V Plzni se rozjíždí projekt, který by měl vychovat v české kotlině evropského medailistu. Několik badmintonových generací volalo po Národním centru, teď byl jeho zkušební provoz zahájen. A jeden z dvojice hlavních trenérů Josef Rubáš netají velké ambice. “Je to běh na dlouhou trať, ale v horizontu 5-8 let chceme medaili v seniorské kategorii i z velké akce,” říká odhodlaně.
Jaká vůbec je hlavní vize Národního centra? Vychovat olympijského vítěze a medailisty z mistrovství světa? A je v českých podmínkách něco takového vůbec reálné?
Reálné to je, ale samozřejmě to je běh na dlouhou trať. Medaile ze šampionátu jsou ukázkou kvalitní práce celé organizace. Od středisek až po národní centrum, spolupráce hráčů, rodičů, trenérů, klubů a oddílů. Spolupráce nás všech.
S Petrem (Koukalem) chceme pracovat v minimálně osmiletém cyklu s jednou generací hráčů.
Uvedu příklad. Jde nám na ruku, že v kategorii dospělých jsou naši nejnadějnější badmintonisté ročníky 1999 a 2000. V olympijském cyklu 2021 - 24 bychom chtěli pracovat na jejich dovednostech a profesionálním přístupu a ty jejich nejlepší roky by pak měly přijít v dalších dvou cyklech. V evropsky vyspělých zemích by z hráčů a hráček této nastupující generace vychovali evropské hvězdy, my tu příležitost máme také a nesmíme ji promarnit.
Jaké jsou další cíle, mimo těch výsledkových?
Druhým cílem by mělo být završení struktury talentované mládeže v ČR. Jednoduše, aby hráč či hráčka v deseti letech viděl či viděla nějakou vizi a možnost, že pokud bude mít výkonnost a bude se badmintonu věnovat naplno, tak může přes systém sportovních středisek a center nakonec dojít až do Národního centra, kde dostane ten nejlepší servis.
A konečně třetím cílem je to, aby se nám povedlo díky Národnímu centru ukázat kvalitní práci celého svazu, přivést sponzory, zastřešující sportovní organizace či zástupce médií, ale také zde pořádat trenérská setkání či semináře, pozvat evropské či světové hráče a hráčky, zkrátka udělat tento projekt výkladní skříní českého badmintonu.
Jaká budou kritéria výběru do Národního badmintonového centra?
V první řadě po nás bude prioritou prosazení se v mezinárodní konkurenci, ale také ochota hráče či hráčky pracovat. Ne po období týdnů nebo měsíců, ale opravdu minimálně v trvání dvou olympijských cyklů. Nejsme totiž v evropské špičce, nejprve se tam musíme dostat.
Hlavní je pro nás ochota makat dlouhodobě, minimálně ve zmíněném osmiletém cyklu, vůle chovat se 24 hodin denně jako profesionál. Jedině tak se z našich nejlepších profesionálové skutečně stanou.
V předchozí odpovědi jste naznačil, že chcete hráče, který se bude věnovat opravdu naplno badmintonu, jak by měl vypadat denní program v centru?
Sportovní příprava by v průměru měla trvat 6 - 8 hodin denně, kdy se do tohoto objemu nepočítá jenom samotná fyzická příprava na kurtu, v posilovně nebo na dráze, ale také aktivní regenerace, analýza sportovní přípravy nebo rozbor hry.
Kteří hráči už do programu naskočili nebo jsou ve vašem hledáčku a mají zájem být součástí centra?
Centrum je nyní ve fázi zkušebního provozu, zajišťujeme vše potřebné, tedy i hráče a hráčky. Jak jsem uváděl, centrum vzniká za nelehké situace, a dokud nebudeme mít vyjasněné podmínky spolupráce se všemi oslovenými hráči a hráčkami, nepovažujeme za fér sdělovat dílčí informace. Uvědomujeme si ale, že společně budeme silnější - proto chceme mít v Národním centru naše nejlepší hráče a hráčky a věřím, že se to podaří. Jakmile ale postoupíme s přípravou do další fáze, budeme o tom badmintonovou veřejnost ihned informovat.
Je nějaká zahraniční tréninková cesta nebo inspirace, která je českému badmintonu blízká a ze které chcete čerpat?
Ony jsou v podstatě dvě cesty, evropská a asijská. Ta první je zaměřena na kvalitu, na taktickou a technickou vyspělost.
Asijská cesta je pak cesta kvantity, kdy zjednodušeně ze sta badmintonistů, kteří makají od rána do večera, se jeden stane mistrem světa.
My, z logiky věci, musíme razit ten evropský směr.
Ale nejen myslet, ale taky makat. Je stále více patrné, že badminton jde hodně dopředu, co se týče fyzické připravenosti, že hráči jsou čím dál tím větší “mašiny”, jenž ale v té obrovské rychlosti a zápasovém tempu dokáží herní situace správně technicky a takticky řešit.
Slyšel jsem hlasy, že českému badmintonu, k tomu, aby se posunul, chybí zahraniční trenéři, je i tohle ambice Národního centra?
Dvacet let národní centrum nebylo, teď vzniká za velmi složitých podmínek. Nejprve potřebujeme centrum plnohodnotně rozjet, dostat do něj hráče a hráčky, zajistit systém přípravy.
Všichni se shodneme na tom, že mít jen trenéra ze zahraničí nám nic nepřinese. Že by měl mít potřebnou kvalitu.
A současně musíme být realisty, protože opravdu kvalitní trenéři si ročně řeknou třeba o dva miliony korun, což je přibližně částka, kterou jsme v posledních letech podporovali celou dospělou reprezentaci. Navíc různě v Evropě najdeme dost varovných příkladů, že ani sebevíc peněz nemusí stačit. Například projekt Petera Gadeho ve Francii skončil po dvou letech.
Otázka zahraničního trenéra je zkrátka velmi složitá a budeme se ji snažit vyřešit ku prospěchu českého badmintonu.
Nemůžu se Vás nezeptat na novou identitu českého badmintonu, která byla teprve nedávno představena?
Líbí se mi moc. Sdílím myšlenky předsedy marketingové komise Tomáše Urbánka, že v dnešní době je potřeba něco, co je dynamické a snadno zapamatovatelné. Zkrátka co poutá pozornost. Drobná kontroverze, kterou to vyvolalo a ještě asi vyvolá, je zcela v pořádku. Je to jen můj laický názor, ale podle mě je nová identita velmi povedená.
Největší téma začátku roku je určitě olympijská kvalifikace. Jak vy vidíte ambice českých hráčů se na OH kvalifikovat?
V první řadě doufám, že se olympijské hry budou vůbec konat. Ještě radši bych samozřejmě byl, kdyby se uskutečnily s jedním, nejlépe se dvěma českými zástupci, kteří by do Tokia odletěli s myšlenkou na alespoň jeden vyhraný zápas.
Nicméně, nyní je strašně těžké cokoliv říkat. Naši nejlepší singlisté jsou těsně za teoretickou hranou postupu, ale nikdo neví, jak to bude prakticky. Kolik se ještě odehraje turnajů, kolik zemí vyšle své hráče na olympijské hry.
Ale soustřeďme se na to, co můžeme ovlivnit. Přeji všem našim hráčům a hráčkám pevné nervy, potřebné štěstí a úspěch v podobě postupu. V zájmu celého českého badmintonu si samozřejmě strašně moc přeju účast v Tokiu, kterou by naši reprezentanti navázali na tři skvělé postupy Kristíny Gavnholt a Petra Koukala.