Co rozhodlo utkání o zlato? Jaké to je, mít v týmu tři zahraniční hvězdy? Finále play-off a zisk mistrovského titulu v badmintonové extralize jsme zhodnotili s jednou z klíčových postav vítězného týmu Badminton FSpS MU Vojtěchem Šelongem.
Stihli jste už mistrovské oslavy?
Společně nic, máme naplánovanou oslavu s generálním partnerem panem Veselým až za dva týdny. Každý jel po lize někam jinam, Adam trénovat do Německa, já musel ráno do školy atd.
Ještě k finále: když jste viděli sestavy, věřili jste, že to klapne, nebo vás něco znejistělo?
Ani ne. Meteor to moc jinak postavit nemohl, takže jsme jen doufali, že neudělá nějakou rošádu. A neudělal, nepřekvapili nás. Na takovou sestavu jsme to já se Standou Kohoutkem stavěli. U nás bylo asi jasné, že půjdou Evans s Mustem do dvouher.
Byl nějaký moment během finále, kdy jste si řekli, že vám to možná nevyjde?
Upřímně, my s Majdou jsme si věřili, že vyhrajeme mixa, zvlášť po tom prvním setu. Potom jsme možná měli blbý pocit, když kluci prohrávali toho prvního debla, Adam s Evansem, celý třetí set se nevyvíjel dobře. To kdyby nevyhráli, byli bychom na tom asi špatně. Do případného devátého zápasu jsme měli Adama do dvouhry a Majdu do dvouhry, ale kvůli zranění kotníku z mixu by to schopná odehrát nebyla. Naštěstí tedy vyhrála Zuzka, což jsme nečekali.
Vojtěch Šelong a Magdaléna Lajdová. Foto: Hejka a Fugi.
Považuješ vítězství Zuzky Pavelkové za rozhodující moment finále?
Určitě. Zuzka nebyla favorit, musím říct, že jsme i docela uvažovali, že ji dáme do mixu, že dvouhru s Airi stejně nikdo nevyhraje, a pošetřili bychom ji na devátý zápas. Nakonec jsme to tak neudělali a dopadlo to dobře.
Měli jste po celou sezonu 3 velmi dobré cizince. Před tím vždycky jen dva. Rozhodlo to? Proč zrovna tyhle tři?
Na začátku sezony, když jsem oslovoval zahraniční hráče, tak jsme počítali se Scottem Evansem, ten byl stoprocentní. Hodně jsem chtěl Chorvata Zvonimira Durkinjaka, ten může na vysoké úrovni hrát opravdu všechno, ale nevyšel z nepochopitelných důvodů. Dostali jsme od něj informaci, že už s někým v Česku podepsal. Bavil jsem se pak se Scottem a shodli jsme se, že bude lepší mít dva singlisty. Padaly tam různé možnosti, ale on doporučil Raula Musta, protože umí i debla. S ním jsme se dohodli, ale Standa Bernacik na poslední chvíli ještě přišel s tím, že zkusíme mít přece jen Adama Cwalinu jako třetího. Že nebude moct na všechna utkání, ale kdyby se někdo zranil, bude připraven. V mixu už takové výsledky nemá, i v české lize to už několikrát nebylo ono, ale v tom deblu je pořád neporazitelný. Takže jsme se rozhodli, že ta sezóna bude nejdražší, vzali jsme všechny tři a v základní části je prostřídali, aby mohli na play off.
Jak je náročné sladit program tři zahraničních hráčů, kteří hrají mezinárodní turnaje, další ligy atd.?
Hned jsme to museli řešit při podpisu smlouvy, tam jsme zahrnuli data, kde je potřebujeme, a oni se měli vyjádřit, jak je to pro ně reálné. Nakonec to nějak vyšlo. Bohužel třeba dánská liga, kde všichni tři působí, se hraje přes týden. Bylo to kolikrát hodně natěsno. I teď ve finále museli odjet, i když nebylo ještě dohráno, protože v neděli večer museli být v Kodani. A takhle to bylo celou sezónu.
Scott Evans a Adam Cwalina, dvě ze tří zahraničních posil brněnského mistra. Foto: Hejka a Fugi.
Jste schopni a ochotni udržet takovou sestavu pro příští rok?
Záleží na tom, jak to dopadne ohledně pravidel na příští rok. Pokud se to otevře, tak bude pro nás fakt těžké sehnat množství hráčů, abychom byli schopni konkurovat třeba Benátkám, které mají pravidelně takhle osm hráčů. Ti čeští, co kádr i u nás doplňují včetně mě, pak nemají absolutně šanci. Náš rozpočet je asi jeden z těch větších v lize, ale i tak jsou tři zahraniční hráči asi maximum.
Je to vlastně paradox. Vyhráli jste extraligu za velké pomoci tří zahraničních hvězd, ale při diskusi o otevření ligy jste asi spíše pro starý model, kdy můžou hrát jen dva cizinci v utkání, je to tak?
Sice jsme vyhráli, ale asi upřímně nechceme, aby to dopadlo jako za té první dynastie Brna, co vyhrála 5 titulů za sebou (roky 2010-2014, pozn. red.) a finále bylo třeba 7:0. Když to bude omezené, tak i týmy jako Klimkovice nebo Dobruška si dovolí mít pár zahraničních hráčů a nebýt úplně mimo. Záleží ale samozřejmě na tom, jak to doplní domácími hráči. Vidíme to třeba na Klimkovicích – mají jen Pochtareva, když nepočítám Søvndala, k tomu reprezentantku Katku a zbytek průměrní čeští hráči a hned to je na čtvrté místo.
Pokud se to otevře, tak některé týmy budou chtít investovat, což budou určitě třeba Benátky, ale my nevíme, jestli do toho budeme chtít jít. Pokud budeme vědět, že to je maximálně na druhé či třetí místo, asi se nám do toho nebude chtít. Motivace tam nebude.
V rozhovoru před Finále play-off jsi řekl, že je škoda, že medaile nejsou finančně ohodnoceny. Můžeš to rozvést?
Úvaha je taková, že odměna za vítězství v extralize pokryje nám sotva jídlo během víkendu. Dvě společné večeře a jeden společný oběd a odměna je pryč. Svaz se rozhodl to financovat méně, ok, ale pak je otázka, proč máme tu extraligu chtít vyhrát. Jasně, je to pro nás dobré při hledání sponzorů, ale tam už zase musíme mít plán, abychom to vyhráli na příští rok. Sponzoři třeba konkrétně v Brně ti rozhodně sami nevolají. Musím hodně vyzdvihnout pana Veselého, který nejen že nám dává prostředky, ale i doporučuje další společnosti, které by mohly přispět.
... a třetí posila Raul Must z Estonska. Foto: Hejka a Fugi.
Pořád je to ale o tom, že do badmintonu moc dávat nechtějí. Marketingově to atraktivní není, a to se snažíme o televizi, streamy na facebooku atd. Vím, jak je to v pár jiných sportech, a tam ty kluby bojují o nejlepší umístění v lize, aby dostali od svazu peníze. Dokážu si představit, že kdyby za výhru v ročníku bylo 100 000 korun, což tedy zrovna z našeho pohledu zas tolik neřeší, tak je to prostě aspoň na zalepení toho jednoho kola.
Myslím, že svaz se k tomu nestaví úplně dobře. Extraliga smíšených družstev je něco, na co se lidi dokáží navázat. Mně teď psalo z Brna strašně moc lidí, hobby hráčů, badmintonistů z nižších lig atd., protože to sledovali. Reprezentujeme město, kde žijeme, tak se s tím lidé ztotožní. Bronz z MČR jednotlivců je jiná věc, popřejí mi lidé, co mě znají, ale globálnější dosah to nemá.
Vzal jsi mi otázku: jaké mělo vaše vítězství ohlas ve vašem regionu, v Brně?
Tady je velká základna hobby hráčů, je tu šest lig, takže to všichni sledují. My máme béčko v první lize, céčko v páté lize, navíc já trénuju dva oddíly z nižších lig, Standa Kohoutek jeden oddíl,… lidi to sledují mnohem víc než MČR jednotlivců. Ohlas tedy byl velký, smsky, gratulace celému oddílu.