logo
Český badmintonový svaz
Klára Šilhavá a Adam Šulc v Belgii (a ve tmě).

Pavel Maňásek o juniorském badmintonu: Je třeba vyjíždět za kvalitou, vystoupit z komfortní zóny

Zkušený rychnovský (a bývalý reprezentační) trenér Pavel Maňásek vedl o velikonočním víkendu čtyřčlenný český tým na silně obsazeném turnaji v Belgii. Poprosili jsme jej o celkové zhodnocení turnaje a s tím související zamyšlení nad tím, jakým směrem by se měl vydat český juniorský badminton.

S Pavlem Maňáskem jsme po jeho příjezdu z Belgie (kde působil jako trenér Kláry Šilhavé, Petry Maixnerové, Adama Šulce a Pavla Maňáska ml.) vedli dlouhý volný rozhovor, který redakce netradičně zpracovala do formy jednolitého textu.

Vyjeli jsme za kvalitou a dokázali jsme čelit
Vedli jsme několik rozhovorů se zahraničními trenéry a ti tento turnaj hodnotí jako jeden z nejlepších v Evropě. Právě proto jsme tam letos byli už podruhé. Scházejí se tam výborní hráči, třeba i tři nejlepší Peruánci, vynikající Thajka plus nejlepší ze Západu. Nebo i famózní Rusové, kteří ovládali párové disciplíny, ty sleduji dlouhodobě. Dál se mi moc líbili Španělé, kteří kromě toho, jak kvalitní mají pojetí párových disciplín, dokáží ukázat obrovskou bojovou náladu mezi hráči, kteří zrovna nehrají, to je pak v hale slyšet a je to paráda.

Silní jsou i Ukrajinci a k tomu samozřejmě vynikající Angličané. Tradičně ovládají deblové řemeslo, ale mají teď i výbornou singlistku. Holanďani tradičně skvělí v párovkách a musím pochválit i tu naši skupinu hráčů.

Victor Junior OLVE Tournament 2018 v Belgii.

Dlouho se mi nestalo, že jsme prohráli až ve dvanáctém zápase!
(Adam Šulc, Pavel Maňásek, Klára Šilhavá i Petra Maixnerová vyhráli všichni své singlové skupiny, pozn. red.) Když jsme tam jeli, tak jsem věděl, že budeme prohrávat, Pavlík s Péťou jsou ještě o rok mladší, což je na této úrovni obrovsky znát hlavně co se fyzického vzrůstu a často i hrubé síly týče.

O to víc jsem rád, že i přes to jsme v párových disciplínách celkem dokázali čelit.

Než jsme vyjeli, udělali jsme v Praze společný trénink. Péťa s Klárou se sehrávaly, byl tam ten moment, že Petra ještě nikdy nehrála s levačkou, tak jsem na to trénink zaměřil, ale pak v zápasech se samozřejmě ukázalo, že ten hendikep nesehranosti je velký.

Je chyba, že v Belgii nehrála reprezentace ČR
Je to moje trenérská zkušenost, že je třeba vyjíždět za kvalitou, ne jen objíždět turnaje okolo nás. Je to asi trochu můj negativní pohled směrem k reprezentaci, protože ti naši nejlepší se právě těchto turnajů nezúčastňují a objíždí nesmyslně Slovensko, Polsko, Rakousko, kam si může dojet každý sám, ale sem, kam se už musí jet 1000 km a je tu obrovská úroveň, tady chybíme.

Já své svěřence po takových turnajích vozím, abych si porovnal výkonnost s tou opravdovou špičkou, ale je škoda, že tu není naše reprezentace. Myslím si, že by to bylo velmi poučné pro hráče i pro trenéry. Letos jsem do Belgie vyrazil se dvěma svými (Pavel Maňásek, Petra Maixnerová) a pozval i Adama Šulce s Klárou Šilhavou a krásně jsme to viděli. Třeba kluci v deblu hráli od začátku hrozně, protože nemají společně zažité deblové návyky, filosofii čtyřhry. Až v tom třetím zápase se to zlepšilo, kdy kluci nastoupili proti medailistům z mistrovství Evropy. Tam Adam, kterého jsem před tím peskoval, zahrál famózně.
Adam Šulc na mistrovství Evropy do 15 let v Kazani. Foto: Tomáš Krajča.

To samé v singlu, když ve druhém setu prohrával 4:11. Řekl jsem mu, že už není co ztratit a že může začít hrát opravdový badminton. On mi uvěřil a začal šlapat jako hodiny, ukázal mi svou pravou badmintonovou tvář. To bylo pro mě hodně významné. Najednou ten kluk pochopil, kde je, a že musí hrát zodpovědně. Není čas na zkoušení.

Podobné momenty jsem zažil se všemi hráči, ze všech čtyř jsem byl nadšený, jakým dobrým materiálem jsou, ale je před nimi obrovský kus práce, to v Belgii viděli všichni. Pokud tedy chtějí být opravdu dobří. Pokud chtějí uspívat v Čechách, tak to takhle stačí, ale pokud chtějí myslet na opravdový badminton, tak to musí začít brát smrtelně vážně a změnit celkový přístup i myšlení.

Je třeba změnit filosofii
Podle mě už i s mladšími hráči by se mělo pracovat na párovkách, což u nás tolik nefunguje. Je to o celkové filosofii. Zatím jsou to české debly, které nemají šanci uspět. Jestli má hráč v deblu čas vyžívat se v bekhendech a klírech s vědomím, že to u nás na většinu dvojic stačí, nemá to smysl. Přední hráč namísto zrychlení to tahá od země… takový debl já hrát nechci. Moderní pojetí tomu chybí: obrana je jen přerušení útoku.

Celá filosofie českého deblu je špatná. Míč letí dvacetkrát přes síť, tak je to u nás hodnoceno hned dobře. Ale my se celou dobu bráníme, až po jedenadvacáté nás soupeř utluče. U nás také potenciální deblisté teď nemají žádné vzory mezi dospělými.

Je to i můj návrh směrem k reprezentaci – kempy v Nymburce nebo kdekoliv jinde by měly být hlavně pro páraře. Singlisté vyrůstají ve svých klubech, tam se odehrává 90 procent práce, takže repre sraz by měl být hlavně o tom, že se ti připravení hráči rvou o to, kdo bude týmová jednička, dvojka atd.

Pavel Maňásek a jeho rychnovští svěřenci s medailemi z loňského MČR U13. 

Pak přijde skupina deblistů a reprezentační trenéři by měli říct, kdo bude s kým hrát. Kluby nebo rodiče si to dohromady často nedají, protože na to nemají odvahu. V tu chvíli, kdy máme ze shora dané dvojice, musí začít systematické vedení. Jedině tak můžeme začít vychovávat kvalitní páry. Také by už velmi brzy měli být rozděleni na singlisty a páraře podle předpokladů. Často třeba narážíme na to, že v klubech s rozhodnutím reprezentace nesouhlasí, takže ty hráče podle toho nevedou. V tomhle jsme pole neorané, tón musí udávat reprezentace.

Na druhou stranu si musíme vážit aspoň těch deblistů, co máme, co mají chuť se připravovat a hrát spolu. Nevidím jako koncepční, když jedeme na German Junior a rozbijeme sehraný pár s tím, že chceme zkoušet nové složení dvojic. To si můžou vyzkoušet v Praze, ale ne na Germanu, kde jsou Korejci a další.

Bylo to vidět i v té Belgii. Stovky hráčů z 23 zemí, ale ani v prvních kolech tam není vidět nikdo, kdo by neuměl hrát badminton, což se stává na těch našich turnajích. A specializace na jednotlivé disciplíny je tam naopak vidět hodně.

Možnost odkoukat, jak se připravují nejlepší
V Belgii to byl obrovský organizačně náročný turnaj, mraky zápasů, že se až muselo nastavovat do pozdních večerních hodin a dohrávalo se na Velikonoční pondělí. Velké mínus je, že nebyli rozhodčí, protože už tady se střetávají velmi ambiciózní hráči, kteří si nepřiznávají sporné míče. To je pro mě velké zklamání, nelíbí se mi to a poslední dobou to vidím čím dál častěji. Hráči se podvádějí a je to často na úkor našich, kteří se neumějí bránit.

Turnaj je pro mladé badmintonisty důležitý v tom, že můžou odkoukat, jak se připravují ti nejlepší. Ráno jsou v hale první a v hlavě mají jen zápas, ne jako u nás, kde často přicházejí těsně před zápasem.

Petra Maixnerová během tréninku s německým týmem v Refrathu. Foto: Tomáš Krajča.

V blízkém budoucnu máme v plánu výjezdy na východ i na západ, sledujeme si, kde jsou ti nejlepší, a několikrát do roka se s nimi chceme potkávat. Skvělý je i turnaj ve Švédsku, kde se hrají i družstva, což je naprosto nejideálnější. Reprezentace, a to i ti starší, nejezdí na tyhle turnaje. Podle mě je to dané i tím, že se neustále mění složení realizačních týmů reprezentace a ti lidé nestačí nabrat zkušenosti, vyhodnotit si, kam by bylo dobré jet. Proto jedou tu klasiku, ale bojí se vykročit do neznáma, z té komfortní zóny.

Reprezentaci chybí rozhled, kde jsou ty top turnaje. Chybí vize, zároveň se jim nechce jet. Juniorský Dutch a German, to bylo pro nás vždycky nejvíc a opakovaně jsme tam jezdili s tím, že uvidíme ty nejlepší plus výborné Asiaty. A bohužel poslední dobou je tam Čechů čím dál méně. Bojí se konfrontace? My tam vždycky jezdili už s mladšími, aby co nejdříve zažili atmosféru a viděli úroveň, jak ten badminton má vypadat. Když někdo na Dutch přijede poslední rok v juniorech, je zaskočený a je už pozdě.

About the author  
 
 
X
Enter your e-mail address.
Enter the password that accompanies your e-mail.
Loading