhalo o to, kdo bude odnášet nádobí. Naštěstí jsme neprohráli. (Petr dělá vítězné gesto, pozn. aut.) 
 

Když Petr nechce prozradit taktiku na zápas, může alespoň na kámen – nůžky – papír? Co třeba dává nejčastěji?

Petr: Tohle pochopitelně také nemůžu říct, basketbalistky sledují všechny weby.  
 

Předchozí otázka se nepočítá, ta poslední bude tradiční. Je pořád ještě Petr „zakoukaný“?

Totálně. Ale pořád se to mění, podle toho, koho zrovna potkáme (úsměv).