Na úvodní stránku... Český Badmintonový Svaz
czechbadminton.cz

Oficiální partner
 
 

Bronzový Filip Týc


 

 

První z rozhovorů dvou generací - Filip Týc, bronzový medailista z Mistrovství Evropy veteránů

 
Soubojem generací budou dva rozhovory v tomto týdnu. Zatímco natěšení junioři odlétají do Indie, kde se na přelomu října a listopadu zúčastní Mistrovství světa juniorů a jejich ambice zítra zhodnotí Petr Koukal st., trenér juniorské reprezentace, rozvážný Filip Týc (ročník 1971) si na přelomu září a října odvezl z Mistrovství Evropy veteránů „přelomovou medaili“.  
 

Po vítězství mezi dorostenci na západočeském přeboru před téměř dvaceti lety je to další velká medaile, proto jsem si ji dovolil označit za přelomovou. Dočkal si se „na stará kolena“ životního úspěchu?

Svým způsobem to mohu považovat za životní úspěch. (úsměv) 
 

Koneckonců jsi ale naplnil úsloví, co se v mládí naučíš, mezi veterány jako když najdeš.

Jak vlastně vypadal tvá cesta k hledání evropského bronzu?

S nápadem vyrazit na ME přišel Zdeněk Gonda, poté co se vrátil z MS veteránů v Tchaj-peje.

Jelo nás šest Zdeněk Gonda, Jan Jirásek, Michal Koudelka, Jiří Dohnal, Pavel Kubiš a já.

Hrálo se v Punta Umbria, což je nějakých 100km na západ od Sevilly, na pobřeží Atlantského oceánu. Jelikož z Prahy nelétá do Sevilly přímá linka, letěli jsme do Malagy, tam odsud vlakem do Sevilly, autobusem do Huelvy a dalším busem do Punty Umbrii. 
 

A jak vypadal tvá cesta samotným turnajem? Ty jsi už ve druhém kole měl narazit na nasazenou jedničku tvé věkové kategorie do 35 let.

Rozlosování už bylo známo týden dopředu. V prvním kole mě čekal Polák Pawel Pieluszynski, o kterém jsem vůbec nic nevěděl, jen to, že Poláci badminton hrát umí.

V případném druhém kole mě čekala nasazená jednička, Portugalec Marco Vasconcelos, o kterém jsem slyšel, že je v první stovce světového žebříčku, a tedy čistě při realistickém uvažování, pro mě konečná.

Jenže ve středu, kdy se mělo osmifinále hrát, mi kluci, hned jak jsem dorazil do haly gratulovali k postupu do čtvrtfinále, protože Marco nedorazil; úplně stejně na tom byl i Jirka Dohnal, kterému též ve druhém kole nepřijela nasazená jednička.

Ve čtvrtfinále mě čekal Rus Alexander Antipov, kterého jsem tam trochu sledoval, ale z jeho hry jsem nepoznal, jestli hraje naplno nebo jen to, co potřebuje. V samotném zápase jsem zjistil, že zřejmě hrál naplno. Soustředil jsem se na svou hru a Alexander působil hodně nervózně a hodně kazil. I pro mě bylo překvapením, jakým výsledkem jsem prošel do bojů o medaile. (úsměv)

Švéd Stefan Edvardsson už byl nad moje síly a svou kvalitu dokázal i ve finále, kde jako jediný dokázal sebrat set nakonec vítěznému Španělu Mario Carullovi a též vítězstvím ve čtyřhře s Joachimem Felleniusem.

Neúčast Marca Vasconselose měla kromě bronzové medaile pro mne ještě další, tentokrát negativnější efekt, a to ten, že jsem si musel shánět nové letenky zpět, neboť ty původní, jež propadly, byly objednány již na čtvrtek   
 

Teď udělám malou neplacenou reklamu tibetskému přežvýkavci, třikrát za sebou s ním začnu otázku. Jak vlastně vypadala atmosféra na evropském šampionátu veteránů?

Atmosféra byla výborná, taková přátelská a pohodová. Samozřejmě, že byly vyhecované souboje, a zvlášť při soubojích Angličanů, například s Iry, burácela celá hala, ale po zápase už byli zase všichni kamarádi.

Konečně jsem zase na nějakém turnaji patřil k těm mladším. 
 

Jak bys zhodnotil úroveň zápasů?

Úroveň zápasů byla různá, ale s blížícími se finálovými souboji rostla. Ale i v prvních kolech bylo leckdo možno shlédnout výborné a napínavé souboje.

Myslím, že někteří hráči z vyšších kategorií by u nás dělali na „áčkových“ turnajích spoustě mladých dost velké problémy. 
 

Jak si viděl zápasy a výsledky českých hráčů?

Tady asi nejen já, ale hlavně celá česká ekipa… (úsměv)

Všichni jsme se vzájemně podporovali a ti co zrovna nehráli, fandili a povzbuzovali ostatním. Tady bych si i dovolil poděkovat Pavlovi za koučování během mých zápasů. Všichni měli velkou radost, že kromě Pavla (a škoda toho zápasu) postoupili do druhého kola.

Jen škoda, že už v něm Honza narazil na mého pozdějšího přemožitele a celkově druhého a Michal na pozdějšího vítěze.

Myslím, že překvapil Zdeněk svým postupem mezi posledních osm.

Stejně tak Jirka zahrál výborně, když se probojoval mezi posledních osm. To vše ve dvouhrách.

Ve čtyřhrách byli, myslím, naši soupeři více sehraní a deblově zkušenější. (úsměv) 
 

Kolik bylo nejstarším účastníkům? Jaká byla vlastně „nejstarší“ kategorie a jak tito borci, a to nemyslím nijak ironicky, naopak, mají můj hluboký obdiv, hráli? 

Nejstarší kategorie byla 65+, a přesto že na našich tvářích „babičky a dědové“ vyvolávali úsměv, předváděli pořád něco, čemu se dá říkat badminton.

Pravda, už neběhali tak rychle jako kdysi, ani údery neměly takovou razanci, ale přesné stále byly, a pořád měla hra myšlenku.

A obdivuji i to, že se dokázali sebrat a vyrazit na takovouto akci. 
 

Ty jsi v pátek odpoledne hrál semifinálový zápas ve Španělsku a v sobotu ráno už jsme tě mohli vidět v Mostě na dalším turnaji. To musel být docela svižný přesun. 

Ano to byl. V pátek ihned po odehrání semifinále jsem usedl v hotelové recepci k placenému internetu a zkoušel kombinovat všelijaké letecké společnosti tak, abych se co nejdřív dostal do Prahy.

V úvahu jsem musel též brát možnosti, jak se dostat na konkrétní letiště, kdy nejbližší byly 100 kilometrů od místa konání turnaje. Celkem zábavné bylo, když mi v Huelvě řekli, že autobus do Fara (Portugalsko) je vyprodaný a další jede až druhý den.

Nakonec jsem se přeci jen do toho busu dostal a letadlo stihl. Z Fara jsme letěl přes Londýn do Prahy, v Londýně jsem byl kolem jedné hodiny v noci a do Prahy to letělo ráno v šest. V Praze už na mě čekal odvoz a jel jsem rovnou do Mostu.  
 

Za rok by se mělo konat pravděpodobně znovu ve Španělsku veteránské mistrovství světa. Pojedeš?

Musím říct, že po tomto turnaji a po zkušenostech účastníků loňského MS mě to opravdu láká. 
 

Máš bronzovou medaili z Mistrovství Evropy veteránů. Cítíš se jako star českého badmintonu nebo se spíše mezi těmi mladými cítíš stár?

Jako star se rozhodně necítím. A chtěl bych tímto poděkovat všem za vyjádřenou i skrytou podporu i za všechny ohlasy, které se ke mně dostaly.

Ani se necítím stár mezi mladšími a doufám, že ani jim tak nepřipadám. I když… Kdo ví. (úsměv)
 

Pepa

Máte-li jakýkoliv dotaz ohledně badmintonu a na našich stránkách jste nenašli odpověď, napište mail na adresu jrubas@seznam.cz. Bude-li to v mých silách, rád vám na něj odpovím.


Přečtěte si další články

 

© Copyright ČBaS.   Stránky navrhl a spravuje - Filip Stádník