Je mladý a progresivní. Lukáš Plošek byl navíc úspěšný při získávání trenérské licence BWF Coach Level Two, kterou obdržel po náročném týdenním kempu ve Finsku. V zajímavém rozhovoru popisuje, jak je celý program na BEC Summer School náročný, jakou má trenérskou cestu a kde nejvíce tlačí mládežnický badminton bota. "Stále mám, i týden po návratu, o čem přemýšlet," tvrdí kouč, jenž svou filosofii nazval krásným termínem: "vřelá náročnost".
Jaké jsou dojmy týden po návratu z BEC Summer School, která proběhla ve Finsku a na které jste získal trenérskou licence BWF Coach Level Two?
Dojmy jsou takové, že mám pořád o čem přemýšlet. Celý týden probíhal v náročném tempu a byla to celodenní a často i celonoční práce. Začínali jsme v 8:30 ráno, kromě pauzy na oběd a večeři, jsme končili ve 21 hodin. A to byla ta řekněme oficiální, vedená část. Poté bylo potřeba připravovat „domácí úkoly“, což znamenalo práci především po nocích a přípravu na další den. Celkově to byla opravdu intenzivní týdenní práce na sobě samém.
Pokud se podíváme na jednotlivé dny, co ve Vás zanechalo největší dojem, jaké největší zážitky jste si odvezl?
Velkým zážitkem bylo setkávání s trenéry z celé Evropy. V naší skupině koučů, kteří se školili, byli trenéři napříč celým kontinentem. Od Portugalska až po pobaltské země a od Malty až po Island. Obrovským zážitkem je pro mě konfrontování své trenérské filozofie právě s trenéry z jiných zemí, protože každý máme jiný přístup. Rozvíjet se jako trenér, dozvědět se něco nového a také předávat své znalosti – to byly další podstatné věci na kempu.
Pokud se podíváme právě na Vaší trenérskou filozofii, zkusíte ji shrnout ve dvou, třech větách?
Pokud bych ji měl popsat pár slovy, tak by se dala vystihnout termínem „vřelá náročnost“. Chci být trenérem, který je svým způsobem v kamarádském vztahu se svěřenci, ale zároveň nic neodpustím a chci, aby dané úkoly byly splněny. A zároveň si myslím, že stejně jako se rozvíjejí hráči, tak se musí rozvíjet i trenéři po celou svou kariéru.
Na co jste se na Summer School a při získávání licence Coach Level Two musel nejvíce zaměřit?
Samotná zkouška Coach Level 2 je zaměřena spíše na taktickou stránku a přiznám se, že jsem s tím trochu bojoval, protože jsem neměl pocit, že ta kategorie hráčů, která se kempu účastnila (ročníky 2008 - pozn redakce), je připravená správně využívat tyto prvky. Hráči ještě nebyli tak technicky vyspělí, aby mohli implementovat všechny taktické věci. V této kategorii by měla převažovat technická stránka rozvoje, což jsem si také obhajoval před tutory při závěrečné práci. Na druhou stranu je mi sympatická myšlenka CL2, učit se vlastními chybami a nutit hráče přemýšlet, tzn. přijít si na správnou cestu vlastní analýzou.
Letos se účastnili hráči ročníku 2008. Jak vůbec probíhá výběr badmintonistů a jaká je úroveň sportovců?
Svaz je ten, který nominuje jednotlivé účastníky a Badminton Europe následně schvaluje nominovaná jména. Jedno kritérium je genderová vyváženost, věková kategorie, pro kterou je Summer Camp určený a hráč by měl mít i nějaký výkonnostní level. Herní rozdíly mezi hráči ale byly. Například Poláci byli velice šikovní a dalo se s nimi opravdu dobře pracovat po taktické stránce, naopak třeba u zástupců Malty byl potřeba rozdílný přístup. Ale právě i tím se ověřovali dovednosti trenéra, jak dokáže tréninkovou jednotku sestavit.
Kempu se účastnila i zvučná jména z badmintonového prostředí. Kdo vás nejvíce nadchnul?
Těch známých jmen byla opravdu celá řada. Mezi trenéry letní školy bych na prvním místě zmínil Huaiwen Xu z Německa – bývalou světovou TOP hráčku. Pro mne známé jméno rovněž je Wojciech Szkudlarczyk z Polska, výborný párový specialista a zároveň hráč, kterého jsem měl možnost potkávat na kurtech během své aktivní kariéry.
Z účastníků kurzu CL2 se společně se mnou školil Ruud Bosch z Nizozemska. Rovněž bývalý výborný párový specialista a aktuálně trenér působící u nizozemského národního týmu.
Určitě jste načerpal hodně nových podnětů. Kde nejvíce tlačí bota český mládežnický badminton dle vašeho soudu?
V našem prostředí budeme mít asi těžko takovou produkci výborných hráčů jako v Dánsku, Anglii nebo Německu. Bude to vždy o vyhledávání talentů a správné práci s nimi. Proto kvituji nastavení systému SpS, SCM, potažmo Národního centra. Osobně se na to dívám z dvou pohledů. Samozřejmě jako klubový trenér nejsem nadšený, že mi centra odebírají talenty a vzory pro ostatní hráče. Ale na druhou stranu jako kouč, který chce to nejlepší pro své svěřence a chce je co nejvíce rozvíjet, tak tenhle systém musím podporovat a je jedinou správnou cestou. Hráči musí mít kvalitní sparing a dohled kompetentního trenéra, který nebude brzdit jejich potenciální rozvoj, a to je možné pouze v centrech, kde se schází ti nejlepší.
Teď zpátky k Vám. Jaká je další trenérská meta, je to zisk nejvyšší trenérské licence, kterou má u nás zatím jenom Tomáš Krajča, nebo máte teď jiné cíle?
V každém oboru by se měl člověk celoživotně vzdělávat, ale není to o tom získávat všemožné certifikáty. Mým primárním cílem bylo získat nové znalosti, podělit se o zkušenosti a rozšířit si obzor. Nejsem profesionálním trenérem, jako jeden z mála účastníků kurzu. Pokud by ale ta možnost byla, rád bych se posunul i na tu třetí úroveň, není to však priorita. Chtěl bych v blízké budoucnosti pomoci svým hráčům, aby byli ještě lepší a aplikovat znalosti z kurzu do trénování. Přál bych si také, aby celé české badmintonové prostředí začalo fungovat trochu jinak, aby se dal opravdu prostor trenérům, kteří budou inteligentní, kompetentní, progresivní a budou hráče rozvíjet v celé řadě oblastí.
Na závěr mi dovolte poděkovat TMK, potažmo Lektorské radě, za nominaci na letní školu a také celé české výpravě ve Finsku v čele s Markétou Osičkovou za výbornou podporu a spolupráci v průběhu celého týdne.