Po mnoho let byla jednou z nejvýraznějších tváří Českého badmintonového svazu. Ve svazových strukturách strávila čtrnáct let a jako sekretářka a po jedno období i předsedkyně byla u všech úspěchů našeho sportu. Přečtěte si rozhovor s Hanou Procházkovou, jež na konci srpna ve své funkci skončila.
Jak dlouho jsi vlastně na svazu pracovala? Jak ses k tomu dostala?
Jak dlouho jsi vlastně na svazu pracovala? Jak ses k tomu dostala?
Na sekretariát jsem nastoupila v září 2004 jako výpomoc v krizové situaci, protože má předchůdkyně otěhotněla, a vzhledem k tomu, že šlo o rizikový případ, zůstala hned doma. A nakonec jsem se dvěma krátkými přestávkami vlastních těhotenství fungovala až do konce srpna letošního roku. Většina čtenářů si asi pamatuje, že jedno volební období (2012-2016) jsem mimo sekretariát vykonávala i funkci předsedy ČBaS.
Mohla by ses, prosím, hlavně pro mladší generace představit jako badmintonistka? Jaké jsou tvé největší hráčské úspěchy?
Dlouhodobě jsem působila v oddíle Slavia TU Liberec. Získala jsem mistrovský titul ve všech disciplínách, v deblu 2x, v roce 2005 na Kypru jsem byla členkou družstva, které vyhrálo Helvetia Cup, na světovém žebříčku jsem byla nejvýše v mixu s Jirkou Skočdopolem na 29. místě v roce 2004 a v roce 2012 jsem v barvách družstva ASV Pressbaum vyhrála extraligu v Rakousku.
Hana Procházková a Tania Teoh z Badminton Europe.
Co ty a aktivní badminton dnes?
Dnes už téměř vůbec, ještě vloni jsme hrála soutěž družstev za Radonice, nyní už chodím jen s chlapečkama, když je čas.
Odcházíš z prostředí badmintonu úplně? Nebude ti chybět a jaké máš další plány?
Teď asi na nějakou dobu ano. Jak co a jak kdo mi bude chybět, to nyní nedokážu odhadnout. Konkrétní plány tedy teď opravdu i vzhledem k situaci s dětmi nemám.
Na co budeš ze své práce pro ČBaS vzpomínat s největší láskou?
Myslím si, že jsem byla "součástí" vedení svazu v zajímavých dobách. Nyní si už jen málo z nás vzpomene na dobu, kdy jsme bojovali o každou korunu v době pádu Sazky, jak jsme se snažili různými způsoby pomáhat hráčům dostat se na olympiádu, snažili se budovat vztahy v rámci ČOV, BE, BWF.
Myslím si, že hodně věcí se povedlo! Výsledky jsou především úspěchy hráčů, ale jsem ráda, že jsem byla u medailí juniorů z ME včetně titulu Kristíny ve čtyřhře, mohla jsem pomáhat s účastí našich výprav na třech posledních OH, jako předseda i sekretář jsem zaštiťovala řadu mezinárodních akcí, které jsme uspořádali na našem území. Chci věřit, že drtivá většina byla hodnocena pozitivně!
Hana Procházková a Markéta Osičková na kongresu BEC v Praze.
Je naopak něco, co se nepovedlo a na co bys nejradši zapomněla?
Myslím si, že jsem pozitivní člověk, a snad se mi daří na věci, které jsme nenesla osobně dobře, zapomínat. Že by se něco významného vyloženě nepovedlo, si zpětně neuvědomuji. Že v našem hnutí existují jedinci, kteří nechtějí nebo neumějí pochopit, že jsou nějaká společná pravidla, která bychom jako členové ČBaS měli respektovat, je asi věc, se kterou se střetáváme ve většině podobných komunit.
Veřejnost často nevidí, kolik práce je na badmintonovém sekretariátu. Dokážeš vypočítat, kolik jsi za svůj funkcionářský život obětovala badmintonu?
Víkendy a večery, které jsem našemu sportu věnovala, spočítat fakt nedokážu, to ale dělá spousta trenérů a dalších lidí v oddílech, ale někdy to holt nikdo nevidí. Na druhou stranu jsem ráda, že mi vedení svazu vycházelo vstříc a mohla jsem v době potřeby řádně fungovat jako máma dvou kluků.
Popisovat všechny aktivity svazového sekretáře mi nepřijde důležité, ale je toho opravdu hodně. Ráda bych spíše poděkovala těm, kteří mi nejvíce pomáhali a spolupracovali: v počátcích zejména Zdeněk Musil a Karel Plánička, dále pak Milada Nováková, Honza Kolář a Ivan Škácha. Pak přibyli další jako Martin Osička, v posledních letech Hana Musilová nebo Markéta Osičková.