Seděl na trenérské židli, když Jaromír Janáček s Tomášem Švejdou vyhráli mezinárodní mistrovství Litvy. A nejen to, Radek Votava tento pár, který z šesti mezinárodních turnajů byl dvakrát v semifinále a jednou vyhrál, dlouhodobě připravuje. Českokrumlovského trenéra jsme poprosili, aby tento výsledek zhodnotil a zasadil do širšího kontextu kariér obou mladých badmintonistů.
Pochválil jsi Míru s Tomášem?
Ano, pochválil, ale ještě jsme neměli prostor si k tomu říci něco víc, protože jsme dohráli, sedli do auta a jeli z Litvy domů. Teď se všichni vzpamatováváme (rozhovor probíhal v úterý, pozn. red.). Právě máme za sebou první trénink, ale Míra měl jen lehoučký, protože musí vstřebat bolesti. Bohužel mu nesedla tvrdá podlaha v Kaunasu.
Oslava tedy asi také neproběhla, že?
Myslím, že si k tomu sedneme teď ve Španělsku, tam snad bude prostor na to, zajít si na dobrou večeři, pustit si ten zápas a oslavit to tím, že se podíváme, co bylo dobré a co mohlo být lepší (úsměv)
Pro mě je důležité, že oba mají radost a to u nich vidím.
Můžeš prozradit, v čem se ti líbili, v čem méně?
Líbili se mi v tom, že v průběhu zápasů se do toho deblu dokázali vždy dostat. Ve všech zápasech z poslední doby to bylo tak, že začali hrát a vypadalo to, jako kdybychom si o tom snad ani nepovídali: pořád zvedali, bylo to neurovnané.
Tady byl klíčový ten první zápas. Hráli zase proti Dánům stejně jako o týden dříve v Lotyšsku, kde to ve třech setech nevyšlo. Po Lotyšsku čekali týden a věděli, že z kvaldy zase vylezou Dánové, sice jiní, ale prostě pár z Dánska. A přece jenom, co si budeme namlouvat, na FS chcete přijatelnější los.
Tady zápas zvládli jinak, v prvním setu nervozita, ale vyhráli, ve druhém dostali „čočku“ a třetí byl hodně vyrovnaný. Nakonec Dánové byli méně trpěliví v rozehrávce od půlky k saku a vyrobili chyby, které jsme my neudělali. To byl dobrý odpich a cenný výsledek v porovnání s tím turnajem před tím.
Tomáš Švejda, Jaromír Janáček a trenér Radek Votava. Foto: Pavel Růžička.
Koncovka 23:21 ve třetím setu byla určitě dobrým odrazovým můstkem…
To ano. Pak byli Slováci, první nasazený pár turnaje, kteří hráli velice dobře v Lotyšsku. Ale je to nekoordinovaný debl, oba jsou spíš singlisté. Hráli dobře a se spoustou nepředvídatelných úderů, ale kluci je zvládli udržet na podání a příjmu a udrželi to dole. Nejdřív si museli zvyknout, ale nakonec nepřipustili žádné velké zmatky.
Pak byl míchaný skotsko-anglický pár. To byla pěkná čtyřhra v tempu a kluci byli lepší a důraznější. Tam začali chytat saze, že chtějí ten turnaj vyhrát.
Semifinále jsem se trochu obával, protože před tím už byli dvakrát třetí. Ale Míra s Tomášem se nebáli a ony ty údery jsou potom hned agresivnější a zároveň jistější. Šel jim servis a příjem po celý turnaj, to je základ. Dvě prohraná semifinále na turnajích na Slovensku a v Chorvatsku byla ale určitě dostatečným motivem projít do finále.
Když jsem se díval na druhé semifinále, byla to moc dobrá čtyřhra Irů s Rusy, říkal jsem si, co tak budeme hrát, zda budeme stíhat rychlostně. Nakonec se to povedlo, od druhého setu jim zvedli míč jen zřídka kdy, jinak se snažili sami dostávat do dobrých útoků, na které měl Míra klid. Ale zase byl základ na podání a příjmu. Byl to to dobrý zápas a Mirek s Tomášem chtěli i více vyhrát. Oba si zápas dostatečně užili a zcela zaslouženě se na konci radovali.
Jinak ale úplně v klidu, té práce je před nimi strašně moc.
Jak tenhle výsledek vnímáš v kontextu jejich kariér? Je to určitý milník, vyhrát mezinárodní turnaj.
Ten debl jsme vytvořili, protože Honza Janoštík jezdí ještě hodně U17 a Tomáš už ne. Tomáš se bude připravovat na juniorské vrcholy v roce 2018 a 2020 (MEJ U19). Bylo to přemýšlení o tom, s kým tedy vůbec bude hrát. Takhle to tedy vzniklo docela logicky. Mají teď za sebou 6 turnajů, na všech hráli docela slušně, dvakrát byli třetí a jednou první. Řekl bych, že to jsou příjemné vzpruhy, proč to dělat.
Jsem tomu moc rád a je moc dobře, že mají dílčí solidní výsledky a jejich hra se zkvalitňuje. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by to zejména pro Tomáše moc těžké, protože mu je šestnáct let, je hodně mladý a jezdit po dospělých turnajích a jenom prohrávat, to by nebylo nic příjemného. Takto to smysl dává. Ale jinak tyto výsledky určitě nepřeceňuji.
Švejda s Janáčkem na turnaji v Litvě.
Míra vlastně také neměl najednou parťáka.
Ten má vůbec složitou pozici. Nikdo s ním nikde moc nepočítá. Jsem rád, že toto spojení přijal a vnímá o mnoho mladšího Tomáše jako rovnocenného parťáka. I to se musel ale naučit, protože ze začátku měl pocit, že to vše zvládne sám a měl tendence se na kurtu přemisťovat úplně všude. Ale už je to ok, oba spolu dobře komunikují a Tomáš do jejich hry přinesl takový drajv z mnoha úspěšných juniorských turnajů.
Jak vidíš jeho budoucí specializaci? Míra hraje všechny disciplíny, Tomáš koneckonců taky.
Tomáš hraje dvouhru trochu za trest, protože nemá mixérku. Ale určitě je to pro něj blíž k párům. Míra má teď Tomáše a Sabinu na mixa. Tady uvidíme, jak to bude klapat, když už spolu nebudou trénovat. Myslím to i z té lidské stránky. Někdy mi také připadá, že je takový typ, že mu vyhovuje, když zápasy jdou za sebou.
Nebudeš tedy tlačit na Míru, aby se specializoval na debl, když tam je největší šance vůči reprezentaci?
Necháme to plavat do podzimu, tak jsme domluveni. Uvidí se, zda bude pokračovat i spojení se Sabčou. Teď budeme hrát všechno tak, jak máme domluveno, Španělsko jenom debla, Rusko singl a debl a Mirek i mix a Ukrajinu singl a debl a Mirek možná i mix. Pak uvidím, třeba i podle toho, co bude třeba i ze strany svazu.
Teď třeba přes prázdniny dospělí nemají žádné reprezentační soustředění. Tak pěkně se to rozjelo na podzim, že byly kempy. Teď není nic, jen přišla informace, že je přípravný kemp na Evropu v prosinci a že v létě můžou jet trénovat s juniory.
A jak se to vloni rozjelo, tak se to rozjelo stejnak jenom pro singla, ne pro párovky. Jaký má ten debl u nás teda šance? Ať se hrají jakékoliv soutěže družstev, tak singly jsou dva body, ale debl tři. A připravovat singlistu je jednodušší než připravovat deblový pár. Moc to nikoho nezajímá.
Podpora deblu je obecně u nás zvláštní. Když dosáhne na bonusy singlista, tak má podporu pro sebe. Když dosáhnou na podporu deblisti, tak se dělí o stejné finance půl na půl.
Další věc, která mi nepřipadá logická: Sabina má nárok na bonusy za společného mixa s Mirkem, Mirek nárok nemá. Stejné to je v deblu s Tomášem. Rozumím tomu, že jsou nastavená pravidla a dle umístění na světovém žebříčku buď nárok máš, nebo nemáš.
Ale …
Momentka ze semifinále proti skotsko-anglické dvojici.
Myslíš, že kluci by to mohli změnit?
To není otázka na mě. Já to beru tak, že až dosáhnou mety, která zajímají svaz, pak nějaká podpora přijít může. Nemyslím si, že to jen o klucích.
Myslím si, že to obecně souvisí s celkovým pohledem na svazovou podporu napříč kategoriemi.
Talent team je suprová věc, jejich aktivity jsou, věřím tomu, příslibem do budoucna. Mají spoustu kempů, protočí se tam spousta dětí. Určitě je tady třeba investovat, ale s určitou vyvážeností. Starají se o ně svazoví trenéři, často je přítomná fyzioterapeutka. Připravují se v profesionálním prostředí. Za mě to je až až. V tomto věku by to mělo být o investici samotných hráčů, tedy jejich rodičů a klubů. Asi si proti sobě popudím tyto rodiče, ale pokud nemá svaz na to, zabezpečit sportovní úsek na 100%, musí to opravdu velice vyvážit.
Mladší a starší junioři mají přípravu poslední roky v podobném duchu. Mají pravidelné kempy a k tomu výjezdy. Na těchto akcích je připravují svazoví trenéři, mají fyzioterapeutku, spolupracují se svazovým kondičním trenérem, mají hrazené z větší části společné výjezdy a 100% zabezpečené vrcholné akce tip MEJ U17, MEJ, MSJ.
Přechod od žáků do juniorů není tak složitý a měla by se tam stupňovat podpora svazu, naproti tomu také přibudou povinnosti, termíny atd. Pro hráče to začne být náročnější. Ale pořád jsou ve věku, kdy je rodiče podporují s určitou vírou a přejí jim ty zážitky. A kluby také pomáhají.
Ale pak přijde přechod do dospělých. Rodiče začnou daleko více zvažovat a ve většině případech tlačit na školu. Zcela logicky, protože cítí, že se to vše láme, vnímají, že končí sranda a začíná život. Z pohledu vrcholového badmintonu to ale dobré není. Zkuste si promítnout, kolik hráčů svaz podporuje od cca 11-12 let a kolik jich přejde do mezinárodního dospělého badmintonu. Aby to mělo smysl a byla šance jít výkonnostně, musejí hráči trénovat 4-5 krát týdně dvojfázově, regenerovat, navštěvovat fyzioterapeuta, spolupracovat s kondičním trenérem – to vše je daleko účinnější, když to je v osobní rovině z očí do očí, než jenom přes programy na dálku.
Tomáš Švejda s Jaromírem Janáčkem dosáhli na své první vítězství na circuitu dospělých. Uprostřed trenér Radek Votava.
Aby to mělo celé smysl a byla šance jít výkonnostně dál, musejí odehrát minimálně 15 mezinárodních turnajů za rok, ve většině případech 2-3 mimo Evropu, více než polovinu letecky atd. Aby to mělo smysl, tak alespoň polovinu s trenéry. A k tomu většina studuje nebo se „živí“ činností okolo badmintonu. Kolik mají společných kempů za poslední rok, jsem již psal, placeného svazového trenéra nemají žádného. Když si vybojují dospělí hráči účast na individuálním ME a MS, nemají to zdaleka 100% hrazené svazem.
Ruku na srdce, většina těch mladých se do takového života nikdy nepustí, ale do U19, když jsou v repre, se mají daleko lépe než dospělí. A kde je z toho profit pro český badminton v dospělé kategorii?
O dospělých často slyším, že jim svaz dělá dobrou cestovní kancelář, že jsou neperspektivní atd. Proč je podporovat, vždy to k ničemu není. Někde se mi tu často ztrácí respekt k těmto hráčům a hráčkám, k jejich práci a snaze. Udělejte si čas a podívejte se na světový žebříček jednotlivých disciplín. Kolik máme singlistů, co mají najeto potřebný počet turnajů, a to s pravidelností několika let, kolik deblistů, deblistek a mixových párů. Zeptejte se jich, jak jim svaz pomáhá, zeptejte se jich, kolik je to stojí.
Já je nechci hájit, ale respektuji je. Taková polovina z nich moc šancí nedostává, protože jsou ze svazového pohledu neperspektivní. Moc tomu nerozumím. Dle mě obecně chybí to, že je na hráče pohlíženo s respektem a je jim dávána šance. Nepamatuji si, kdy byl naposledy kemp, kde by byl Ludík, Mendrek, Louda, Král, Budzel, Zevl na dvouhry doplněni o juniory, Pavelková, Tomalová, Švábíková, Milová, Zelinková a TOP juniorky. To za dvouhru.
V párech Bitman, Drančák, Janáček, Švejda, Holub, Hubáčci všichni tři, Bášová, Fuchsová, Ausbergerová a k nim zase TOP juniorští hráči. Za mě - všichni tito (pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám) už mají etapu věku 12 let, mladších juniorů a juniorů za sebou, za mě poměrně úspěšně, a v dospělých dávají najevo, že mají zájem, snaží se, ale vlastně ještě více za své než v juniorech.
Rozumím tomu, že to je o penězích, ale svaz jich má více než v minulosti. A pokud jich nemá dostatek, mělo by se to vyvážit.
Nikdy jsem neřekl, že máme skvělé dospělé hráče, ale máme mnoho velice slušných, ochotných a pracovitých hráčů, kterým je třeba pomoci s přechodem do dospělých.
Jaromír Janáček s Tomášem Švejdou. Foto: Pavel Růžička.
Jak se budou Míra s Tomášem připravovat přes léto?
Pro nás to bude nové. Ondra Král a Sabina Milová odcházejí koncem června do Plzně. Zatím trénujeme dohromady, ale pak přijde ten první trénink, až tady budeme sami. Uvidíme! Je to i spojené s extraligou. Máme základ Míru, Hanku Milisovou a Tomáše. Ondřej a Sabina mají podmínku, že budou hrát - musí hrát - za Meteor. U nás tedy budeme v takovém zvláštním stavu a budeme nuceni hledat cesty. Věřím, že se nám podaří nastavit systém tak, aby to bylo vše v naprostém pořádku.
Ano, nejsem z toho moc nadšený. Kdyby bylo tolik slibované národní centrum, tak odejdou do národního centra, ale nikdo jim takové podmínky dávat nemůže a oni mohou hrát za kluby dál. To dává smysl i pro celou extraligu, pro kluby jako takové. Ať vychovávají hráče a hráčky i do takové kvality, aby o ně měl zájem svaz, a zároveň jim zůstala klubová příslušnost mateřských klubů. Kluby od prvního kroku vypiplají hráče pro reprezentační výběry, celé to s rodiči financují a nemají za tuto práci od svazu nic. Myslím si, že by tu měla být motivace, proč to kluby mají dělat.
Při hodnocení Litvy jsme vynechali právě Ondru Krále. Jak hodnotíš jeho postup do čtvrtfinále?
Chtěl bych vyzdvihnout, že Ondřej měl období maturity, hodně se učil a připravoval se na ni a také na přijímací zkoušky na vysokou školu. Tréninky nebyly ideální, ale i v tomto mě mile překvapil. Do toho má hlavu plnou myšlenek spojených s odchodem do Plzně. Na turnaji mu nebylo úplně dobře, trápilo ho zažívání. Vyzdvihnul bych hodně, že porazil Nora, který před tím sundal Karpova.
Začátek nebyl pro Ondřeje optimální, rozhodčí ho párkrát poškodili, soupeř měl všechno, a co neměl, to vrátil prasetem. Ondra pak zjednodušil hru a jen tak vracel, což Nora znejistělo. Díky tomu se dostal do zápasu a dotáhl ho do vítězného konce. Vyhrát zápas, když se fakt nedaří, to oceňuji!