Ve dvouhře se singlisté rozdělí do šestnácti skupin po dvou a třech účastnících. V každé skupině bude vždy jeden nasazený hráč, nasazuje se šestnáct nejlepších, a to tradičním způsobem, aby v následném pavouku na sebe ti nejlepší narazili co nejpozději. Nasazené jedničky budou ve skupině A, nasazené dvojky ve skupině P, o pozici trojky a čtyřky a umístění do skupin E a L rozhodne los. Následně se rozlosují hráči nasazení na pozici pět až osm, a to do skupin C, G, J, N, a nakonec se obsadí všechny zbývající skupiny singlisty od devátého do šestnáctého místa redukovaného olympijského žebříčku.
Rozsáhlé turnajové pavouky na olympijských hrách už neuvidíte, ve dvouhře bude pavouk pro šestnáct a ve čtyřhře pro osm.
Zbývající hráči budou rozlosováni do sestav po šestnácti a přiřazeni do jednotlivých skupin na druhá místa a nakonec neúplná třetí sestava singlistů doplní skupiny na tříčlenné; pro nejužší světovou špičku platí, že čím výše postavený hráč na světovém žebříčku, tím větší má šanci, že bude hrát pouze ve dvoučlenné skupině.
Co to znamená pro české hráče Petra Koukala a Kristínu Gavnholt? Paradoxně i přes výrazně horší pozici ve světovém žebříčku je na tom česká mužská singlová jednička z hlediska postupových nadějí o něco lépe.
Petr Koukal má jistotu, že bude ve své skupině žebříčkově nejhorší a nad ním budou dva lépe postavení soupeři a zároveň si nezahraje s osmi nejvýše nasazenými. Konkrétní možnosti? Skupina smrti se Simonem Santosem, vítězem nedávného Indonesia Open, a vicemistrem Evropy Henri Hurskainenem, nebo naopak velmi příjemná skupina v čele s Wong Wing Ki nebo domácím Rajivem Ousephem a na druhé pozici s Michaelem Lahnsteinerem.
Kristína Gavnholt bude ve skupině na druhé pozici, ale na rozdíl od Koukala reálně hrozí střet s nejlepšími hráčkami světa. Pod sebou bude mít potom jednu žebříčkově slabší soupeřku; dvoučlenná skupina je málo pravděpodobná. Jak by mohla vypadat skupina české reprezentantky? Mistryně světa Wang Yihan a Kamila Augustyn – cokoliv dalšího budou už jen snazší varianty.
Ze skupin postoupí pouze jejich vítězové a následně se bude vařit voda. Pavouk pro šestnáct nejlepších, jedno vítězství znamená posun do duelů o medaile. Ale na rozdíl od ostatních turnajů musíte k zisku medaile zvítězit ještě dvakrát – nejprve ve čtvrtfinále a následně buď v semifinále nebo v duelu o třetí místo.
V párových disciplínách je situace výrazně jednodušší.
Šestnáct párů bude rozděleno do čtyř skupin, nasazení budou jen čtyři nejlepší dvojice, další rozmístění do skupin určí los. Z každé skupiny postoupí dva nejlepší páry, které se následně v pavouku pro osm dvojic utkají o medaile; i pro párové disciplíny platí, že se hraje o třetí místo.
Vraťme se ještě na začátek článku a vysvětleme, proč se jedná o správné rozhodnutí.
Především v párových disciplínách, kde je omezená účast pouze šestnácti párů, se mohla velmi snadno opakovat situace z Pekingu, kde se hned v prvním kole utkaly v jednom z největších zápasů novodobé historie badmintonu dva favorizované páry – Nathan Robertson s Gail Emms porazil domácí dvojici Bo Zhenga a Ling Gao 21:16, 16:21 a 21:19. Nyní budou mít zejména ve čtyřhře poražení možnost opravy.
Devítidenní olympijský turnaj – hraje se od soboty 28. července do neděle 5. srpna – je nejdelším turnajem roku, o dva dny delší než třeba mistrovství světa, kde ale hraje více než dvojnásobný počet hráčů; na loňském mistrovství světa se představilo 347 badmintonistů, na olympijské hry postoupilo 172 hráčů a hráček. Do devíti dnů se skupinovým systémem vejde více zápasů a především v párových disciplínách se můžeme těšit na střety těch nejlepších s nejlepšími.
A konečně důvod ryze srdeční – pro české badmintonisty je zde šance zahrát si minimálně dva zápasy.