Rušení či odkládání badmintonových turnajů dolehlo kromě hráčů i na rozhodčí. Na situaci a náladu v komunitě jsme se zeptali uznávané mezinárodní sudí Michaely Bencové, jež ještě na umpiru zažila ranou fázi pandemie a v té pozdější musela zcela zásadně překopat i svůj pracovní a osobní život.
Celý sportovní svět stojí kvůli pandemii, nehrají se turnaje, u nás je nouzový stav. Jak se daří tobě? Jsi zdravá a v rámci možností v pohodě?
Abych řekla pravdu, tak už ani nevím. Dnes jsem byla dokonce běhat. Kdo mě zná, tak ví, že od té doby, co jsem před zhruba 25 lety přestala hrát badminton, tak je můj pobyt omezen na chůzi při průvodcování turistů.
Jsi mezinárodní rozhodčí s mnoha zkušenostmi z největších turnajů. Máš kontakt na spousty kolegů po celém světě. Jak tebe a ostatní sudí ovlivnilo rušení badmintonových turnajů?
Nejdřív jsem měla jet do Karviné se svým stánkem badmintonových suvenýrů. Vždycky se tam dobře prodávalo, jsou tam fajn lidi a skvělá atmosféra. Zrušení dva dny před začátkem byla těžká rána hlavně pro pořadatele. Málokdo si umí představit, co všechno už museli zaplatit – propagaci, zálohy na ubytování, výroba suvenýrů, zainvestovaný čas na přípravu – a v posledních hodinách před začátkem je po všem.
Mě to stálo "jen" 1500 Kč za propadlé ubytování, které jsem měla zaplacené přes Booking. To mi nikdo nevrátí. Ale zahraniční rozhodčí měli samozřejmě zakoupené letenky, ne ve všech státech jim je platí jejich svaz. Mnohdy cestují za své a vlastně všichni jsme na turnajích v rámci svého volna či dovolené. Třeba ruská rozhodčí už v tom okamžiku byla v Praze, takže to pro ni znamenalo zvýšené náklady na ubytování, než bude možné odletět zase domu.
V Karviné jsi tedy neměla pískat?
Měli jsme dostatek rozhodčích, tak jsem tam měla mít stánek a prodávat badmintonové suvenýry. Ale hned den po Karviné, v pondělí ráno, jsem měla odlétat na Swiss Open, kam jsem měla nominaci od BWF. Tam už jsem neodletěla. Ve čtvrtek předtím byl vyhlášen nouzový stav = zákaz vycestování, tak jsem svou účast byla nucena zrušit. No a jim to bylo asi líto, tak v sobotu zrušili celý turnaj (smích).
Ty jsi ale už byla na jednom turnaji v začátcích této epidemie.
Na konci února jsem byla v Nizozemsku na Dutch Junior. Tam už to bylo znát. Některé národy nepřijely, třeba Číňané patří na tomto turnaji vždy ke špičce, vždyť i Lin Dan zde kdysi dávno vyhrál. No a teď nebyli. Všude jsme měli antibakteriální gely a návody na správnou hygienu, například Anglie žádala o možnost nepodávat si s hráči ruce. Ale jinak ještě nebyla žádná panika. Nicméně během Dutch Junior byl zrušen velký turnaj German Open. To nastala taková divná situace, German Open zrušen, ale German Junior v tom samém termínu se konal.
Jak situace dolehla na rozhodčí z ostatních zemí?
Pokud jim nebyl turnaj zrušen, jako v mém případě Swiss Open, tak jen netrpělivě sledovali veškeré dění. Problém byl v tom, že se situace měnila pomalu z hodiny na hodinu. Takže třeba australský rozhodčí odjel na All England Open v pohodě. Během turnaje ale Austrálie vyhlásila, že po návratu ze zahraničí musí všichni do 14denní karantény. Samozřejmě v některých případech zase turnaj byl, ale rozhodčí měl zákaz vycestování z vlastní země, viz Itálie. Když potom došlo k sérii rušení dalších turnajů plošně, tak aspoň bylo jasno.
A co olympiáda, které měla letos být v Tokiu, ale kvůli pandemii byla posunuta o rok?
Mě se letos olympijské hry netýkaly. Byla jsem na posledních dvou v Londýně 2012 a Riu 2016, tak dostali šanci jiní. Třeba si střihnu nějakou další, ještě teoretickou šanci na dvě mám (smích).
A jak se tě to všechno dotklo osobně?
Strašně moc. Za prvé mám přítele Nizozemce, takže se vídáme jen přes Skype a asi dlouho se osobně neuvidíme. Dále pracuji v cestovním ruchu jako průvodce turistů a mám malou cestovní agenturu. Od dubna do září jsem měla být na zájezdech jako průvodce, v dubnu jsem měla mít jen 4 dny volna, ale zase přes zimu moc práce není. Musíme si tedy vydělat od dubna do září/října tolik, abychom přežili zimu. Podotýkám, že jako rozhodčí placení nejsme. A když vám najednou těsně před začátkem sezony všechno vybouchne, je to fatální.
Jak jsi tedy zareagovala?
Mám určité kontakty v Číně a začala jsem dovážet a prodávat jednorázové roušky, dále antibakteriální gely a dezinfekce. Některé badmintonisty mám mezi přáteli na Facebooku, takže to vědí a nakupovali. To je nicméně jen příspěvek na přežití a momentálně si hledám práci, protože cestovní ruch se bude vzpamatovávat hodně dlouho a jako poslední.
Proto mě mrzí, jak lidi nedodržují pravidla. Můžeme si o protiepidemických opatřeních myslet, co chceme, ale tím, že se nebudou dodržovat pravidla, to kóma bude delší a bude mít mnohem hrůznější dopad. Fakt nemůžou lidi zůstat pár dní doma? Jak jsem říkala hned na začátku, ze zoufalství jsem začala běhat a cvičit na naší zahradě.
A co bys tedy v současné době vzkázala ostatním kromě toho, aby byli ukáznění?
Aby začali podporovat malé obchody a podnikatele. Velcí to přežijí, ale třeba koupí dárkového poukazu u kosmetičky, kadeřnice, v ZOO, ale i u cestovky jim pomůžete překonat tuhle velmi těžkou dobu. A také bych ráda vzkázala, že čím dřív se naučíme být disciplinovaní ve všem, co děláme, o to dřív se budeme zase stýkat na kurtech.