Náhody jsou někdy tuze zajímavé. Všimněte si, na jakém obrázku zastavili tvůrci ze Světové badmintonové federace promovideo na mistrovství světa. Je na něm zachycený Lee Chong Wei se zklamaně staženou grimasou obličeje. Jediný obraz někdy vydá za tisíc slov.
Malajská světová jednička byla velkým vítězem turnaje. A zároveň největším poraženým. Populární LCW tolik touží po svém velkém titulu. V říjnu mu bude jednatřicet a na stříbro už musí být alergický. Olympijské hry v Pekingu. Mistrovství světa v Londýně. Olympijské hry v Londýně. A teď mistrovství světa v Guangzhou. A ve všech případech Lee porazil jediný hráč.
Lin Dan je o rok mladší a přibližně o pět kilo zlata těžší. Mistrovství světa vyhrál navzdory tomu, že za posledních dvanáct měsíců hrál jediný turnaj. K účasti na mistrovství světa potřeboval divokou kartu. Na Linovu obranu – jsou sporty, kde má obhájce titulu automaticky zajištěnu účast, což není nelogické. S jistotou divoké karty mohl drilovat v čínském kempu, soustředit se na jediný vrchol, neničit se na turnajích. Lin Dan nemohl nic ztratit – a získal pátý titul.
Dán Jorgensen byl blizoučko k navázání na bronz svého krajana Gadeho z před dvou let, dobře zahrál i Španěl Abian, trápení na velkých světových akcích znovu ukázal Němec Zwiebler, úřadující mistr Evropy.
Ve dvouhře žen dochází k výměně generací. Dvaadvacetiletou čínskou finalistku Li za pár let smetou její mladší krajanky, ale osmnáctiletá Thajka Ratchanok Intanon, která získala první zlato pro svou vlast v šestatřicetileté historii mistrovství, stejně stará Indka Sindhu, která vybojovala bronz, nebo dvacetiletá Španělka Marin, to je příslib budoucích velkých zápasů.
Pokud Evropa někde výrazně ztrácí, potom právě v této disciplíně. Evropankám jakoby se nechtělo běhat. Skončila Dánka Baun, Němka Schenk je sice na druhém místě světového žebříčku, ale svou kariéru pomalu dohrává, navíc pro neshody s německým svazem se šampionátu nezúčastnila, Bulharka Nedělčeva má své nejlepší roky rovněž za sebou.
V párových disciplínách fascinovala suverenita páru Hendra Setiawan – Muhammad Ahsan. Vyhrát mistrovství bez ztráty setu, respekt! Takticky skvělý a téměř bezchybný Hendra a dravý útočník Muhammad, to byl od indonéských trenérů majstrštyk. Jediným drobným problémem je, že Setiawanovi bude za týden devětadvacet a jeho perspektiva směrem k olympijským hrám k Riu je nejistá.
Úžasný zápas přineslo finále smíšené čtyřhry, kde se dvojice Tontowi Ahmad a Liliyana Natsir probila k výhře i přes dva mečboly soupeře. Čínský pár Xu – Ma byl přitom blízko porážce už ve druhém kole, vytáhlá dánská dvojice Kolding – Juhl si musí ve dvou metrech drbat hlavu, proč ve druhém setu přepustili iniciativu zkoprnělé čínské dvojici a nedotáhli duel do vítězného konce.
Dánský – a evropský – badminton zachraňovala deblová chytrost. Mathias Boe a Carsten Mogensen vybojovali stříbro, Kamilla Rytter Juhl a Christinna Pedersen bronz.
Totální vyklizení pozic anglického badmintontonu reprezentoval Chris Adcock. Předloni s Imogen Bankier stříbrný, letos ve 2. kole hluboko mezi poraženými. Těch 18 milionů liber – nepředstavitelných 540 milionů korun (!) – na období následujících čtyř let, které chce anglická federace investovat pouze do mladých hráčů a podpořit je v jejich vývoji, by mělo být vyváženo zlatem. Doslova.
Český badminton měl na mistrovství světa pět hráčů. Polsko a Rakousko dva, Slovensko jednoho. Účast našich hráčů na čínském šampionátu nebyla automatická. Pro Jana Fröhlicha a pár Jakub Bitman – Alžběta Bášová byl samotný postup velkou výhrou, Kristína Gavnholt bohužel nenavázala na skvělé výkony z loňského mistrovství Evropy nebo olympijských her, jediným postupujícím do druhého kola tak byl Petr Koukal.