Vážení badmintonoví přátelé, milí fanoušci našeho sportu, předně se omlouvám za delší odmlku od posledních postřehů. Poslední měsíce byly skutečně hektické na mnoha frontách a já jsem nesmírně rád, že místo klasických postřehů můžu dnešní zdravici pojmout čistě jako zhodnocení a především poděkování.
Věřím, že se se mnou shodnete, když období posledních měsíců označím jednoznačně za úspěšné, a to hned z několika pohledů. Mistrovství Evropy do 17 let ve Slovinsku bude už navždy spojené s historickým úspěchem českého badmintonu v podobě zisku medaile. Tradičně skvěle zorganizovaný turnaj LI-NING Czech Open v Brně, který se mohl pochlubit účastí hráčů z neuvěřitelně široké škály zemí. V nelehkých podmínkách proběhlo po více než 18 měsících také MČR, tentokrát na Hamru, v pražských Štěrboholech. Velká poklona patří také organizátorům všech dětských, dorosteneckých i juniorských turnajů, už jenom za to, že do toho v této těžké době jdou. Proto bych chtěl v následujících řádcích především děkovat.
Širší výkonný výbor přinesl, alespoň z mého pohledu, zklidnění situace a také důkaz toho, že český badminton opravdu dokáže táhnout za jeden provaz. Nedokážu si představit, že bychom slavili mezinárodní úspěchy, pokud by to uvnitř našeho prostředí nefungovalo a opravdu mám příjemný pocit, že jsme se právě v komunikaci a také v chování - jeden k druhému - výrazně posunuli.
První poděkování míří tedy právě tam, protože bez toho, aniž bychom se mohli v klidu věnovat naší práci, bychom nemohli hovořit o sportovních výkonech, které byly, alespoň z českého pohledu, opravdu výrazné.
Historický úspěch zaznamenalo družstvo do 17 let, které získalo bronzovou medaili na evropském šampionátu ve slovinském Podčetrteku. V této kategorii už Česká republika jednu medaili, dokonce stříbrnou, získala. Bylo to však v jiném formátu turnaje a také v konkurenci, která byla v roce 1997 výrazně nižší. Bylo mi velkou ctí se na letošní turnaj také podívat. To, jak parta pod vedením Oscara Martíneze a Tomasze Mendreka fungovala, dokázala se povzbuzovat a vystupovat jako jeden skvělý tým, bylo něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho.
Škarohlídi můžou namítnout to, že jsme měli štěstí na čtvrtfinálový los, ale přejít přes Švédsko, vyhrát skupinu naprosto dominantním způsobem a mít dvě české singlistky ve čtvrtfinále individuálního turnaje - to vše, alespoň z mého pohledu, rozhodně ukazuje na profesionálně odvedenou práci trenérů a poctivou přípravu hráčů před šampionátem. Poděkování proto nepatří jenom hráčům a trenérům v místě konání, ale také trenérům v oddílech, reprezentaci, obětavým rodičům, ale třeba i učitelům na školách, kteří se snaží najít ideální kombinaci skloubení sportu se studiem.
Druhým vrcholem bylo bezpochyby Mezinárodní mistrovství České republiky v Brně. Nedokážu odhadnout, kolik sportů v naší malé zemi dokázalo, v této nelehké době, uspořádat turnaj s tak vysokým počtem sportovců (přes 300) a především tak rozmanitým seznamem přihlášených zemí (37!). Kvalita i kvantita asijského pole byla jedním slovem exkluzivní, o čemž svědčily nejen finálové výsledky. Tolik hráčů z nejlidnatějšího kontinentu světa se nám v tuzemsku ještě nikdy v historii neukázalo. O to je cennější obrovský úspěch Honzy Loudy, který v nabité konkurenci dokázal na domácím podniku triumfovat. Osobně cítím obrovskou úctu k pořadatelům, celému týmu, včetně toho svazového, který dokázal akci připravit, a to na opravdu skvělé úrovni. Všichni asijští hráči, s kterými jsem osobně mluvil, byli s organizací akce mimořádně spokojeni. Stejně tak i trenéři a vedení výprav - a věřte, ti toho objeli už opravdu hodně. Ze své kariéry mnoho z nich velmi dobře znám a byl jsem opravdu pyšný na nás všechny, když jsem od nich slyšel na turnaj samou chválu. Poděkování od federací chodí za organizaci turnaje dodnes, což dokazuje i obecný fakt, že Češi organizovat sport prostě umějí.
Mistrovství České republiky bylo poprvé částečně pod taktovkou svazu. Vnímám velmi pozitivně, že jsme za krátký čas dokázali reagovat flexibilně, že se šampionát nakonec poměrně vydařil, za což patří díky také velké shovívavosti hráčů i trenérů, akceschopnosti pořadatelů i dobrovolníků, rozhodčím a mnoha dalším. Zejména sportovní stránka štěrboholské akce měla opravdu výtečné parametry. Za všechny připomenu finále mezi Jiřím Králem a Janem Loudou, které mělo evropskou kvalitu a nelze opomenout ani dramatické finále ženské dvouhry, ve kterém již popáté obhájila titul Tereza Švábíková. Věřím, že další šampionát, který nás čeká už na konci ledna, bude v mnoha ohledech lepší. Dokážeme vychytat detaily, které se nám vždy ne úplně vydařily. Jako velkou výzvu bereme i pořadatelem plánované místo konání - úžasnou halu O2 Universum. Už teď na tom pečlivě pracujeme a věřím tomu, že další šampionát bude v mnoha ohledech nezapomenutelný.
Před námi je toho ale podstatně víc. To, že v době, kdy nevíme, co bude zítra, jdou pořadatelé do rizika a organizují mládežnické akce, si zaslouží samo o sobě opravdu velké díky. Budu se snažit většinu akcí navštívit osobně a budu rád, když i Vy podpoříte organizátory jakoukoliv formou. V nejbližší době nás čekají také již tradiční Mezinárodní mistrovství ČR do 19 let v Orlové a do 17 let v Českém Krumlově
V pátek jsem zahájil Mistrovství republiky družstev juniorů v krásném areálu v západočeských Dobřanech. MČR družstev mládeže proběhlo v netradiční destinaci, ve slezské Vendryni, které se dle ohlasů, které jsem zaregistroval, opravdu velmi vydařilo. Je úžasné, že objevujeme také nová místa a nové haly, kde jsou nadšenci, kteří jsou schopni zorganizovat kvalitní turnaj.
Na samotný konec si přeji, aby takových “Poděkování” mohlo být čím dál více. Mám pocit, že jdeme dobrou cestou a že začínáme mít v této cestě i značnou podporu. Díky i za to a držme se, prosím, všichni hlavně ve zdraví, buďme covidově negativní a badmintonově pozitivní!