Předsedkyně Lektorské rady ČBaS Markéta Osičková po několik let působila v komisích Evropské badmintonové federace. Jedna z nich, Women in Badminton, byla zaměřena na zlepšování podmínek žen a hledání nových příležitostí ně. Jak na své působení v komisích Osičková vzpomíná a jak se na základě těchto zkušeností dívá na současný projekt Gender Equity a jeho tým ambasadorek, které BEC představila před několika dny?
Proč vlastně s tématem rovnosti pohlaví na střešních badmintonových organizacích BWF a BEC začali?
Domnívám se, že téma genderové rovnováhy vyvstalo z olympijského hnutí a hlavních myšlenek olympismu. Ty mimo jiného říkají, že všichni lidé mají právo účasti ve sportu bez jakékoliv diskriminace. Některá sportovní odvětví kvůli genderové vyváženosti upravila i pravidla či disciplíny. Přestože badminton hrají muži i ženy, obě federace se snaží o větší zapojení dívek a žen do hnutí.
Jaké byly první kroky a projekty?
Nejprve vznikla pracovní skupina Women in Badminton Working Group, která se pravidelně scházela a diskutovala nad způsoby, jak zapojit co nejvíce žen do badmintonu na všech úrovních. Skupinu nahradila v roce 2015 komise Women in Badminton, kterou zase o několik let později pod vlivem celosvětového hnutí a na základě tlaku ze strany BWF nahradila současná komise Gender Equity. (stručný přehled historie najdete zde, pozn. red.).
Ty sama jsi v komisi Women in Badminton působila. Jak fungovala?
V každé komisi BEC jsou zástupci sekretariátu, kteří pracují na administrativě, zástupce „boardu“ a dále volení externí členové. Všechny komise mají stejný program, kdy se minimálně dvakrát za rok sjíždí na dvoudenním pracovním setkání. V době, kdy jsem byla členkou komise, probíhala setkání vždy v jiné zemi současně při setkávání boardu (Board of Directors, řídící orgán BEC, pozn. red.). V rámci komise se vždy řešil program fungování komise, strategický plán a s tím spojený rozpočet. Návrhy na změny či požadavky pak zástupce boardu vznesl na jejich následném setkání.
Co jsi pro komisi dělala ty?
V roce 2017 jsem byla zvolena jako externí spolupracovnice komise. V té době bylo velkým tématem ocenění „Women in the Spotlight“, tedy ocenění ženy, která nějakým způsobem přispěla k rozvoji badmintonu. Právě v roce, kdy jsem do komise nastoupila, se změnilo ocenění na „Badminton for Woman“. Takže se ocenění mohlo týkat i mužů či projektů, které rozvíjejí badmintonové šance pro dívky a ženy.
Toto ocenění bylo jedním z hlavních témat každého našeho pracovního setkání. Potýkali jsme se však s malým zájmem svazů či nízkým počtem nominovaných. Vlastně mi zpočátku nebylo zcela jasné, jak má ocenění nadále vypadat a za co má být udělováno. Z dalších činností mohu uvést třeba propagaci Mezinárodního dne žen aktivitami na sociálních sítích a diskuse o projektech, které by mohla komise podpořit.
Jak komise Women in Badminton připomínala Mezinárodní den žen v roce 2018? Podívejte se zde.
Jaký je rozdíl v tom, co bylo "Women in Badminton" a co je nyní "Gender Equity"?
Gender Equity, což bychom přeložili asi jako Komisi rovných příležitostí, se již více týká obou pohlaví. Stále je ale hlavním cílem zapojení většího počtu dívek a žen do badmintonového prostředí, podpora projektů, které tomu pomohou, a upozorňování na nespornou výhodu badmintonu. Ta spočívá právě v tom, že jej hrají i muži i ženy. A dokonce společně, jak v soutěžích družstev, tak i v rámci smíšené čtyřhry.
Dokážeš vysvětlit, proč byly do Gender Equity Ambassadors Teamu vybrány pouze ženy?
Žen je v našem sportu stále podstatně méně než mužů, a tak si myslím, že je výběr ženských ambasadorek logický: mají být vzorem dalším badmintonistkám a prosazovat badminton jako sport i pro ženy. Jak jsi ale psal v článku o týmu ambasadorek, aktivity se týkají i mužů.
Jak se ty sama díváš na činnost komise Gender Equity?
V době, kdy jsem v komisi působila, byl cítit tlak na propagaci žen ze všech stran, až to možná mnohdy bylo „moc“. Při volbě externistů do komise se dával velký důraz na srovnatelný poměr mužů a žen, vyhlašovala se ocenění, do kterých se ženy ani sportovní svazy jednotlivých států dobrovolně nehlásily. Na jednom z výročních Kongresů BEC většinu ocenění získaly ženy. Téma bylo skutečně velké.
Nyní, kdy sleduji činnost pouze z kanceláře na Strahově, je mi komise sympatičtější. Dostávají se ke mně pouze konkrétní rozvojové možnosti pro ženy, třeba granty na vzdělávací kurzy BWF/BEC pro trenérky či ženské rozhodčí. Vidím tedy snahu reálně ženy vtáhnout do prostředí. A tímto směrem, myslím, jdou současné trendy.
Jmenovala bys nějaký konkrétní rozvojový projekt, který funguje?
Zároveň s Women in Badminton jsem pracovala i v další komisi BEC s názvem Sport For All, která organizuje třeba každoroční Summer School se vzdělávacím programem BWF pro trenéry. Žena-trenérka může od Gender Equity získat grant, který její účast na kempu podpoří.
Jak se k tématu rovnosti příležitostí pro obě pohlaví staví ČBaS?
Komise rovných příležitostí při Českém olympijském výboru každý rok vyhlašuje trenérku/cvičitelku roku, kam ČBaS pravidelně své kandidátky nominuje. Svaz sám o sobě nemá žádný konkrétní projekt na podporu žen, nemáme nastavena vnitřní pravidla jako na Islandu, kde například ve výkonném výboru federace musí být muži a ženy v daném poměru. Dlouhodobě ale máme - jako my, ženy, za které mluvím - ve svazu své pevné místo. Vždyť generální sekretářkou je po dlouhé roky žena. Hanka Musilová byla v posledních letech i členkou VV jako předsedkyně Ekonomické komise. A Hanka Procházková byla dokonce předsedkyní ČBaS. Co se týče sportovních aktivit, pro dívky byla určena iniciativa Elišky Maixnerové a Hany Milisové v podobě deblového kempu pro juniorky.
Tématem bude však třeba se v budoucnu zabývat více, protože i v dotačních žádostech se objevují požadavky na členskou základnu a její rozložení či otázky, jak genderově je náš sport vyvážený. A kromě toho naše badmintonistky vypadají opravdu dobře, takže si myslím, že bychom je mohli více využívat i ve svazových propagačních materiálech (úsměv).