Jaký byl rok 2009 z tvého pohledu?
Rok 2009 byl senzační a nesl se ve znamení ledu. Samá prvenství a zbrusu nové zážitky. V lednu jsem díky Lenčině instruktáži prvně zastavila na bruslích jinak než pádem. Hned potom jsem si při frajeření s prknem v hlubokáči na Kaprunském ledovci natrhla kolenní vaz, a od té doby jsem si nezabruslila.
Únor a březen jsem strávila na Pawlově rotopedu. Ale pan doktor Lisý je čaroděj, a tak jsem v dubnu už zase hopsala s Pavlem po ledovcích Ötztalských.
Květen byl nejpestřejší. Začala beachvolejbalová sezóna, vrátila jsem se bez ortézy na squashový kurt, dle Tomášových rad si koupila bicykl jménem Artur jako náplast za rotopedový teror, projela s ním českou Kanadu podle Honzova itineráře a přeběhla Orlické hory s Jardou.
V červnu jsem málem umrzla na Ohři se Šárkou a odletěla za Martinem do Japonska.
V červenci jsem se jen zázrakem nezabila při přelezu zasněžených Japonských Alp, pokořila Berounku postupně s Borkem a s Petrem a absolvovala svojí první hodinu tenisu s Martinem.
V srpnu jsem se cvakla na Sázavě s Přemkem a po asi sedmnácti letech vyrazila do letních Alp s tátou. Jen co si zapsal svůj výškový nadtřítisícový rekord, vykoukl na nás zpoza hřebene další starý známý – ledovec Mölltalský s partičkou skalních lyžařů, kteří se sem trapně vozili lanovkou.
V září jsem si prvně zalezla na vltavské žule s Honzou a díky Pavlovi si výtečně zapinkala ve Friedrichsdorfu.
V říjnu jsem Arturovi ulomila ventilek při Vláďově idylickém cyklovýletě k soutoku Labe s Jizerou, vyhrála svůj první zápas v první amatérské squashové IT lize proti Renatě, a vyrazila za prvním sněhem na Hintertux. Offpisty jsem vynechala, jelikož v rozkošné hustomléčně vánici nebyly vidět ledovcové trhliny.
V listopadu jsem probrouzdala Krušné hory podle bezchybného Jardova plánu a po patnácti letech začala zase díky Tomášově a Lubošově iniciativě chodit pinkat s Terezkou.
V prosinci jsem na volejbale poprvé složila přes pánskou síť, užila si báječný týden na italských sjezdovkách díky Ivče, obhájila s Michalem titul na křemežských vánočních mixech, a ještě jsem stihla silvestrovský týden na Pitztalském ledovci, což bylo tento rok první, co jsem zorganizovala sama.
To je vše? Asi jsem ti zapomněl připomenout, že to má být rozhovor o badmintonu?
Badminton? To je takovéto postávání na pláži s plastovým košíčkem? No nevím, nevím. Já preferuju sporty, u kterých se člověk zapotí.
Blondýno, asi ti nasekám diktafonem.
Dobrá, dám pokoj. Kdo pozorně hledá, najde mé tři badmintonové highlighty v první odpovědi.
Těším se na tvůj originální pohled na věc. Zkusíš nějaký bez zadání konkrétního tématu?
Originální pohled na věc má Jarda skrze skla svého kanónu.
Dáš ještě jeden?
A zase ne. Ale pošlu ti fotku. Pro ty, kdo nečtou kanji, se tam píše Kita Hotaka Dake, 3106m. Zbytek jako obvykle na blogu.
S hlavou v oblacích zpět k badmintonu. Jaký český hráč tě v průběhu roku zaujal a proč?
Všichni spoluhráči, kteří se vedle mě nebo proti mně postavili na kurt. Tímto se jim omlouvám za utrpěná příkoří, děkuji jim za trpělivost a slibuju, že se polepším.
Jaký světový hráč tě v průběhu roku zaujal a proč?
Jééé, teď budu zlá. Můžu?
Můžeš, ale nebuď moc.
Zaskočily mě dva navzájem si podobné trapasy dvou olympioniků.
Tím prvním byla neúčast na národním mistrovství a tím druhým neúčast na mistrovství světa. Posílám pytel uhlí a shnilých brambor.
Co pro tebe byla badmintonová událost roku 2009?
Přeci vánoční mixy, vždyť víš, že jsem konzerva.
A tvá osobní událost roku?
Naučila jsem se jíst sushi a ochutnala velrybu na pět způsobů. V Japonsku se totiž velryby smí lovit, a to výhradně pro vědecké účely.
Ospravedlňuju si to tím, že kulinařina je zatraceně složitá věda, což se projevuje třeba tak, že umím uvařit toliko pizzu z mrazáku a ohřát lečo ze sklenice od babičky.
Magdaleno Dobromilo Rettigová moderní doby, jaké jsou tvé osobní a badmintonové ambice do roku 2010?
Ježíšek mi přinesl altovou flétnu, tak se naučím hrát, feratový set, tak vyrazím na nějaký klettersteig, a spoustu froté ponožek, tak je všechny propotím. Taky musím Arturovi vyměnit duši a zkusit, jestli si pamatuju to zastavování na bruslích. A s tím badmintonem už dej pokoj.
Ještě jeden kousek. Co bys popřála českému badmintonu do příštího roku, kdy se bude mimo jiné konat 50. Mistrovství republiky dospělých?
Zištně a průhledně?
Jak jinak…
Aby všichni poslali přihlášky na mistrovství včas a úplné.
A filantropicky, ať nekončíme tak samožersky?
Ať vás všechny to postávání na pláži a plácání do košíčku baví pořád dál a čím dál víc.