Zástupkyně našeho sportu a svého oddílu TJ Astra Zahradní Město Markéta Osičková se sice během finálového dne soutěže Díky, trenére v Praze na medailové pozice neprosadila, zasloužila se ale o další propagaci badmintonu v této čím dál známější a populárnější soutěži.
Osičková skončila celkově na děleném 5. místě, o titul Trenér mládeže 2019 si to v nejužším finále rozdali 4 trenéři, z nichž jako vítěz vykrystalizoval hokejový kouč David Vinš.
Přečtěte si, jak finálový den již pátého ročníku soutěže, který se konal v neděli 3. listopadu v UNYP Aréně, viděla sama Markéta:
Tento víkend proběhlo velké finále stále populárnější ankety Díky, trenére. Moc si vážím svého postupu mezi osm nejlepších trenérů v ohromné konkurenci více než 750 trenérů ze všech sportů a koutů ČR. Mezi šestnáctkou nejlepších se také objevil Mirko Šída z BK TU v Liberci, který na finále dorazil pro své ocenění.
Finálovou osmičku pak čekala prezentace svých sportů s dětmi, které si jednotliví trenéři s sebou přivedli jako figuranty i jako hlasitou fanouškovskou podporu.Markéta Osičková se svými svěřenci po finále. Foto: Jitka Klausová.
Dopoledne jsme si mohli ve sportovní hale na Podvinném mlýně se svými svěřenci doladit ukázku, která měla být s hudebním doprovodem na přibližně osm minut. Já jsem si sebou vzala svoje nejmladší Astra děti. Naši "badmintonovou sestavu" jsme ještě museli trochu vypilovat, ale výsledek byl uspokojivý.
Porotě, rodičům i mým vlastním rodičům se sestava líbila.
Na začátku výstupu každému trenérovi organizátoři připravili překvapení v podobě vzkazu nějaké významné osobnosti daného sportovního odvětví. Moc mě potěšilo, že pro mne vzkaz natočil Petr Koukal, který stejně jako já vnímá akci jako poděkování všem trenérům, kteří se věnují práci s mládeží.
Jsem ráda, že jsem měla možnost dobře prezentovat náš sport, a budu držet palce dalším badmintonovým nadšencům, kteří se do soutěže zapojí.
Téměř všichni účastníci finále soutěže Díky, trenére. Foto: Jitka Klausová.
A jak bude Osičková vzpomínat na celé působení v letošní soutěži Díky, trenére?
Moji svěřenci z oddílu mne přihlásili už do prvního ročníku soutěže a přihlašovali mne každý rok pravidelně, ale nikdy jsem ale ke svému zařazení nemohla dát souhlas. V letošním roce mne přesvědčili, ať už do toho opravdu jdu, že se jedná o oddíl a práci v něm. Nejdřív jsem doufala v nejlepší třicítku, a když jsem tam byla, začali fandit i rodiče některých dětí z Talent Teamu, což mě obzvlášť potěšilo. Takže jsem začala svoji účast brát spíš za badminton obecně.
Když mi organizátoři volali, že by mne chtěli zařadit do TOP 16, byla jsem zrovna s výběrem TT na akci v Českém Krumlově. Přesto jsem se rozhodla natáčení medailonku přenést do prostředí oddílu, na soustředění, kde se nás schází nejvíce ve všech věkových kategoriích. To je moje srdeční záležitost – jsem ráda, když lidé fungují společně, něco budují, mají společné zážitky a jsou schopní spolupráce. A to si myslím, že bylo v medailonku vidět, takže hurá do TOP 8!
Příprava na prezentaci finálového tréninku v těch 8 minutách byla zpočátku složitější. Hudbu mi pomohla naštěstí vybrat mladší dcera, jinak by hrála nejspíš moje oblíbená punková kapela Toy Dolls. Naštěstí mám i vlastní děti, takže druhá dcera s kamarádkou dělaly "síť".
Markéta Osičková během ukázkového tréninku. Foto: Díky, trenére.
Největší nervy za celou dobu v soutěži mi působili rodiče a podzimní prázdniny, které byly těsně před akcí. Ještě před dvěma týdny jsem měla přihlášených jen 5 dětí a chtělo se mi vážně brečet. Ale poctivě jsem s celou skupinou žáků trénovala, co tam budeme dělat, a nakonec zapůsobila dramatickou řečí na schůzce s rodiči a dokázala přivést dětí 14 a ještě pěkný fanklub na tribunu. Tímto jim chci také poděkovat!
Takže vymyslet náplň tréninku a vést ho už byla hračka. Když je s kým, jde to. Připravenou sestavu jsme ještě dopoledne upravovali právě proto, že některé děti měly týden prázdnin a lehce mi to nesedělo do hudby. Na obrazovku jsem mohla pustit nějaké badmintonové video. Vytáhla jsem ze svého starého počítače 15 let starý film pana Baráka, který nám na Astře natočil, takže jsem se cítila celkem připravená, ale i tak jsem byla nervóznější než na zkouškách Coach Level Two.
Před výstupem tepovka asi 200.Všichni trenéři z finálové osmičky. Napravo vedle Markéty Osičkové pozdější vítěz David Vinš.
V průběhu výstupu se pak hned dvěma dětem rozvázala tkanička a musela jsem je zastavit, ale hlavně, že tam byly. Tepovka už jen 180. Po výstupu úleva, hudba nevyšla, film skončil dřív, cítila jsem, že to bylo fajn, přirozené, zábavné. Dokonce mne pochválil můj vlastní bratr, manžel a podívat se přišli i moji rodiče, kteří mě na badmintonu viděli za celý život asi 3x.
Takže pro mne osobně to byla významná, důležitá akce. A už mi pak bylo jedno, jestli budu mezi TOP 4, nebo ne. Hlavní byl dobrý pocit – zdařená prezentace badmintonu, přirozená ukázka toho, co dělám celý život, a nakonec poděkování a obdiv oddílových rodičů.
Markéta Osičková