Jediná evropská medaile přišla v té nejsledovanější kategorii, navíc je ze zlatého kovu. Viktor Axelsen si splnil svůj sen a na druhý pokus ovládl turnaj pod pěti kruhy. Ve finále zdolal svého čínského předchůdce na olympijském trůnu Chen Longa. Ve čtyřhře žen putuje zlatá medaile do Indonésie zásluhou páru Greysia Polii, Apriyani Rahayu, které překvapivě jednoznačně zdolaly Číňanky Chen Qing Chen, Jia Yi Fan.
Po úžasné cestě, při níž neztratil ani set, došel krátce před třetí hodinou středoevropského času až k tomu nejcennějšímu titulu. Axelsenův poslední úder olympijského putování dopadl přesně na zadní čáru, Dán pustil raketu, stáhl si pro něj tak typickou čelenku a mohl se pustit do oslav. Nádherné završení pětiletého cyklu, které začalo třetí příčkou na turnaji v brazilském Riu, se povedlo dokonale – úspěšnější revanš za semifinále brazilské olympiády si rodák z Odense snad ani nemohl vysnít.
Vítězství 21:15, 21:12 hovoří zcela bezpochyby o tom, že v Tokiu vyhrál opravdu ten nejlepší.
Po zápase se oba hráči objali, dojatý Axelsen pak hovořil o tom, co mu čínský soupeř pověděl. "Říkal mi, že jsem hrál opravdu dobře, a že si olympijský titul zasloužím, odpověděl jsem, že právě on byl mojí velkou inspirací,“ a pokračoval tím, jak moc je pro něj tento triumf důležitý. "Je to ten největší úspěch, na jaký může hráč badmintonu dosáhnout. V tuhle chvíli to pro mě znamená naprosto vše,“ hodnotil dále sedmadvacetiletý Seveřan.
Tato slova hovoří o velkém respektu, který mezi hráči panuje, možná také proto, že nový olympijský vítěz ovládá mateřský jazyk Chen Longa. A byly to nejen gratulace od soupeře, ale také od dánského prince Frederika, kterých se nový olympijský hrdina dočkal.
"Když porazíte tak skvělého hráče, jakým Chen Long je, navíc ve dvou setech, tak asi opravdu můžete říct, že jste se minimálně přiblížil svojí nejlepší hře,“ pochvaloval si finálový výkon Axelsen, který tak už získal prakticky všechny velké tituly, na které v badmintonu můžete dosáhnout.
Navázal tak po 25 letech na triumf legendárního Paula-Erika Høyera Larsena, jenž se stal v Atlantě prvním a zároveň posledním "neasijským" vítězem mužské dvouhry.
Duel o třetí místo byl soubojem kočky s myší. Největší senzaci olympijského zápolení Kevinu Cordónovi už docházely síly a pátý hráč světa Indonésan Anthony Ginting ho vyřídil hladce 21:11, 21:13.
"Tahle medaile patří celé Indonésii, znamená pro mě strašně moc,“ potvrdil i Ginting, jak moc si badmintonisté úspěchu na největší sportovní akci váží.
Jako předkrm finálových soubojů mužů se o cenné kovy rvaly v ranním programu ženské debly. Další čínský zlatý úspěch překazil indonéský pár, ve kterém je zastoupena velká zkušenost i dravé mládí.
Třiatřicetiletá Greysia Polii a o deset let mladší Apriyani Rahayu vypálily rybník čínským favoritkám, druhým nasazeným Chen Qing Chen s Jia Yi Fan. Jako všechny další zápasy v poslední den badmintonových soutěží, tak i tenhle se hrál pouze na dva sety.
Indonésanky dokázaly udržet vedení v první sadě až do koncovky, kterou vyhrály 21:19. Druhý set šel pak na jejich stranu jasněji, poměrem 21:15, když v něm ani jednou neprohrávaly.
Jeden z nejúžasnějších momentů soutěží v Musashinu Forest Sports Plaza nastal během utkání, když si Greysia Polii během hry stačila vzít novou raketu a ještě dokázala tuto výměnu získat na stranu svého týmu.
"Lidé nám říkali, že to nemůžeme dokázat, že naše země nemá historii v dámské čtyřhře. A teď tu stojíme s olympijským zlatem,“ potvrdila fakt, že ve sportu není nic nemožné, plačící Polii.
Země, kterou sužují obrovské ztráty na životech v souvislosti s pandemií Covid-19, se tak alespoň na chvíli mohla zastavit a prožívat obrovský úspěch nenasazeného páru. O tom, jak je v Indonésii badminton populární svědčí i dary, které za olympijský turnaj obě dostanou. Domy, auta, motocykly, k tomu navíc nezanedbatelných 350 000 amerických dolarů (zhruba 7 500 000 korun). O tom se našim zlatým olympionikům může nechat jen zdát.
V boji o bronz, který byl pouze korejskou záležitostí, byly nakonec úspěšnější Kim So Yeong a Hee Yong Kong, které získaly pro svou zemi první a také poslední cenný kov z tokijského turnaje.
Krásné a dramatické zážitky, mnohá překvapení a slzy dojetí – taková je olympiáda. A byla i letos, i když si to bez diváků málokdo dokázal představit. Touha uspět a skvělé výkony většiny zúčastněných ale daly na diváckou neúčast z velké části zapomenout. Tak hurá do Paříže 2024, snad už i s českými hráči.