O historii ašského badmintonu a prvních krocích Vítka Kokoře v soutěži si můžete přečíst v našem rozhovoru při postupu do třicítky nejlepší: Stále jsem hladový po badmintonovém vzdělání. V dnešním povídání jsme se věnovali zejména finálovému dni a dojmům po skončení třetího ročníku Díky, trenére.
Jak probíhaly přípravy na finálový den, jaký jste zvolili přístup k finálové prezentaci?
Vybrali jsme 10 dětí, které byly ochotny v Praze vystoupit. Už postup do TOP 10 a pokračování v soutěži jsem podmínil zapojením dětí do prezentace badmintonu. Řekl jsem, že budu pokračovat dál, ale pouze pokud do toho děti půjdou se mnou.
Jak bude vypadat prezentace, jsem konzultoval s manželkou. Ta mi řekla, že jí návrh přijde odfláknutý, tak jsem celou sestavu od začátku vymyslel znovu. Teprve potom mě pochválila. Řekla: "no vidíš, že to jde". :-)
Vybral jsem hudební podklad a představil dětem. Vytvořili jsme si FB skupinu a doladění vystoupení jsme řešili průběžně. Finálová podoba vystoupení, včetně oblečení, nástupu s bagy, kšiltovkami, hudebním podkladem jednotlivých cvičení byla nakonec společným dílem celého týmu.
Kolik lidí se podílelo na vystoupení a kdo všechno s tebou do Prahy na finálový den cestoval?
Jak už jsem uvedl, prezentaci jsem vymyslel já, detaily jsme doladili s dětmi a potom 2x prezentovali rodičům v ašské hale. Moji trenérští kolegové Radek Flachs a Luděk Kočárník mi poradili změnit ještě některé drobnosti.
Rodičům se vystoupení líbilo. Nevěděli jsme, kolik přesně nás z Aše do Prahy může jet. Takže zpočátku jsme plánovali výpravu pouze s účinkujícími. Tedy max. 10 lidí. Pořadatelé mi v průběhu příprav volali, jak se připravujeme a kolik nás přijede. Řekl jsem, že plánujeme 10 osob. Odpověděli, že nás klidně může přijet více. Obával jsem se, aby se nám v Praze nesmáli, že přijeli "Hujerovci" z Aše. :-) Pořadel mě ale ujistil, že ostatní výpravy budou také početné. Nakonec nás odcestovalo 26. Pronajali jsme si autobus pro 22 osob a jedno auto.
Atmosféra v autobuse byla skvělá.
Jak jsi spokojen s tím, co jste porotě předvedli, a jak hodnotíš konečné 5. místo?
Když jsem před vystoupením viděl, jak jsou děti trémou téměř na omdlení, vyvedl jsem je ven a řekl jim, že si dneškem odnesou zážitek na celý život, který se už nemusí nikdy opakovat. Ať si to užijí a pokud udělají při vystoupení nějakou chybu, ať to neřeší. Že se na mě můžou spolehnout ať to dopadne, jak to dopadne, vždycky je podržím a budu stát při nich. Děti nakonec předvedly nejlepší výkon. Ani při nácvicích sestavu neodvedly tak perfektně jako ve finále.
Porota nás pochválila. Člen poroty Zdeněk Vojta (pedagog, hokejový trenér a metodik pro trénování dětí a mládež) se mě zeptal, jestli nechci přejít k hokeji, že by mě tam rád viděl, jak získávám mládež pro tenhle sport. I po finále za mnou přišel, pogratuloval a řekl mi, že pokud bych si to rozmyslel, rád mě v hokeji uvidí. Bylo to milé. :-)
Co pro tebe znamená 5. příčka, těsně pod finálovou čtveřicí? Co přinesla účast v soutěži Díky, trenére tobě, ašskému klubu či přímo městu Aš?
Celou účast v soutěži od začátku neberu jako osobní soutěž. Svoji účast jsem chtěl využít jako možnost prezentovat ašský oddíl. Nepopírám ale, že mi umístění udělalo radost.
Z finálového dne si odnáším pozitivní zážitek na celý život. Jsem rád, že jsme důstojně reprezentovali oddíl i město Aš.
Jaké to bylo, poslechnout si zdravici od Petra Koukala, který byl u samotného začátku badmintonu v Aši?
To bylo velmi milé překvapení. Moc si toho vážím. Hned po vystoupení jsem Petrovi napsal a poděkoval za podporu. Odpověděl mi, že mi za všechny badmintonisty děkuje a že je skvělé, co dělám.
Pomůže soutěž k větší popularizaci a možnostem ašského badmintonu? Kde vidíš jeho budoucnost v nejbližších letech?
Nepochybně. Letos do oddílu po náboru přišlo přes 20 nových dětí. To je nejvíce v celé historii oddílu. Nyní máme přes 70 dětí a to je na 12.500 obyvatel opravdu hodně. Koukal jsem, že počtem dětí s licencí patříme k nejpočetnějším v celé ČR. Z toho mám radost.
Nejbližší budoucnost oddílu vidím v postupném zapojování dětí do trenérské činnosti. Rádi bychom v příštím roce v K.varech uspořádali MČR U15 a něco musíme udělat se soutěží družstev. V letošní sezóně se OP družstev mladších a starších žáků uskutečnilo bez plzeňských týmů. Startovala pouze 4 družstva, z toho 2 ašská. Přemýšlím o možnosti startu družstev mládeže v jiné oblasti.
A jaký je tvůj osobní velký cíl a badmintonový sen?
Mým velkým cílem je udělat v Aši z badmintonu sport č.1. Chtěl bych, aby rodiče nejdříve přišli s dětmi na badminton a potom teprve do fotbalu, tenisu, a dalších momentálně "áčkových" sportů. Badminton by tak získal nejnadanější děti.