Největší domácí naděje na zlaté medaile – asi ještě větší než v kategorii mužů – a to při vší úctě k fenomenálnímu Kentu Momotovi. Právě takové je rozložení sil v ženském deblu. Vždyť poslední dva světové šampionáty ovládly právě japonské dvojice, když obsadily první dvě příčky, vždy ve stejném pořadí. Bude tomu tak i na domácích palubovkách, nebo je velký tlak složí a přijde příležitost pro další asijské páry?
Kromě predikce, že by měla být čtyřhra žen v domácí režii, je nutné podotknout, že šance na evropskou medaili je v této kategorii jen čistě v rovině velké teorie. Skvělý výsledek Christinny Pedersen s Kamillou Rytter Juhl z před pěti let nebo bronz Valerie Sorokiny s Ninou Vislovou z Londýna, na to budou v letošní konkurenci ženy ze starého kontinentu sahat jen stěží. Japonské, čínské, ale i korejské páry jsou výkonnostně výše než sestry Stoevy a spol.
Právě v této kategorii nastala po minulém olympijském cyklu asi největší výměna stráží a jednou z dvojic, která se dostala do absolutní světové špičky, je pár Yuki Fukushima a Sayaka Hirota.
"Sběratelky stříbra“, takovou přezdívku dali v Japonsku páru poté, co třikrát po sobě hrály současné světové jedničky finále mistrovství světa. Ani jednou však nebyly úspěšné, pokaždé šel navíc zápas do tří setů. Právě proto by jim přála zlato z domácích her bezpochyby celá řada fanoušků.
"Jsme známé jako světové jedničky, ale chceme být silnější ve velkých zápasech a myslím, že se můžeme právě v rozhodujících duelech zlepšovat. Osobně necítím příliš velký tlak, když jsem přímo na kurtu,“ konstatuje možná trochu překvapivě, vzhledem k bilanci z velkých akcí, Sayaka Hirota.
"Když jsem viděla Yuki, jak tvrdě trénuje, tak právě to mě nejvíce motivovalo, abych makala stejně jako ona, i když jsme nemohly kvůli covidu objíždět žádné turnaje. Teď doufám, že objem, který jsme natrénovaly, zúročíme také pod pěti kruhy,“ pokračuje Hirota, která určitě doufá, že právě na začátku srpna by se jejich přezdívka "Silver Collectors“ mohla trochu poupravit.
Jejich krajanky, které jim "vyfoukly“ dva tituly mistryň světa, Mayu Matsumoto, Wakana Nagahara, však také nezahálely. Krátce ale do minulosti – jak v Nanjingu v roce 2018, tak i v Basileji o rok později dospěl duel o zlato do samotné koncovky třetí sady. Vždy byly úspěšnější světové dvojky, jež letos opanovaly jediný test, kterého se před olympijskými hrami zúčastnily, a to souboj ve finále All England Open.
"Když byla olympiáda o rok posunuta a my jsme nemohly kvůli vládním nařízením trénovat, ztratily jsme motivaci jako nikdy předtím. Když se stav trochu zlepšil, mohly jsme začít trénovat a blížily se i turnaje, naše nastavení se také zlepšilo a tvrdě jsme na sobě začaly znovu pracovat. Chystáme se nechat na kurtu všechno, ostatně stejně jako další hráči,“ mluvila o nepříjemné covidové pauze a motivaci o pět měsíců starší Wakana Nagahara.
Se zajímavým postřehem přispěchala také Mayu Matsumoto. “Myslím, že sportovci budou muset ukázat ještě větší sílu než kdy předtím, protože budou bojovat s tak neobvyklými podmínkami. Mám takový pocit, že japonští sportovci budou makat tvrději než jiní, protože se budou chtít předvést na domácím poli o to víc,“ věří domácím nadějím, nejenom v badmintonu, vyšší z dámského dua dvojnásobných mistryň světa.
Japonská dominance z posledních sezon zastínila tu čínskou, která tu byla o pár let dříve. Opět je bilance nejlidnatější země světa, stejně jako ve zbylých kategoriích, naprosto úchvatná. Pět ze sedmi účastí proměnily čínské deblistky v nejcennější kov. Zlatým písmem by se do této úžasné společnosti chtěly zapsat také Chen Qing Chen a Jia Yi Fan, které by papírově měly dělat japonským favoritkám největší potíže.
Čtyřiadvacetiletá Chen je famózní badmintonistkou, no považte, ocenění pro nejperspektivnější hráčku na okruhu, o rok později dokonce cena pro nejlepší hráčku světa. To nedostává každý...
Navíc má se svou partnerkou a zároveň vrstevnicí na kontě i pěknou řádku úspěchů, z nichž nejvíce ční titul mistryň světa z Glasgow v roce 2017.
Nádavkem mají z třech elitních párů i procentuálně nejlepší bilanci vyhraných zápasů. V kariéře zvedaly ruce nad hlavu ve 214 případech, poražené odcházely pouze dvaašedesátkrát.
A jaký mají čínské jedničky recept na úspěch? "Klíč k úspěchu je správné nastavení v hlavě, a hlavně nevzdat se až do konce,“ shodnou se obě hráčky, které však bojují se stejným problémem jako celá reprezentace jejich země.
Poslední zápas odehrál pár na All England Open 2020, proto si své moto „Nikdy se nevzdat“ musely obě hráčky přenést i do tréninkového procesu. Pokud se jim to podařilo, pak budou mít velkou šanci navázat na úspěch z mistrovství světa, All England Open 2019, Asijských her i asijského šampionátu. Všechny zmíněné akce se jim už podařilo vyhrát.
A kdo dál může zatopit těm nejlepším? I když by si to oko evropského diváka určitě přálo, mluvit o párech z našich časových končin by bylo velmi smělé. Bulharské sestry Stoevy sice vládnou Evropě, svět je ale výrazně dál, a to platí i o dánském, britském nebo nizozemském páru.
Útočit naopak chtějí dvě korejské dvojice a také známé Indonésanky Greysia Polii a Apriyani Rahayu. Právě velezkušená Polii s o deset let mladší partnerkou už několikrát potvrdily, že medaile získávat umí. Na rozdíl od Korejek, které s velkými akcemi zatím úplně nekamarádí a případná medaile by byla u obou párů z korejského poloostrova velkým milníkem v kariéře.
Atraktivní boje, které by dle ideálního tokijského scénáře měly skončit dvojnásobným domácím triumfem, startují hned první den soutěží Her XXXII. olympiády.