Jak sám říká, mezinárodní badminton zakoušel spíše na etapy. Na českých Grand Prix je ale Pavel Drančák králem, v párových disciplínách získal již několik desítek titulů a aktuálně živí téměř tři roky trvající sérii turnajů s alespoň jednou výhrou. V rozhovoru se dočtete i to, jaký má pětinásobný mistr republiky návod na úspěšnou koncovku!
Tvou stálou partnerkou ve smíšené čtyřhře je Magdaléna Lajdová. Jak se to seběhlo, že jsi na nedávném Memoriálu Holobradého hrál s Terezou Kobylákovou?
Majda mi psala okolo čtvrteční jednadvacáté, že je v nemocnici se zánětem chodidla, že na to nemůže šlapat. Ať si zkusím ještě někoho sehnat. Hráli jsme další den v 18:00 a „někoho sehnat“ znamená najít dívku ze seznamu přihlášených, která nehraje mix, ale chce si ho zahrát – tím se to dost zúžilo (úsměv).
Dostával jsem spíše košem, v podstatě i od Terky, protože byla na turnaji v Českém Krumlově dohlížet na své sestřičky. Najednou psala, že jí přiveze Halka Bitmanová (díky, Halko!) a že to zkusí stihnout. Naštěstí měl turnaj trošku zpoždění (úsměv).
Finále proti dvojici Švejda, Zuzáková bylo velmi napínavé a získali jste jej až v koncovce třetího setu po odvrácených mečbolech. Ty jsi ale pořád vypadal celkem v klidu. Je občasný trochu „ležérní“ přístup součástí tvojí taktiky?
Nevím, jestli „ležérní“ přístup, ale za těch 20 let jsem už párkrát prohrál a chleba byl pořád stejně drahý (úsměv). Snažím se k tomu přistupovat s chladnou hlavou, byť je pravda, že soutěživost u mě neopadla ani po třicítce. Když začne jít do tuhého a já začnu trochu plašit, tak si hned uvědomím, že ať vyhraju, nebo ne, v pondělí stejně musím jít do práce. To mě trochu uklidní. Navíc oni měli dva mečboly, my taky. Stejně velký kus koláče pro všechny.
Jestli se nemýlím, máš na českých GPA zajímavou řadu vítězství v mixu. Dáš dohromady, jak je tato řada dlouhá?
V mixu přesně nevím, myslím, že jsme naposledy dva roky zpátky prohráli právě ve Vinoři s Kubou Bitmanem a Bětkou Bášovou. Kdybych k tomu ale přidal i debla, tak je to 11 GPA v řadě, celkem 15 titulů. Kdyby nějak pozitivně dopadlo i další áčko v Českém Těšíně, tak to budou, myslím, tři roky v řadě s minimálně jedním titulem.
Máš přehled, kolik českých Grand Prix jsi za svou kariéru vyhrál celkově a kdy ses radoval poprvé?
Uff, řekl bych tak 40-50? Poprvé to mohlo být mezi lety 2006 a 2008, ale to už spíš vařím z vody. Tréninkový deník jsem buď nepsal, nebo ztratil, už nevím.
V článcích trochu bojuji s tím, jak o tobě psát, jak tě titulovat. Matador, zkušený párař, ostřílený mixér, … Poraď mi, prosím, pro příště, co ti nejvíce sedí a co tě neuráží.
Co třeba zkušený Pájař? (smích) Ondro, unesl jsem rutinéra GPA, unesu i matadora. Nechám se překvapit!
Máš v kapse pět titulů z MČR ve čtyřhře spolu s Jakubem Bitmanem. V mixu ti ale titul stále uniká, v posledních dvou letech jste s Majdou ve finále prohráli právě s Kubou a Bětkou Bášovou. Jak velkým cílem je pro tebe MČR konečně v mixu vyhrát?
Tak samozřejmě by to bylo prima (úsměv). Poslední velký cíl ale bylo pět titulů. Teď si chci užít každý zápas tak nějak bez očekávání a bavit se pokaždé, když to bude mít nějaký náboj. Každopádně nechci, aby to vyznělo jako alibismus, když vlezu na kurt, chci vyhrávat. Ale ve dvaatřiceti nijak zvlášť koncepčně.
Před lety jsi býval součástí juniorské i dospělé reprezentace a měl jsi několik zajímavých úspěchů na mezinárodním poli. Přijde mi ale, že trvale ses na evropském okruhu nikdy vlastně usadit nechtěl. Jak to bylo?
Asi máš pravdu, byla to vždy otázka možností a priorit. Po nocích škola, přes den práce, aby člověk vydělal na turnaje a na nájem, večer trénink, na turnaj v úterý. Sežeň práci, kde tě v úterý pustí na turnaj! No a prostě se mi to nedařilo většinou dost dobře kloubit a musel jsem více prioritizovat. A dopadlo to takto – mezinárodní scéna spíše na etapy. Občas mi to bylo i líto, ale zpětně můžu říct, že bych na tom vůbec nic neměnil!
Autoři fotografií v galerii: Ladislav Káňa, Eva Hanzlová, Andrea Barcalová, Lenka Johánková.