Je vůbec prvním českým trenérem, který získal licenci BWF 3. A i když formálně splnil všechny náležitosti už více než před dlouhou dobou, čekal až do začátku letošního roku na oficiální udělení prestižního certifikátu. O tom, jaká byla cesta k zisku nově založeného BWF Coach Level 3, nebo jak vidí budoucnost svou i celého českého badmintonu, jsme si povídali s Tomášem Krajčou.
Můžete postupně popsat postup získání licence BWF 3? Je poměrně těžké o tom vůbec najít nějaké relevantní informace...
Coach Level 3 je momentálně nejvyšší licence, která se dá u BWF (Světová badmintonová federace) získat. My jsme byli součástí pilotního projektu, i proto se nedá zatím najít moc informací o celém eventu. Byli jsme v roce 2018 tři skupiny - asijská, evropská a americká, každá na svém kontinentu. Kromě toho, že jsme se školili, tak jsme svým způsobem i vylepšovali ty materiály, z kterých se vyučovalo. Nejdříve jsme absolvovali týdenní kurz na jednom místě a pak jsme měli za úkol udělat ještě své projekty - vzorové tréninky s dokumentací a videem a odbornou práci v angličtině k tématu rozvoje talentů v národním systému. Pak nám do toho zasáhl Covid. Takže až teď nám byly předány diplomy v rámci videokonference.
Kdo Vás vůbec školil, když nikdo ještě v tu chvíli ten nejvyšší stupeň trenérské licence neměl?
To byla otázka, kterou jsem si také pokládal, když jsem se na kurz přihlašoval. BWF zvolila lidi ze svého středu. Kenneth Larsen z Dánska, jenž spojuje akademický rozhled a praxi, staral se například o legendárního Petera Gadeho. On je navíc autorem větší části kapitol v učebnicích BWF a také mi dozoroval vlastní projekt. Pak tam byli samozřejmě další zkušení lektoři, například Ian Wright a Martin Andrew, oba původně z anglické badmintonové federace - oba obrovsky zkušení se systémem péče o talenty, výstavbou národních center a celého systému přípravy ve svých zemích.
Co je pro zisk této licence nejdůležitější? Předpokládám, že angličtina je základ….
Schopnost komunikovat, dobrá angličtina a když to vztáhnu na celý systém, tak Coach Level 1,2,3 jsou velmi prakticky zaměřené kurzy. Trenéři musí dělat výstupy, rozumět technice. Musí prokázat, že dovedou navrhnout cvičení například na takticky správné využití úderu. Coach Level 3 je úroveň, kterou by v budoucnu měli nebo mohli mít trenéři reprezentačních výběrů. Závěrečná práce odpovídala nastavení systému práce svazů a systému výchovy. Navrhovali jsme řešení, jak zlepšit a diskutovat jednotlivé systémy. A dále bylo důležité nastavení týmového prostředí a růstu v daných centrech.
V životě jste poznal spoustu trenérů a tréninků. Kde obecně dělají čeští trenéři největší chyby?
Pro mě je nejdůležitější, a tak k tomu přistupuji, abych se nikdy nedostal do situace, kdy si řeknu. “Teď vím všechno.” Proto je mi systém BWF sympatický, vždy dochází k situacím, kdy vedle sebe například vidím kouče, který si s daným úkolem poradil lépe. To mě hrozně posouvá dopředu, diskuse, názory, argumentace. Myslím, že bychom se nikdy neměli zakonzervovat ve svém tunelu a zůstat v tom, že jsme neomylní. To se dá vztáhnout i na české prostředí.
Jaké máte vlastně ambice? Vést kvalitní dospělé české reprezentanty nebo zahraniční hráče?
Já se zatím pohybuji okolo hráčů U13-U15, je to něco, v čem nacházím největší smysl a přínos. U těchto kategorií věřím, že dovedu posunout hráče v technice i motivaci. Měl jsem možnost být u českého celku i na mládežnickém šampionátu a je to věc, která mě teď naplňuje. Co se týče budoucnosti, je otázka, jestli to bude tady doma, kde mám zázemí. Ale může se stát, že po covidu přijde nabídka. Vlastně už i přišla, z Dánska, takže dveře jsou otevřené…
Kam se v posledních letech nejvíc badminton posunul z trenérského pohledu?
Ve světovém badmintonu se obměnila generace. Jsou tu Dánové, Japonsko vystřelilo, jsou tu Thajci. Z pohledu evropské školy je to neskutečná kontrola hry a správně takticky využívané údery. Viktor Axelsen třeba skvěle využívá své výšky. V současné chvíli dominuje kontrola hry nad dynamickým stylem. S tím, že jsou ale samozřejmě všichni enormně fyzicky vyspělí.
My jsme na webu nedávno dávali pozvánku na Summer School ve Slovinsku, kterou jste absolvoval. Kdybys měl nalákat trenéry do Podčetrteku, tak co byste jim řekl?
Od rána do večera práce… Nějaká část dne je praktická, kdy budou pracovat s velmi dobrými mladými hráči. Dlouhé večery a noci jsou věnovány hlubokým diskuzím. Část dne je také vedena zkušenými trenéry - lektory BE. Samozřejmě, je to také krásné místo v krásné zemi….
A nakonec Váš pohled na českou trenérskou školu a samozřejmě prosím také o zhodnocení té hráčské stránky v českém badmintonu?
Do hodnocení hráčů, které netrénuji, se moc pouštět nechci. Ale jsem moc rád, že tu je národní centrum a že trenérsko-metodická komise dělá za mě opravdu výbornou práci. Jsem také moc rád, že se dospělo k předělání systému. A je skvělé a důležité vědět, že když vypadne nějaký talent, například ze šikovného ročníku 2008, tak má kam jít dál, ať už do regionálních center nebo do Plzně. Co se týče trenérů, nový systém dává velký důraz i na vzdělávání koučů a je strašná škoda, že nám situace nedovoluje trénovat. Až se to zlepší, tak opravdu věřím, že budeme mít v podpoře trenérů, která tu teď je, velkou výhodu.