Plzeň je město sportu. A od nového roku to platí i pro badminton. V době, kdy je v České republice omezeno veškeré sportování amatérských hráčů, je to tak prakticky jediné místo, ke kterému se fanouškovská obec může upínat. A v národním centru v hale na Slovanech, bylo minulý týden pořádně živo. Příležitost zatrénovat si s nejlepšími českými hráči se neodmítá, a tak do Plzně zavítali talentovaní mládežničtí reprezentanti ze tří sportovních center mládeže a zkusili si, jaké to je, zahrát si na jednom kurtu s Janem Loudou, Adamem Mendrekem nebo Milanem Ludíkem.
V hale je rozestavěno všech pět kurtů, a během čtyřhodinové dopolední fáze, během které se protočí dvě tréninkové skupiny, se objektivně dívá nejlépe na prostřední dvorec, kde se v tréninkovém zápase střetávají Jan Louda s Milanem Ludíkem. Předzvěst mistrovství Evropy v Kyjevě? Dá se říct… Milan, který měl dlouhou turnajovou pauzu, se jako jediný český singlista představí na kontinentálním šampionátu. “Zdravotně se cítím dobře, fyzicky docela také,” neztrácí i přes vynucenou přestávku optimismus česká jednička. Hráči se hecují a simulují opravdový zápas. V tom dnešním je nakonec úspěšnější plzeňský patriot Louda, jenž vyhrává ve dvou setech.
Na chvilku se také jednadvacetiletý hráč vrací k nedávnému Polish Open, kde zvládl tříkolovou kvalifikaci. “První zápas jsem nerozehranost cítil hodně, s Polákem, kterému bych dal normálně dvakrát 21:10, jsem šel do tří setů, pak už to bylo v kvalifikaci dobré.” Tři utkání v jednom dni, spánek a pak hned zápas úvodního kola. Jak moc je tahle kombinace náročná? “Samozřejmě to náročné je, ale pro mě to bylo v Gniezdnu v tuhle chvíli lepší. Kdybych šel hned do hlavní soutěže, od Malajce bych dostal kotel. Takhle to bylo vyrovnané, asi jsem ale na konci zbytečně riskoval,” popisuje porážku s pozdějším semifinalistou Leongem.
Adam Mendrek se mezitím věnuje potréninkovému protahování a přitom bedlivě sleduje oba své reprezentační kolegy. “Hodně vyhlížím turnaje ve Slovinsku a Rakousku a také Bundesligu, kterou hraji. Musím říct, že tam se ke mně chovají úžasně a neustále mi od nich chodí i plat, i když je koronavirová situace taková, jaká je.”
Na ostatních kurtech je ještě více živo. Hráči museli splnit podmínku negativního testu na COVID-19, ale svým naladěním a přístupem k tréninku jsou více než pozitivní. Na všechno dohlíží opravdu nabitá trenérská sestava. Do Plzně dnes zavítala i trenérka pražského SCM a předsedkyně Lektorské rady Markéta Osičková a na celý týden přijel i hlavní trenér SCM v Brně a trenér juniorské reprezentace Stanislav Kohoutek. Na trenéry čeká od pondělí do pátku přes třicet hodin na kurtech, další dlouhé hodiny tráví přípravou tréninkových jednotek a kromě trenérského vedení pomáhají také v logistice, vozí ty nejmladší na obědy a pomáhají s potřebným servisem hráčům.
Příležitost dostali všichni hráči a hráčky ze sportovních center. Mezi vyvolené, kteří si pozvánku do národního centra zasloužili, patří také Marek Čepela, jeden z největších talentů z líhně pražské Astry. “Nejvíc se musím učit hlavně přesnost úderů, naučit se nekazit. Je super, že tu mám možnost takových sparingů, to samozřejmě v klubu tolik není,” shrnuje přednosti přípravy s těmi nejlepšími hráč ročníku 2007.
Dveře do centra mají otevřené hráči a hráčky ochotní pracovat, bez ohledu na herní disciplínu. Takže nejen nejlepší singlisté, ale i deblisté, o čemž svědčí i další mladá trojice. Klára Šilhavá s Martinou Ševčíkovou zaujaly svým vzory v dámské čtyřhře. Obě se shodly na bulharských sestrách Stefani a Gabriele Stoevových, hráčkách, které na evropské úrovni sice posbíraly řadu úspěchů, mezi top světové páry se zatím ale neřadí. To Adam Šulc také vzhlíží k Evropanům. “Líbí se mi styl Dánů Boeho s Mogensenem, tedy líbil, když ještě hráli. Moc mě tu tréninky baví, všechno je takové rychlejší, živější,” dodává šikovný specialista na čtyřhru. Právě toto trio končí tréninkovou jednotku v rámci první skupiny a odebírá se na horní ochoz Městské haly v Plzni, kde jim za chvíli začíná distanční školní výuka. I tohle řešení se nabízí, ve vyhlášené městské hale jsou badmintonisté sami, nemusí nikam spěchat a o halu se v dopoledních časech nemusí dělit.
Tréninkový proces pomalu končí i pro druhou skupinu. Základem je dvouhodinový trénink, kdo chce trénuje dvě a půl hodiny. Tradičně největší dříč Sabina Milová si ještě i tak přidává. Na postranním dvorci sama piluje servisy. V tu chvíli už mladší ročníky spíše řeší, kam se dnes pojede na oběd. Ti zapracovanější pro změnu shání fyzioterapeutku, která jim je i dnes je k dispozici. Servis, hala, i podmínky, které ti nejlepší opravdu potřebují, ten v západočeské metropoli opravdu dostanou. Zatím v rámci zkušebního provozu, v tom plném by podmínky měly být ještě lepší.
Do evropské špičky povede ještě dlouhá cesta. Jsme teprve na jejím začátku, ale pouze kvalitní tréninkový proces nás nasměruje k cíli.