Singlové finále žen na mistrovství republiky v Praze nabídlo nervydrásající třísetový souboj. Co však bylo ještě více patrné, tak obrovské emoce, které do toho především Tereza Švábíková dávala. Po více než hodinovém boji pak mohla slavit už svůj pátý titul republikové šampionky. “Jsem strašně ráda, že jsem dokázala, že jsem v Čechách nejlepší,“ říkala dojatě po zápase.
Terko, zažila jsi někdy emočně vypjatější zápas?
Možná moje první mistrovství republiky, ale to jsem byla ještě hodně mladá a spíše jsem překvapila. Dneska jsem cítila obrovský tlak, zvlášť tím, že žiji v Dánsku a musím dokazovat, že jsem nejlepší. A já vím, že tady v Česku opravdu nejlepší jsem.
V dramatickém finále rozhodovala hodně hlava. Co se týče herní stránky, jak moc si s ní byla spokojená?
Bylo tam strašně moc chyb a takticky to bylo opravdu špatné, kdybych to zvládla takticky, tak je to mnohem jasnější zápas. Takže jsem hlavně šťastná, že jsem ustála tu trému a nakonec to vybojovala.
Co byl klíčový faktor tvého úspěchu ve finále?
Byly tam dva klíčové momenty. Na začátku druhého setu jsem viděla svoji mamku a tam jsem si řekla: "Pojď, zaber". Druhý klíčový moment byl, když jsem za vyrovnaného stavu na konci zápasu slyšela svého tátu, jak říká: „Pojď, jsme tu všichni s tebou.“
Dokázala si během zápasu vnímat rady trenéra?
Normálně to dokážu. V momentě, když jsem zavřená do sebe, když si říkám, že když nevyhraji, tak to bude špatný, tak už moc schopná reagovat na rady nejsem. Přijela jsem s tím, že musím, přitom na tom nejsem úplně nejlépe a jsem strašně ráda, že už je to za mnou a upřímně, nejsem úplně šťastná, že nás to další mistrovství čeká už v únoru. Ani ne půl roku a ten tlak tu bude zase.
A neměly by být důležitější mezinárodní turnaje, kde se český badminton prezentuje?
Tak to ale právě vůbec tady není. Pro lidi v České republice a pro sponzory je tohle nejdůležitější.
Milová by domácí titul za úspěchy z mezinárodních akcí nevyměnila
Sabčo, nebyla jsi daleko od titulu. Jak hodnotíš finále z tvého pohledu?
Já si myslím, že to byl dobrý zápas, ve čtvrtfinále a semifinále jsem byla možná psychicky víc v klidu, ale mně se hrálo dobře i finále. Nervozitu jsem tam měla spíše pro to, že jsem už konečně chtěla vyhrát zlato. Ale během výměn jsem se necítila nervózní. V předchozím průběhu turnaje jsem si to ale asi víc užívala.
Republikový šampionát je možná proti jiným sportům brán hodně prestižně. Je to pro tebe srovnatelné třeba se semifinále International Series ve Slovinsku?
Pro mě byl bronz ze Slovinska z International Series mnohem víc, medaile ze singlu, to asi moc Čechů nemá a já si toho hrozně vážím a doufám, že na to během podzimních turnajů navážu.
Takže titul mistryně ČR není takovou motivací?
Určitě bych jednou moc chtěla stát na nejvyšším stupínku i na MČR, protože ten titul pořád nemám, ale kdybych si měla vybrat třeba finále z turnaje Future Series nebo International Series, tak bych určitě brala to.
A jaké jsou tvé další plány po mistrovství republiky?
Jedu do Polska, pak v říjnu mě čeká Dutch Open a domácí Czech Open.