Marek Čepela je poslední roky zvyklý měřit síly především se starší konkurencí. Teď své zkušenosti prodal na Olympijských hrách dětí a mládeže, kde v zápasech proti vrstevníkům neměl konkurenci a ovládl všechny tři kategorie, do kterých nastoupil. "Jsem za to samozřejmě rád, ale nemůžu říct, že bych tomu dával větší váhu než ostatním turnajům," vypráví po úspěšném vystoupení v Přerově.
Jak se ti líbilo samotné zahájení Olympijských her dětí a mládeže, které bylo dle ohlasů velkolepé...
Zahájení bylo opravdu oslnivé, bylo to velké a nejvíce se mi líbila skupina Slza, která tam odehrála pár písniček. Byli tam vlastně všichni sportovci, co se účastnili Olympiády dětí a mládeže. Povedlo se to.
Jak vypadala atmosféra v táborech jednotlivých krajů. Podporovali jste se, jak je tomu běžné u klasické olympiády?
Bydleli jsme na kraji Olomouce, abychom to měli blízko do Přerova. Na koleji jsme byli se střelci a gymnasty, s kterými jsme se moc nebavili, ale atmosféra mezi ostatními sportovci byla velmi dobrá. Například volejbalisté s basketbalisty se vzájemně hodně podporovali a chodili si vzájemně na zápasy, takže jednotlivé kraje držely při sobě.
Byl jsi králem badmintonových soutěží se třemi triumfy. Jak vůbec vnímáš úspěch z této "malé" olympiády? Znamená pro tebe víc než běžné turnaje?
To, že jsem vyhrál všechny tři disciplíny je moc hezké, ale nemůžu říct, že by to mělo jinou váhu než ostatní turnaje, protože jsem zvyklý hrát poslední tři roky se staršími hráči. Na tomto turnaji pro mě nebyla ta starší konkurence, na kterou jsem zvyklý, takže to pro mě bylo lehčí. Ale odehrál jsem přes dvacet zápasů, bylo těžké udržet koncentraci, fyzicky to navíc bylo velmi náročné. V každé disciplíně postupovat výš a výš a především udržet soustředění na každý jednotlivý zápas, to bylo nejtěžší.
Který zápas, průřezem disciplínami, byl nejtěžší a jakého titulu si vážíš nejvíce?
Těžké pro mě bylo deblové finále, byl to opravdu kvalitní zápas. V prvním setu jsme na začátku dost zaostali a v jeho průběhu jsme se dohodli, že budeme více sledovat soupeře, co na ně platí, to už jsme věděli, že první set asi nevyhrajeme. Pak jsme začali hrát aktivněji, více útočně a utkání jsme otočili. Pak bych - bohužel - chtěl vyzdvihnout ještě jedno utkání, v singlu proti Lukáši Patzákovi. Hrál jsem asi nejhůř v celém turnaji, tím bych nechtěl shodit výkon soupeře, který hrál skvěle, ale já se nemohl trefit do míčku, pohyb byl špatný, byl jsem rozhozený, nevěřil jsem si, bál jsem se a jsem rád, že i v takovém stavu jsem zápas dokázal vyhrát. A také semifinále mixu, proti Lukáši Thorovi s Nelou Fliglovou, což byl také velmi náročný a těžký zápas.
Hala v Přerově nebyla úplně velká. Jak se ti v ní hrálo?
Organizace byla skvělá, ale hala byla z mého pohledu trošku ostudou, protože měla nízké stropy, málo místa, nebyly tam koberce. Dle mého názoru to byly skutečně špatné podmínky. Kdybychom hráli v Přerově a hala byla hezká, nevadilo by to, ale nemohli jsme se ani podívat na jiné sporty. Nechci, aby to vyznělo arogantně, ale z toho jsem byl trochu zklamaný.
V jednom z rozhovorů jsem četl, že tvým největším cílem je účast na OH, platí to i nadále?
Ano, řekl bych, že olympiáda je sen sportovců, nejen badmintonistů, takže je to tak, ale teď to v blízké době logicky není můj cíl. Pokud se vydám na cestu profesionálního badmintonisty, nejdříve bych musel objíždět a umisťovat se na evropských turnajích, a to už teď v juniorech Takže takhle daleko rozhodně nekoukám, ale jednou to můj sen je.
Jak bude vypadat tvůj další program a co máš naplánováno na léto?
Prvních 14 dní prázdnin mám volno, užiju si kamarády, zábavu a kondiční přípravu, poté začne týdenní kondiční soustředění. Na konci července odlétám na měsíc do Malajsie, kde se budu připravovat v akademii v Kuala Lumpuru.