V maďarské Pécsi se letos sešli hráči z 12 států. Kvalitou turnaj plně srovnatelný s naším MMJ ČR v Orlové v roce 2016. Kromě tradičních států: Polsko, Slovensko, Slovinsko, Rakousko, Srbsko, Chorvatsko, Belgie, Bulharsko, dojeli jedinci z Holandska nebo hráčka z Moldávie. Punc kvalitnější úrovně přidala účast mladého týmu z Francie (v čele s Ch. Popovem – mistr z ME U15 v roce 2016 ve čtyřhře a vicemistr Evropy U15 ve dvouhře). Kvalitu klučičího pavouka umocnili hráči z Kazachstánu s Panarinem v čele. Nicméně reprezentanti ostatních států na západ od našich hranic nebo ostrovů (Anglie, Skotsko…), nemluvě o zástupcích z Asie, scházeli.
Na turnaji startoval prakticky kompletní výběr širší NR juniorů U19 podpořen mnohými hráči z kategorie U17. Velká škoda nemoci nasazené jedničky v turnaji Cristiana Savina, který po výborných výsledcích ve Švédsku a na Kypru si z posledně jmenované destinace dovezl zimnici, horečky a musel mít nasazena antibiotika. Jan Louda – naše současná jednička - po vítězství v lednu na MMJ v Polsku dává přednost kvalitní přípravě na TOP turnaje juniorské kategorie, a to Dutch Open 2017 a German Open 2017. Turnaj v Madarsku je jednou z prověrek, kde se naší U19 reprezentanti mohou ukázat před hlavním vrcholem letošní sezony – ME U19 v dubnu 2017 ve francouzských Mylhúzách. Pro mladší ročníky (U17) – skvělá možnost sbírat mezinárodní ostruhy a zkušenosti na turnaji kvalitní, ale ne „vražedné“ úrovně.
Ondřej Král. Foto: Martin Krpata
Jednou větou: možnost optimální konfrontace s úrovní, která jasně nastavuje zrcadlo, jak na tom naší hráči v mezinárodním kontextu jsou. Na takto obsazeném turnaji ti starší musí bojovat o medaile a jít do finálových zápasů. Ti mladší – bojovat a „kousat“, nedat kůži lacino. Jak stručně v tomto kontextu popsat pocity z turnaje:
- 3 x finálová účast, k tomu ještě vinou zranění nutnost skrečování semifinálového zápasu v mixu a bronzová medaile pro Terezu Švábíkovou ve dvouhře,
- zlato a předvedená hra a odolnost O. Krále ve finále dvouhry juniorů proti Ch. Popovovi,
- nezklamali ani ti (nej)mladší – velmi dobrá prezentace Katky Zuzákové (dvouhra), Tomáše Švejdy a Jana Janoštíka (čtyřhra), Tallulah Van Coppenolle (ve dvouhře). Nejen svou účastí na turnaji, ale hlavně předvedenou hrou. Pozitivní to je z pohledu ME U17 v Praze, jde ale o dnešní trend – kdo nezkouší jezdit v tomto věku na turnaje této úrovně, v budoucnu se z hlediska mezinárodního nemůže prosadit.
- Systém hry 3x do 11 bodů. Nemusí to mnohým vyhovovat, ale je nutné se s tím srovnat – a to hlavně v hlavě hráče, přípravě na zápas a nasazení od prvního uvedení míče do hry.
- Účelná, lehká a krásná hra Christo Popova z Francie v singlu.
- Ještě jedno zamyšlení – turnajem se prolnulo 19 českých hráčů z různých klubů a prostředí, které reálně koučovali 2 trenéři… (Mendrek + první den J. Coppenolle, od pátku P. Martinec). Ano, nebýt nemoci Radka Votavy, byli bychom od samého začátku na to dva, ale stejně. Rodiče opravdu tuto úlohu nemohou nahradit.
Výsledky jsou známé. Jenom krátce napříč disciplínami.
Lucie Krpatová. Foto: Martin Krpata
Dvouhra kluci:
Absolutorium pro Ondřeje Krále. Hrou, přístupem, zvládnutím jak semifinálového zápasu se Srbem Miličem (vicemistr z ME U15 v roce 2014 v Basileji), tak hlavně finálové bitvy s Francouzem Ch. Popovem (vicemistr Evropy U15 z roku 2016 v Kazani). V osmifinále jsme ještě měli nasazenou „dvojku“ v turnaji - P. Berana. Jeho prohra s Ch. Popovem díky předvedené hře ze strany Francouze není určitě zklamáním. U Petra to bude hlavně o specializaci; které disciplíně do budoucna dá přednost. U mladších hráčů palec nahoru za bojovnost, přístup a předvedenou hrou u Honzy Janoštíka.
Dvouhra dívek:
Tereza Švábíková se urputností při zdravotní indispozici probojovala do semifinále. To objektivně bylo pro tento turnaj její maximum. Potěšil mě bojovný výkon a herní projev Katky Zuzákové proti nasazené 1 – Réce Madarasz z Madarska. A u těch nejmladších – výkon Tallulah Van Coppenolle. Cenný skalp Mii Tarcalové ať je povzbuzením do další práce.
Čtyřhra kluků:
Zde jsem byl příjemně překvapen. Nejen vítězstvím dvojice Matěj Hubáček/Ondra Král, ale hlavně herním projevem a bojovností mladších: Tomáš Švejda/Jan Janoštík. Nakonec i těsná prohra Jiřího Vajsejtla s Jirkou Králem proti srbské dvojici 12:10 v 5 setu snese přísnější měřítko.
Poznatek, na čem pracovat: Kvalita prvních tří míčů – podání/příjem/3. míč. A ten poslední bod – „3. míč“ - vidím jako stěžejní: aktivní, útočný, ideálně budující převahu, rychlý úder. Pokud jsme v útoku – jsme schopni konkurovat, pokud máme aktivně přejít z obrany do útoku – pokulháváme. Variabilita v obraně smeče – hlavně kontradrajvem, resp. krátkým naražením míče s následným přechodem na síť.
Matěj Hubáček a Ondřej Král. Foto: Berta Ausbergerová
Čtyřhra dívek:
Mezinárodní dvojice T. Švábíková/V. Sandorházi (HUN) vybojovala zlato. Bohužel z pohledu těch starších víc radostnějších konstatování nelze doplnit. Vlastně hlavně proto, že ani druhou ryzí U19 českou dvojici jsme tady neměli. To je fakt. Čtvrtfinálová účast Katky Zuzákové s Luckou Krpatovou je určitě velkou zkušeností do budoucna.
Poznatek: hlavně motivace hráček k vytvoření jasných a stabilních párů, které mají chuť jezdit a hrát mezinárodní turnaje. Zde je nezastupitelná úloha nás trenérů v komunikaci napříč, aby se takové dvojice našly a v cílevědomém deblovém tréninku se snažily prorazit v disciplíně, která je dle mého názoru a sledování úrovně na turnajích nejschůdnější pro dosažení kvalitních výsledků.
Smíšená čtyřhra:
Zde se mísí velký pocit smutku z nutnosti skrečovat semifinálový zápas Petra Berana s Bárou Hadáčkovou proti nasazeným jedničkám z Polska. Dobře rozehraná partie a v průběhu turnaje stále kvalitnější výkon. Navíc i v nastavení Petra, který se dokáže ztotožnit s pozicí „lídra“ ve dvojici. Nicméně – z pozice zdraví – snad to dopadlo „ještě nejméně blbě“ ze všech možných špatných variant. Prohra dvojice Matěj Hubáček/Berta Ausbergerová s finalisty z Francie určitě také bolí. V rozhodujícím setu bohužel scházelo kousek štěstí.
V Maďarsku startovalo 19 našich hráčů. 3x finálová účast a třikrát vítězně. Vzhledem k úrovni turnaje je to pozitivní. Toto konstatování nemůže ale zastírat fakt, že neustále je na čem pracovat.
Na čem – to by mělo být součástí krátké zprávy pro trenéry už po mém návratu do ČR.
Z Pecse zdraví!
Tomasz Mendrek