Tomu říkáme návrat! Michaela Fuchsová po dlouhodobém zranění ramene vstoupila na mezinárodní scénu vítězstvím v turnaji Slovak International po boku Alžběty Bášové.
Párové specialistky jsme se ptali nejen na turnaj samotný a plány do budoucna, ale zejména na průběh rekonvalescence a pocity během složitého životního období.
Před půl rokem jsi absolvovala operaci ramene po zranění z lyžařského kurzu. Vybavíš si své pocity, co sis říkala s vědomím, že přijdeš o mistrovství Evropy juniorů i letní mistrovství světa dospělých kvůli doplňkovému sportu?
Šok, pocity zklamání a viny. Nejradši bych se schovala před celým světem, zakopala někam pod zem. Nejhorší bylo, že jsem neohrozila jen svoji kariéru, ale celou naši společnou práci s Bětkou a Petrem, to jsem si vyčítala ze všeho nejvíce. Druhý den po operaci mě navštívili Petr s Lídou a to mě tedy dostalo emočně nejvíc.
Co bys na základě své zkušenosti řekla, že je nejdůležitější pro úspěšnou rekonvalescenci? Víra, optimismus, zdravé naštvání, podpora přátel, rodiny, vhodný režim?
Všechny věci co jsi jmenoval byly důležité. Podporu rodiny a přátel jsem měla od samého začátku, ze všeho nejvíce mě dopředu hnala motivace. Těšila jsem, až se postavím zase na kurt vedle Bětky, až se vrátím do naší tréninkové skupiny v Hradci a vše se vrátí do starých kolejí.
Michaela Fuchsová, Petr Báša a Alžběta Bášová
Jaký byl průběh rehabilitace a co všechno jsi musela udělat pro úspěšný návrat na kurty?
Dva týdny po operaci důsledný klidový režim. Následovala postupná rehabilitace, nejprve formou magnetoterapie v kombinaci s měkkými technikami a aktivním cvičením. Od ČBaS jsem dostala nabídku spolupracovat s Centrem pohybové medicíny Pavla Koláře v Praze, kde do teď s rehabilitací pokračuji.
V průběhu terapie mi ruka dovolila začít běhat a zařadit cviky v posilovně. Na konci května jsem se zapojila do kondiční přípravy našeho týmu a nadále jsem pokračovala v rehabilitaci.
Chtěla bych poděkovat ČBaS za možnost využívat služby CPM a také bych chtěla poděkovat Ivče Sahánkové, která se o mne stará tady v Hradci.
Kdy jsi začala s badmintonovou přípravou na letošní sezónu? Připadáš si nyní už 100% "ready"?
Začátek přípravy probíhal doma, šviháním raketou. V průběhu června jsem absolvovala první herní trénink, na kterém jsme usoudili, že na kurt se vrátím po kondiční přípravě v rakouských Alpách. V současné době jen pociťuji po zápasech a trénincích určitou svalovou únavu, konkrétně v oblasti lopatek. Také moje síla ještě není na původní úrovni.
Vítězství na Slovak Open zařídily čtyři vyhrané zápasy proti soupeřkám z Finska, Česka, Ukrajiny a ve finále Polska. Který byl nejtěžší a jak se ti v Trenčíně hrálo?
Celý turnaj jsem cítila nervozitu. Jsem ráda, že mám vedle sebe Bětku, která má v těchto situacích chladnou hlavu a dokáže mi pomoci. Nejtěžší zápas herně pro nás byl v semifinále proti Ukrajinkám, jejich styl hry nám dělal problém hlavně v druhém setu, ve třetím jsme se vrátily k našemu útočnému deblovému pojetí a v tom jsme pokračovaly až do vítězného konce.
Na Facebooku jsi s nadsázkou psala o "výměně rolí" na síťovou hráčku Míšu a "bomberku" Bětku v zadní části kurtu. Máte ještě nějaké další taktické novinky "na skladu"?
Na turnaji v Trenčíně jsem první zápas ukončila křížovým míčkem na síti, od té doby jsme si z toho dělaly srandu. Proto ten hashtag.
Co ti proběhlo hlavou po proměněném mečbolu ve finále?
Obrovská radost a štěstí. Pro mě to však nebyl jen pocit z vítězství v turnaji, už od prvního zápasu jsem si celý turnaj užívala. Zejména to, že jsem zpátky na badmintonovém kurtu a součástí mezinárodního turnaje. Vítězství v každém zápase bylo pro mě odměnou a pocitem, který tu po celou dobu rekonvalescence chyběl.
Nikdy nepřestanu být dost vděčná Bětce a Petrovi za všechno, co pro mne nejen v tuto dobu udělali. Byl to nejtěžší půlrok mého života, ze kterého jsem se v různých věcech ponaučila. Náš trenér často říká: myslete dřív, než konáte a to nejen na kurtě, ale i v životě. A má pravdu.