Pokud se po Novém roce opět rozeběhne olympijská kvalifikace, bude čtyřnásobná mistryně ČR Tereza Švábíková nahánět nejen konkurentky ze zahraničí, ale i českou žebříčkovou jedničku Kateřinu Tomalovou. Za ní zaostává o pouhá tři místa. I když bere dvacetiletá Švábíková Tokio jako velký sen, zůstává nohama na zemi a chce se hlavně postupnými krůčky zlepšovat. Více čtěte v rozhovoru!
Švábíková je po Milanu Ludíkovi druhou respondentkou „olympijských rozhovorů“. Oslovili jsme všech šest českých badmintonistů, kteří jsou na světovém žebříčku do 200. místa ve dvouhře a mají alespoň teoretickou šanci se do Tokia probojovat. U každého hráče uvádíme i letošní singlovou bilanci na mezinárodních turnajích jednotlivců (turnaje/výhry/prohry).
Tereza Švábíková
(128. na světě, bilance 4/0/4)
Dokážeš nějak zhodnotit svůj rok 2020 z pohledu mezinárodních turnajů, i když jsi absolvovala jen čtyři?
Pokusím se, ale prvně bych ráda zhodnotila celkově rok 2020, protože jsou to spojené nádoby. Na konci roku 2020 musím konstatovat, že jsem šťastná, že opět trénuji naplno, že mě nic nebolí, že mám za sebou maturitu a že jsem neskončila s badmintonem. Jsem ráda, že jsem překonala zdravotní problémy, které ovlivnily můj badminton a vyvrcholily v květnu minulého roku.
A teď k těm turnajům. Hrála jsem proti juniorské mistryni světa z minulého roku, dvěma holkám, co jsou ve světovém žebříčku na místech, které je v pohodě kvalifikují na OH, a proti vítězce Evropských her. Dva zápasy jsem prohrála ve třech setech, jeden po vyrovnaném průběhu ve dvou a v jednom jsem proti elitní hráčce měla docela dobrý výkon v prvním setu. Výkony byly vzestupné a nadějné a měla jsme na ně pozitivní ohlasy od zahraničních trenérů a z Dánska.
Začátek roku byl ještě ovlivněn mým zdravotním omezením, prohra v říjnu zase nerozehráním. Jeden turnaj byl úrovně BWF 300, druhý BWF 100, což byly kromě mistrovství světa a Evropy nejvyšší turnaje, na kterých jsem dosud startovala.
Jak celou situaci kolem pandemie a nemožnosti hrát turnaje prožíváš v Dánsku, kde trénuješ?
Turnaje mi samozřejmě moc chybí, ale zdraví je důležitější. Je těžké trénovat a nevědět, co bude dál. Já trénuji vlastně dlouhodobě v bublině, takže nevím, jak to je v ostatních oddílech v Dánsku. Donedávna nás covid úspěšně míjel, ale nakonec zasáhl i mě samotnou. Po kondičním tréninku a masáži mi volala trenérka, že jí přišel výsledek druhého testu, který si dělala jen tak pro jistotu. A byl pozitivní. Takže jsem šla do karantény a izolace. Po týdnu jsem šla na test a bohudík výsledek vyšel negativní, takže už jsem zase na kurtu.
Jak prioritní je pro tebe boj o Tokio, kde jsi pouze tři místa za žebříčkovou jedničkou Katkou Tomalovou? Chystáš se „zaútočit“, až se rozeběhnou turnaje?
Bohužel se stále moc neví, jaké turnaje se skutečně rozeběhnou. Spousta plánových turnajů, které se měly počítat do kvalifikace, nemají u sebe vyznačené datum, takže je otázka, zda vůbec dostaneme příležitost se ještě pokusit na OH probojovat. Klíčové bude, jestli se uskuteční mistrovství Evropy a kdo z hráček před námi na něj pojede.
O Tokio se samozřejmě poperu. A pokud se chci kvalifikovat, je podmínkou být ve světovém žebříčku českou jedničkou. Pokud se to nepovede, nebudu to brát jako neúspěch, mám 20 roků. I když podle reakcí, které se ke mně dostávají, mívám pocit, že pro některé lidi mám po třicítce. Začnu pracovat na tom, abych nechyběla v Paříži.
Prozradíš alespoň přibližný turnajový plán a taktiku, až bude kvalifikace v lednu opět spuštěna (zda vůbec)?
Taktika je zůstat v klidu, naučit se v zápasech trpělivosti, nepanikařit, začít ignorovat tlak na výsledky, soustředit se na hru a postupovat po krůčcích nahoru. Pokud bude vůbec možnost, tak je součástí taktiky pochopitelně startovat na turnajích a vyhrát nějaké zápasy. Pokud budu hrát v klidu a tak, jak to opravdu umím, výsledky se dostaví.
Věříš, že Hry v Tokiu proběhnou se vším všudy, tedy i s diváky?
Nechci vůbec nad tím uvažovat. Pokud by měly být olympijské hry bez diváků, ztrácí na své osobité kráse. Ale i tak bych tam chtěla být.