Bylo to na evropském šampionátu i trochu emotivní loučení, ale velmi hezké a v opravdu kamarádském duchu. Alžběta Bášová s Míšou Fuchsovou odehrály svůj poslední velký turnaj v deblu. Zkušenější z páru bude pokračovat v mixu, kde jí to v poslední době šlape opravdu dobře. Fuchsová už ve dvaadvaceti letech s vrcholovou kariérou končí. Jaké k tomu vedly východočeskou badmintonistku důvody a jestli se ještě objeví na následujícím mistrovství České republiky? To se dočtete v následujícím, moc příjemném rozhovoru. Míšo, děkujeme za skvělou reprezentaci.
V poslední době se toho seběhlo opravdu hodně. Start na ME, oznámení o tom, že jako pár s Bětkou končíte. Proč jste se tak rozhodly a bylo ME opravdu poslední akcí? Republikový šampionát je už za dveřmi…
Důvodů, proč jsem se rozhodla ukončit svoji účast na mezinárodním okruhu je více. Zkrátka se pro mě badminton stal spíše trápením nežli radostí. Když se ohlédnu zpět na poslední rok, tak naše bilance vyhraných zápasů je opravdu bídná. Tento fakt se odrazil na mé psychice a jednoduše řečeno, jezdit po turnajích a prohrávat v prvním kole mě opravdu nebavilo. To vše souviselo s tréninky, pro které mi chyběla potřebná motivace. Začala jsem se věnovat jiným věcem a postupně jsem se přestala badmintonu věnovat 100 %, což je na mezinárodní úrovni nezbytné.
Na ukončení naší mezinárodní kariéry jsme s Bětkou shodly společně.!
Republikového šampionátu se zúčastním. Ve smíšené čtyřhře se pokusíme obhájit titul s Honzou Hubáčkem. Vzhledem k Bětky neúčasti na letošním mistrovství, nastoupím po boku Kačky Mikelové.
Třeba se v budoucnu společně na jednom kurtu ukážeme.
S Bětkou jste byly opravdu hodně dlouho spolu. Kam se za tu dobu posunul ženský debl a proč už jste v posledním období nebyly až tolik konkurenceschopné?
S Bětkou spolu hrajeme necelých 10 let a myslím si, že za tuto dobu se dámský debl opravdu posunul. Z mého pohledu to už ani zdaleka není o prvních třech míčích, jako tomu bylo dříve. Dnešní debl je dle mého názoru především o fyzické připravenosti, vytrvalosti a psychice.
Říkala jsi mi, že už pravděpodobně nebudeš dále pokračovat s jinou partnerkou, platí to?
Ano, platí to. Jinou partnerku si nehledám. Pokud budu mít chuť si zahrát na české scéně, tak budu hledat spoluhráčku operativně.
Zažily jste toho v badmintonu hodně, na který z turnajů zpětně vzpomínáš nejraději?
Akce, která mě nadchla, byly Evropské hry v Minsku. Celková atmosféra her byla naprosto dokonalá, beru to jako ohromnou zkušenost a sportovní zážitek, který mi jen tak něco nenahradí.
Ráda vzpomínám na období v Irsku, kde jsme se měli možnost zúčastnit několika tréninkových kempů. Když se ohlédnu na juniorské roky, tak ráda vzpomínám na všechny reprezentační výjezdy, které jsme absolvovali, například mistrovství světa ve španělském Bilbau. Ze seniorských týmových soutěží mi v paměti utkvělo mistrovství Evropy družstev v Kazani, kde se mužskému družstvu podařilo obsadit 5.- 8. Místo.
Jsem si jistá, že kromě zážitků z haly, si odvážím nespočet zážitků i mimo ni. Po skončení v turnaji jsme si vždy našli jiné aktivity v podobě procházek, navštěvování památek a podobně.
Každopádně si myslím, že vzpomínka z posledního mezinárodního turnaje se nám s Bětkou vryla do paměti, v poslední výměně mě soupeřka trefila do hlavy – tím zápas skončil.
A naopak - trochu i nadhledem - byly třeba nějaké soupeřky, s kterými jste se vyloženě nemusely a nerady proti nim hrály?
Osobně jsem nikdy neměla v lásce hráče z Asie.
V kariéře jste zažily mnoho titulů, hlavně na domácím poli. Kterého úspěchu si vážíš úplně nejvíc?
Mezinárodních titulů se nám společně posbírat moc nepovedlo, tudíž velice ráda vzpomínám na náš jediný mezinárodní triumf ze Slovenska. Kdybych si měla vybrat titul z Čech, tak to bude náš první titul a následně titul z Plzně z roku 2019. Bětka s Kubou v tomto roce získali svůj 10. titul v řadě a celková atmosféra byla dosti napjatá. Poprvé jsem na tomto turnaji zažila Bětku více nervózní, nežli jsem byla já – to se opravdu nestávalo. Trochu nás ten den zaskočili pořadatelé, když byl dámský debl prvním zápasem nedělního programu, většinou se začíná smíšenou čtyřhrou. O to sladší poté bylo, když se nám podařilo zvítězit v koncovce třetího setu.
A je naopak něco, co tě bude i po kariéře mrzet, že se ti s badmintonem nepovedlo a víš, že si na to třeba měla?
Mrzí mě, že jsme se na mezinárodní scéně nebyly schopné prosadit více. Sen každého sportovce jsou olympijské hry, ale vzhledem ke všem okolnostem jsem byla vždy nohama na zemi.
Co plánuješ po badmintonové kariéře dál dělat, zůstaneš u badmintonu nebo se vydáš jiným směrem?
Kapitola badminton pro mě z velké části skončila a začíná kapitola s názvem káva.
U badmintonu částečně zůstanu v podobě trénování dětí a pomoci v našem oddíle. Ráda si zahraji ligu u nás v Čechách, věřím, že časem se ukážu na turnajích na naší půdě.
Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se na mé cestě jakýmkoliv způsobem podíleli, konkrétně mé rodině, nejbližším kamarádům, spoluhráčům, fyzioterapeutce Ivče Sahánkové a oddílu TJ Montas Hradec Králové za podporu a veškerý servis. Stejně tak děkuji Českému Badmintonovému svazu za podporu, která mi byla od juniorů poskytována. A také firmě Yonex a všem sponzorům, bez kterých by absolvování turnajů a přípravy nebylo možné.
Ráda bych poděkovala mému trenérovi Petrovi Bášovi za čas, který mi věnoval, za všechny odtrénované hodiny, zkrátka za vše, co pro mě udělal!
Děkuji Bětce, která před 10 lety souhlasila, že si zahraje s malou Míšou na áčkách v Benátkách, od té doby Vám oběma děkuji za veškerý strávený čas a zážitky, na které nikdy nezapomenu.
Když jsem se před 12 lety Bětky zeptala, jestli se mi podepíše do deníčku, tak mě opravdu nenapadlo, že s ní strávím 10 let na jednom kurtu. Stejně tak, že získám parťáka na celý život.
Díky!